|
|
Embryogeneze a raná ontogeneze bazálních versus odvozených skupin paprskoploutvých ryb (Actinopterygii).
Truhlářová, Veronika ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Paprskoploutvých ryb se na světě vyskytuje téměř 30 tisíc druhů a tvoří tak přibližně polovinu všech dnes známých obratlovců. Paprskoploutvé ryby se dělí na čtyři základní linie: bichiry, řídkokostné ryby, mnohokostnaté ryby a kostnaté ryby, nicméně jejich raná embryogeneze je podrobně popsána jen na několika modelových druzích, jakými jsou zebřička, či medaka, které patří ke kostnatým rybám. Ve své bakalářské práci shrnuji a porovnávám poznatky raného vývoje paprskoploutvých ryb. Je zajímavé, že u každé z těchto skupin probíhá raná ontogeneze různě - bichiři a jeseteři podobně jako obojživelníci procházejí holoblastickým rýhováním celého vajíčka, zatímco u kostnatých ryb se vyvinulo rýhování meroblastické, kdy se rýhuje výhradně cytoplazma naakumulovaná na animálním pólu žloutkové koule, která se rozrýhovat nedokáže. To má dopad i na jejich další vývoj. Meroblastické rýhování kostnatých ryb bylo podrobně popsáno na modelu zebřičky pruhované, podle něhož se posuzuje raná ontogeneze ostatních kostnatých ryb, kterých je cca 27 tisíc druhů. I když se jedná o velice početnou skupinu, u těchto ryb se zachovává částečné rýhování vajíčka jako jednotný znak. Rozdíly ve vývoji kostnatých ryb se projevují především až v pozdějších stadiích ontogeneze a korelují s jejich životními strategiemi. Klíčová slova:...
|
|
|
Evoluce zraku u paprskoploutvých ryb
Truhlářová, Veronika ; Musilová, Zuzana (vedoucí práce) ; Kalous, Lukáš (oponent)
Zrak hraje klíčovou roli v životě mnoha obratlovců a výkon zrakového systému je často přizpůsoben podmínkám prostředí, v němž jednotlivé druhy žijí. Ryby osídlily širokou škálu habitatů a přizpůsobily jim svůj zrak tak, aby maximalizovaly svou úspěšnost v lovu, reprodukci a úniku predátorům. Tato práce se zabývá zrakovými schopnostmi dvou velkých skupin kostnatých ryb: afrických říčních cichlid z čeledi Cichlidae (řád Cichliformes, součást velké skupiny Percomorpha) a evropských kaprovitých ryb z čeledi Cyprinidae (řád Cypriniformes, součást velké skupiny Ostariophysi), u nichž jsou zde zkoumány geny pro fotoreceptorové proteiny opsiny. Na sítnici jsou přítomny dvě skupiny světločivných buněk (fotoreceptorů): tyčinky a čípky a paprskoploutvé ryby mají obecně čtyři skupiny čípkových opsinů (SWS1, SWS2, RH2 a LWS) využívané pro barevné (fotopické) vidění, a jednu skupinu tyčinkových opsinů (rodopsinů) pro vidění za špatných světelných podmínek (skotopické vidění). V této práci se zaměřuji 1) na DNA sekvenci a aminokyselinové záměny opsinových genů, a 2) na expresi těchto genů citlivých na různé vlnové délky viditelného spektra dopadající na sítnici. Výsledky mé práce ukazují, že jak cichlidy (čeleď Cichlidae), tak i kaprovité ryby (čeleď Cyprinidae) mají ve svém genomu kompletní sadu genů pro opsiny...
|
|
|
Kronika o Štilfrídovi a Kronika o Bruncvíkovi - srovnání rytířské povídky a knížky lidového čtení
TRUHLÁŘOVÁ, Veronika
Diplomová práce se zaměří na srovnání staročeské rytířské povídky a raně novověké knížky lidového čtení Kroniky o Štilfrídovi a Kroniky o Bruncvíkovi, a to především na odlišnosti obou textů. Narativy byly v české literatuře opakovaně zpracovávány v různých časových obdobích v textech různých žánrů: od alegorické rytířské povídky z konce 14. století přes raně novověkou zábavnou knížku lidového čtení až např. po folklórní pohádku 19. století. Východiskem práce bude tedy představení interpretačních pokusů zaměřených na filiaci rukopisných a tištěných vydání obou narativů (studie Jaroslava Kolára), kompozici díla (studie Hany Mirvaldové-Šmahelové) a alegorické zobrazení (studie Jaroslava Kolára). Těžištěm pak bude analýza rukopisných vydání z přelomu 14. a 15. století a tištěného vydání z 18. století a jejich vzájemné srovnání.
|
|
|
Embryogeneze a raná ontogeneze bazálních versus odvozených skupin paprskoploutvých ryb (Actinopterygii).
Truhlářová, Veronika ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Paprskoploutvých ryb se na světě vyskytuje téměř 30 tisíc druhů a tvoří tak přibližně polovinu všech dnes známých obratlovců. Paprskoploutvé ryby se dělí na čtyři základní linie: bichiry, řídkokostné ryby, mnohokostnaté ryby a kostnaté ryby, nicméně jejich raná embryogeneze je podrobně popsána jen na několika modelových druzích, jakými jsou zebřička, či medaka, které patří ke kostnatým rybám. Ve své bakalářské práci shrnuji a porovnávám poznatky raného vývoje paprskoploutvých ryb. Je zajímavé, že u každé z těchto skupin probíhá raná ontogeneze různě - bichiři a jeseteři podobně jako obojživelníci procházejí holoblastickým rýhováním celého vajíčka, zatímco u kostnatých ryb se vyvinulo rýhování meroblastické, kdy se rýhuje výhradně cytoplazma naakumulovaná na animálním pólu žloutkové koule, která se rozrýhovat nedokáže. To má dopad i na jejich další vývoj. Meroblastické rýhování kostnatých ryb bylo podrobně popsáno na modelu zebřičky pruhované, podle něhož se posuzuje raná ontogeneze ostatních kostnatých ryb, kterých je cca 27 tisíc druhů. I když se jedná o velice početnou skupinu, u těchto ryb se zachovává částečné rýhování vajíčka jako jednotný znak. Rozdíly ve vývoji kostnatých ryb se projevují především až v pozdějších stadiích ontogeneze a korelují s jejich životními strategiemi. Klíčová slova:...
|
|
|
Alegoričnost postav v Labyrintu světa a ráji srdce Jana Amose Komenského.
TRUHLÁŘOVÁ, Veronika
Tématem mé bakalářské práce je alegoričnost postav v Labyrintu světa a ráji srdce Jana Amose Komenského. Tento asi nejznámější Komenského text byl již předmětem několika interpretací vedených z různých metodologických pozic (filologicko kritické, strukturalistické, tematologické aj.). Východiskem mé práce tedy bude představení dosavadních interpretačních pokusů týkajících se kompozice díla (studie Antonína Škarka a Lubomíra Doležela) a alegorického zobrazení (studie J. B. Čapka a Hany Šmahelové) a jejich vzájemné srovnání. Těžištěm práce pak bude analýza stěžejních literárních postav Labyrintu (Poutník, Mámení a Všezvěd Všudybud) a jejich vývoje. Ve své interpretaci vycházím především z podnětů J. B. Čapka, Jana Lehára a Věry Vařejkové.
|
host ::
RSS.