|
|
Jiří Frejka (1904-1952)
RAUCHOVÁ, Jitka
Předkládaná rigorózní práce Jiří Frejka (1904-1952) se snaží o poznání osobnosti Jiřího Frejky a o její opětné zařazení do kulturního a společenského kontextu období první poloviny dvacátého století. Jako tvůrce osobité režijní poetiky přispěl Jiří Frejka nebývalou měrou k vývoji českého divadelnictví, ale neméně významné jsou i jeho teoretické práce, kterými pomáhal formulovat nové směřování českého divadla zejména v poválečném dvouletí. ládaná práce je založena na biografickém půdorysu, neboť život a tvorba jsou v případě Jiřího Frejky těžko rozlišitelné. Osou se tak stává chronologie jeho života, ohraničená výrazněji následujícími mezníky ? dětstvím, dospíváním, prvními režijními zkušenostmi, spjatými s ranou fází českého avantgardního divadla, působením v Národním divadle, uměleckým vedením v Městských divadlech pražských a konečně i epilogem v karlínském divadle. Této chronologii pak odpovídá i členění do tří základních kapitol, mezi něž jsou vložena dvě intermezza, zabývající se Frejkovou publikační činností a jeho podílem na konstituování moderní podoby divadelního školství.
|
|
|
Divadelní avantgarda v kontextu české společnosti dvacátých let 20. století
RAUCHOVÁ, Jitka
Předkládaná disertační práce pojednává o fenoménu české divadelní avantgardy nikoliv jen v divadelních, ale především v širokých kulturněhistorických souvislostech, kterým dosud byla věnována pouze okrajová pozornost. Po nezbytném úvodním vymezení tématu a kritickém zhodnocení pramenů a literatury je zařazena kapitola bilancující základní teoretická východiska práce - tedy podstatu středoevropské avantgardy, místní a časové zařazení tématu a konečně i vzájemný vztah levicově orientovaného avantgardního umění a politické praxe Komunistické strany Československa. Druhá kapitola je zaměřena na obecné souvislosti pražského divadelního života první poloviny dvacátých let a na ranou činnost režiséra Jindřicha Honzla. Následující kapitola je věnována počátkům divadelní avantgardy, které jsou spojeny s činností posluchačů pražské Státní konzervatoře hudby. Její součástí je i rozbor dobových zájmů a zálib, které osobitým způsobem formovaly podobu divadelního výrazu. Další dvě kapitoly pak nejen pojednávají o vlastních avantgardních divadelních představeních, ale snaží se zařadit proměny divadelní poetiky avantgardních divadélek do širších společenských souvislostí.
|
host ::
RSS.