|
|
Využití některých psychologických principů v rámci zvyšování efektivity cvičení hry na housle
Pustějovský, Ondřej ; ŠTRAUS, Ivan (vedoucí práce) ; PAZDERA, Jindřich (oponent)
Hlavním cílem této písemné práce je poukázat na některé psychologické principy (potažmo strategie), které mohou houslistům pomoci ke zvýšení efektivity cvičení.
Tato písemná práce se zabývá především následujícími psychickými prvky v procesu přípravy veřejné interpretace hudebního díla na houslích: řízením pozornosti, intencionalitou a disciplinovaností.
Tyto psychické prvky se prolínají všemi kapitolami. Hlavní kapitoly nesou názvy: Divergentní myšlení, Plánování, Paměť, Soustředění pozornosti v souvislosti s koordinací.
Myšlenky na teoretické úrovni autor práce doplňuje praktickými příklady a obrázky, které jsou obsaženy přímo v textu.
Všechny citace, jejichž původ není zcela jasný z kontextu, odkazují formou očíslování v horním indexu na použitou literaturu a prameny uvedené v poznámkách pod čarou v průběhu celého textu.
Myšlenky zde obsažené jsou adresovány jak studentům, případně profesionálním houslistům, tak pedagogům.
|
|
|
Úkoly interpreta v Adagiu g moll J.S.Bacha 1001
Pustějovský, Ondřej ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Tomášek, Jiří (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
Tato písemná práce si klade za cíl popsat některé možnosti interpretačního výkladu Bachova notového zápisu v Adagiu ze sonáty pro sólové housle č. 1 g moll. Ze struktury zápisu a z obsahu je zde dedukován a vypracován dynamický plán, artikulace, agogika, frázování , změny v barvě tónu a vibrato. Tato práce mimo jiné hledá racionální vysvětlení , proč afektová teorie ustálila některé hudební postupy v tom smyslu, že vyvolávají v člověku určité pocity, nálady nebo duševní stavy. Je zde však obsažen i sensualistický a empirický pohled na tuto problematiku, protože za Bachova tvůrčího období už se promítaly do hudební řeči jak vlivy racionalismu, tak sensualismu a empirismu. Na přelomu renesance a baroka začala vystupovat z polyfonického přediva vertikální harmonie, hlasy se zdvojovaly ( basso continuo), osamostatnil se 1 vedoucí hlas. Flerentská camerata v podsatě odvrhla polyfonii a trvalo nějakou dobu, něž se polyfonie začala v hudbě znovu výrazně uplatňovat. Tentokrát ovšem byla jejím podkladem harmonie a ne čistě kontrapunktická technika. Proto se autor této práce zabývá především hudebním výrazem na podkladě harmonického napětí ( tato práce obsahuje i harmonický rozvoj). Vedle toho se zabývá i poyfonickým rozborem. Grafické znázornění rozsahu jednotlivých dílů a oddílů, rozpis metodických linek a Bachův urtext se nachází v přílohách.
|
host ::
RSS.