|
|
Historik – věc veřejná. Jaroslav Goll a česká literární moderna
Řezníková, Lenka
Studie se věnuje postavení předního českého historika Jaroslava Golla v kultuře přelomu 19. a 20. století. Tematizuje vztah, který k němu v různých situacích zaujímali představitelé literární generace 90. let 19. století (tzv. literární moderny) jako k historikovi, básníkovi a také jako k překladateli jednoho z kanonických textů literární moderny, Květů zla Charlese Baudelaira.
|
|
|
Jindřich Vančura a Jaroslav Goll. Dějiny jednoho (ne)přátelství
Olšáková, Doubravka
D. Olšáková se ve svém textu zaměřila na překladatele děl Ernesta Denise do češtiny Jindřicha Vančuru a jeho roli v české historiografii. Ernest Denis stál v opozici vůči Gollově kritické historické škole, která tkví svými kořeny v Rankeově historicismu, a naopak zdůraznil filosofické prameny historiografie. Jindřich Vančura, horlivý zastánce TGM, stál proti Jaroslavu Gollovi jak vědecky, tak i lidsky - a to přestože i on patřil mezi jeho žáky.
|
|
|
Historické dílo Josefa Vítězslava Šimáka
Kábová, Hana
Příspěvek podává charakteristiku Šimákovy rozsáhlé vědecké i popularizační činnosti a jeho kariérního postupu. Zaměřuje se na jeho těžkosti při dosažení řádné profesury historické vlastivědy československého státu na Karlově univerzitě (1921). Přibližuje také, jak má podle J. V. Šimáka vypadat historik.
|
|
|
Gollovo a Masarykovo čtení Františka Palackého
Hermann, Tomáš
V příspěvku je srovnáváno Gollovo a Masarykovo stanovisko k myšlenkovému dědictví Františka Palackého. Podle autora byly postoje obou osobností spjaty daleko úžeji než zdůrazňovali jejich "straníci", kteří stáli za pozdějším rozpoutáním sporu o smysl českých dějin.
|
|
|
Václav Novotný (1869-1932) – žák, kolega a učitel
Hoffmannová, Jaroslava
Václav Novotný se cítil být především žákem Jaroslava Golla, profesora všeobecných dějin české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, a Josefa Emlera, profesora pomocných věd historických a archiváře královského hlavního města Prahy, obou prvních ředitelů historického semináře na české univerzitě. Charakterizováni jsou i všichni další Novotného univerzitní učitelé. 1898 se Novotný habilitoval jako soukromý docent pro české dějiny, 1905 byl jmenován profesorem. Charakterizován je vztah k jednotlivým kolegům na filozofické fakultě, mezi nimiž byli i někdejší univerzitní spolužáci jako Josef Pekař, Jaroslav Bidlo, Gustav Friedrich ad. K Novotnému jako svému učiteli se hlásilo mnoho žáků, z nichž si sám jako svého nástupce vybral Otakara Odložilíka.
|
host ::
RSS.