|
|
Hodnocení ekosystémových služeb veřejné sídelní zeleně
Zemek, František ; Pikl, Miroslav ; Pavelka, Marian ; Zapletal, Miloš ; Kokrda, Lukas ; Novotný, Jan ; Duchková, Helena ; Vačkářová, Davina ; Foltýnová, Lenka ; Cudlín, Pavel ; Kolařík, J. ; Holešová, H. ; Mácová, Kateřina ; Chalupová, O. ; Vojáčková, B. ; Mikulášek, J.
Metodika přináší nové praktické přístupy ke kvantifikaci pěti ekosystémových funkcí (EF) a jim odpovídajících ekosystémových služeb (ES) městské zeleně. Zahrnuje čtyři funkce regulační (teploty a mikroklimatu, záchyt CO2 a ukládání do biomasy, záchyt znečišťujících látek z ovzduší, útlum hluku z dopravy) a jednu funkci informační (estetická a kulturně rekreační). Výpočty jsou řešeny na úrovni jednotlivých prvků zeleně (strom/keř, plocha trávníku) na základě jejich skutečných dimenzí a ekofyziologických vlastností. Následné je vyjádřena jejich finanční hodnota. Pro hodnocení byly použity zjednodušené biofyzikální/statistické modely při zachování platných fyzikálních principů a s ohledem na dostupnost vhodných a existujících dat. Využívá data o městské vegetaci, které jsou standardně zajišťovány v rámci inventarizace veřejné městské zeleně samosprávami měst, a volně nebo pro obecní správu zdarma dostupné mapové podklady o městském území, meteorologických podmínkách a sociodemografické situaci.
|
|
|
Vertikální profil koncentrace a toku aerosolových částic nad ornou půdou
Zapletal, Miloš ; Hovorka, J. ; Hladík, J. ; Juráň, Stanislav
V současné době představuje imisní zátěž území a obyvatelstva pevnými/kapalnými nebo směsnými částicemi o velikosti 1 nm – 100 μm suspendovanými v atmosféře, neboli PM, jeden z největších problémů nejen v České republice, ale prakticky v celé Evropě. Vysoké koncentrace PM jsou spojeny s velkým množstvím zdravotních problémů. Mezi ně patří respirační poruchy a zvýšené riziko rakoviny plic a kůže (WHO, 2006). V ČR je dlouhodobá expozice PM důležitým faktorem zodpovědným za snížení kvality života obyvatel. Mezi nejzávažnější účinky, pokud jde o celkovou zdravotní zátěž, patří významné snížení průměrné délky života (WHO, 2006). Dopravní a průmyslové činnosti jsou obecně považovány za hlavní zdroj částic PM10. Existující informace o chemickém složení, velikostním rozložení, podílu sekundárních částic a depozičním toku částic na různé typy povrchů jsou doposud neúplné. Měření koncentrace aerosolu bylo provedeno v mnoha městech na úrovni ulic nebo pro hodnocení osobní expozice (Kaur et al., 2005, Longley et al., 2004). Byla provedena eddy kovariační měření emisního toku částic nad velkými městskými aglomeracemi (Dorsey et al., 2002, Järvi et al., 2009, Martin et al., 2009, Deventer et al., 2013). Přímé měření emisního toku částic eddy kovariační metodou poskytlo informaci o vzestupném proudění vzduchu a vertikální výměně částic nad některými městskými aglomeracemi (např. Manchesterem, Londýnem, Helsinkami). Popis měření toku částic eddy kovariační metodou z letadla je uveden v práci Buzoriuse et al. (2006). Méně informací existuje o emisním toku částic nad různými druhy zdrojů v různých výškách např. nad ornou půdou, povrchových uhelným dolem nebo lokálními topeništi.
|
|
|
Měřené a modelované toky troposferického ozonu v horském porostu smrku ztepilého
Juráň, Stanislav ; Zapletal, Miloš ; Večeřa, Zbyněk ; Cudlín, Pavel ; Urban, Otmar
Toky troposférického ozonu (O3) byly měřeny ve smrkovém lese na Bílém Kříži, České republika pomocí metody vířivé kovariance. Koncentrace O3 byla měřena současně v profilu korunové vrstvy studovaného porostu (ve výšce 7 m, 25 m a 30 m nad povrchem země) pomocí analyzátorů ozonu APOA-370 (Horiba, Japan). Na základě zjištěného koncentračního gradientu byly následně modelovány toky ozonu pomocí Inverzního Lagrangianova Transportního Modelu (Raupach, 1989). Dále byly toky ozonu modelovány pomocí rezistenčního modelu, který vychází z výpočtu depozičních rychlostí ozonu na základě rezistenční analogie. Tok ozonu stanovený pomocí vířivé kovariance vykazuje nejvyšší průměrný denní tok 1,19 nmol m-2 s-1 a nejnižší -0,75 nmol m-2 s-1. Studovaný lesní porost byl čistým sinkem pro ozon a to ve výši 7,14 mmol m-2 za den (=0,343 g m-2 za den). Nejvyšší rychlost emise ozonu (kladná hodnota toku) byla pozorována během poledních hodin, kdy za nízkých teplot byly zavřené průduchy, a díky dostatečné intenzitě slunečního záření docházelo k tvorbě ozonu. Oba modely se ukázaly jako problematické v přesném stanovení toku během přechodu ze podzimního do zimního období.
|
host ::
RSS.