|
|
Mechanismy autoinkompatibility u krytosemenných rostlin a možnosti jejich prolomení
Velebová, Veronika ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Slovák, Marek (oponent)
Rostliny vyvinuly reprodukční strategii známou jako cizosprašnost, při které dochází k oplození pomocí pylu z geneticky odlišného jedince téhož druhu. Tato strategie je klíčová pro zabránění příbuzenskému křížení a pro zajištění outcrossingu. Mechanismem, který umožňuje cizosprášení a zamezuje samooplození, je tzv. autoinkompatibilita. Tu lze rozdělit na dva typy - heteromorfní a homomorfní. Inkompatibilní reakce může být řízena haploidním (n) genotypem pylu (gametofytická autoinkompatibilita) či diploidním (2n) genotypem rostliny produkující pyl (sporofytická autoinkompatibilita). V rámci homomorfní inkompatibility byly podrobně popsány tři systémy, které se liší svým fungováním na molekulární a fyziologické úrovni. Existují však i další systémy, které ale zatím nebyly plně popsány. Ačkoli je autoinkompatibilita vcelku účinným mechanismem, existují podmínky, za kterých se může stát nefunkčním. Výsledkem je pak samooplození u běžně cizosprašných rostlin. Tento jev byl souhrnně nazván jako pseudokompatibilita. Konkrétním příkladem prolomení autoinkompatibility je tzv. efekt mentora. Jedná se o jev, kdy cizí pyl indukuje samooplození u běžně cizosprašných rostlin. Efekt mentora byl doposud nejčastěji zkoumán v rámci šlechtitelských záměrů, nicméně informace, do jaké míry může tento jev fungovat i v...
|
host ::
RSS.