|
Mění se párovací chování denních motýlů s fenologickým stavem populací?
VLAŠÁNEK, Petr
Optimalizační teorie předpokládá, že samci hmyzu s oddělenými generacemi dospělců by do aktivního párovacího chování měli investovat tehdy, kdy je k dispozici nejvíce čerstvých samic; jindy by měli párovacími aktivitami šetřit a soustředit se na chování {\clqq}udržovací``. Z tohoto předpokladu vyplývá, že chování motýlů by se mělo lišit s průběhem sezóny, stavem populace (zejména poměrem pohlaví) a konečně i denní dobou. K prozkoumání těchto předpokladů jsme použili data získaná při různých projektech zahrnujících zpětné odchyty, při nichž bylo, vedle jiných charakteristik, zapisováno i chování jedinců. Taková data máme k dispozici pro čtrnáct druhů {--} jasoně dymnivkového, babočku síťkovanou, tři perleťovce, šest hnědásků a tři okáče. Některé projekty trvaly více let {--} celkem se jedná o 24 {\clqq}motýlo-sezón``, 21 737 jedinců (14 228 samců, 7 509 samic), respektive 41 877 odchytů celkem (29 738 samců, 12 139 samic). Pracovali jsme mnohorozměrnými (ordinačními) metodami, přičemž všechny výpočty odfiltrovaly rušivý vliv počasí. K denní době, dopoledne a podvečer často zahrnují udržovací aktivity, zatímco odpoledne převládá párovací chování. Během sezóny, samci většiny druhů přepnou z chování párovacího k chování udržovacímu. U samic nebyl žádný převažující trend nalezen; vyskytuje se jak změna od párovacího k udržovacímu chování, tak změna od udržovacího k párovacímu chování. Co se týče denzitních charakteristik (poměr pohlaví, denní velikost populace), jsou ve většině případů zřetelné změny párovacího chování jednoho pohlaví při změně abundance pohlaví druhého.
|