|
|
Analýza domácího násilí v rodinách na Písecku
VANÍČKOVÁ, Adéla
Tato diplomová práce se zabývá analýzou domácího násilí v rodinách na Písecku. Hlavním úkolem této práce je zmapovat problematiku a dynamiku domácího násilí na ženách na Písecku. Výběr tématu této práce byl zvolen s ohledem na mé pracovní zaměření. Pracuji jako sociální pracovnice v organizaci NADĚJE. Posláním této organizace je pomoci osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci. Mezi klienty se často nacházejí i týrané ženy. První polovina teoretické části je věnovaná definici pojmu domácí násilí a jeho vývoji. Do roku 1990 se na domácí násilí pohlíželo jako na čistě osobní záležitost jedince. Zásadní zvrat nastal mezi léty 1990 2000, kdy byly odstartovány velké diskuze na toto téma prostřednictvím médií. Veřejnost tak začala postupně měnit názor a uznala, že domácí násilí představuje závažný celospolečenský problém, kterému je zapotřebí věnovat dostatečnou pozornost. Druhá polovina teoretické části se zabývá cyklem domácího násilí a blíže popisuje jeho možné důsledky pro jeho oběť. Velká pozornost je dále věnována trestně právním aspektům domácího násilí. Praktická část této práce mapuje dynamiku domácího násilí na ženách na Písecku. K zajištění potřebných informací byla použita kvalitativní forma výzkumu. Byla použita metoda dotazování a za stěžejní techniku sběru dat byl zvolen rozhovor pomocí návodu dle Hendla. Výzkumu se zúčastnilo celkem 11 žen z Písecka, které žily s agresorem alespoň po dobu 3 let. Hlavním cílem práce bylo zmapovat problematiku a dynamiku domácího násilí na ženách na Písecku. Výzkumné otázky byly zaměřené na fyzické, psychické a socioekonomické násilí, "Institut vykázání" a důvody, které vedou dotazované ženy k setrvání s agresorem ve společné domácnosti. Na základě provedené rámcové analýzy a interpretace dat byly indukovány tyto teoretické koncepty: 1. Formy jakéhokoliv násilí jsou ženami velmi často zlehčovány a omlouvány. Oběti domácího násilí se naučí s agresorem a jeho chováním žít a přijímat jej jako součást jejich života. 2. Ženy, jako oběti domácího násilí si uvědomují, že přítomnost dětí u fyzických útoků mezi rodiči není žádoucí, přesto s tím ale nic nedělají. 3. Většina týraných žen se shoduje na tom, že je jejich partner žárlivý, že je ponižuje a oslovuje nelichotivými názvy. 4. Neudržováním kontaktu s rodinou a přáteli se potvrdila sociální izolovanost. 5. Informovanost o možnosti využít "Institut vykázání" je velmi nízká. 6. Dlouhodobé vystavení domácímu násilí má negativní vliv na sebehodnocení ženy jako oběti.
|
|
|
Aspekty sociální solidarity ve vnímání mladé generace
VANÍČKOVÁ, Adéla
Tato bakalářská práce se zabývá postoji mladé generace na uplatňování principu sociální solidarity v České republice. Hlavním úkolem této práce je zmapovat oblasti, ve kterých dochází k projevům sociální solidarity a zjistit, jak její plnění přijímají mladí lidé. První polovina teoretické časti je věnována charakteristice sociální solidarity, jejímu vývoji a jednotlivými oblastmi, ve kterých dochází k naplňování tohoto principu. Sociální solidarita plní ve společnosti podstatnou úlohu a je její neodmyslitelnou součástí. Solidarita se uplatňuje jednak v systému sociálního zabezpečení, ve zdravotní, vzdělávací, bytové a rodinné politice či probíhá zcela mimo veřejný sektor. Druhá polovina teoretické části blíže popisuje možné způsoby její realizace vůči určitým sociálním skupinám. Vyobrazeny jsou celkem tři typy solidarity a to povinná, dobrovolná a mezigenerační. Povinná solidarita se uskutečňuje prostřednictvím systému sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Dobrovolná solidarita probíhá převážně mimo veřejný sektor a je více ceněna než solidarita povinná. K realizaci dobrovolné solidarity dochází nejčastěji prostřednictvím různých charitativních a neziskových organizací a hovoří se tak o formálním typu dobrovolnictví. Naopak neformální dobrovolnictví nastává tehdy, když se člověk něčeho vzdá či poskytne pomoc někomu jinému, aniž by za to očekával jakoukoli odměnu. Mezigenerační solidarita byla dříve chápana jako předávání hodnot, norem, znalostí či dovedností v rámci rodiny. V současné době, vzhledem k prodlužování délky života a růstu velikosti populace, roste potřeba mezigenerační solidarity i mimo rodinu. Nástrojem mezigeneračního učení může být právě dobrovolnictví. Praktická část této práce popisuje názory dotazovaných respondentů na uplatňování principu sociální solidarity. K zajištění potřebných informací byla použita kvantitativní forma šetření. Byla použita metoda dotazování a technika dotazníku. Výzkumu se zúčastnilo celkem 188 mladých lidí. Hlavním cílem práce bylo zjistit, jak mladí lidé vnímají praktické uplatnění principu sociální solidarity. Cílem dílčím bylo, jak mladí lidé vnímají povinnou a dobrovolnou solidaritu vůči vybraným sociálním skupinám. Z realizovaného výzkumu vyplývá, že mladí lidé vnímají lépe solidaritu dobrovolnou, přičemž sami se spíše podílejí na neformálním typu dobrovolnictví. Formální dobrovolnictví, tj. činnost charit či neziskových organizací, však maximálně podporují. U povinné solidarity byly zjištěny drobné odchylky a to u sociálního pojištění, kde se mimo jiné uplatňuje solidarita vysokopříjmových s nízkopříjmovými. Pro výzkum byly dále stanoveny dvě hypotézy. První hypotéza tvrdila, že mladí lidé budou lépe přijímat dobrovolnou solidaritu než solidaritu povinnou. Druhá hypotéza předpokládala, že mladí lidé budou vnímat pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity. Obě dvě hypotézy byly statisticky potvrzeny. Domnívám se, že mladí lidé vnímají nastavení sociální solidarity v České republice kladně. Většina oslovených projevuje solidaritu vůči jednotlivým sociálním skupinám a navíc vnímají pozitivně potřebu realizace mezigenerační solidarity. Výsledky však poukazují na mírný nesouhlas s redistribuční politikou státu. Tato práce může posloužit k lepšímu pochopení vztahu mladé generace k základním atributům sociálního občanství. Případně k identifikaci postojů směřujících k omezování míry redistribuce vůči sociálně potřebným jedincům ve společnosti.
|
host ::
RSS.