|
|
Možnosti využití vodicího psa
PILZOVÁ, Jana
Zrak je jeden z nejdůležitějších smyslů člověka, prostřednictvím něho získáváme 80 - 90 % informací o okolním světě. Jeho ztráta nebo vážné poškození znamená v životě jedince, ale i jeho okolí velmi závažnou změnu. Jako velmi významný prostředek integrace osob se zrakovým postižením je sociální rehabilitace, prostřednictvím svých základních metod, kterými jsou reedukace a kompenzace zraku. Samotné kompenzační pomůcky mají nezastupitelnou roli v životě osob se zrakovým postižením. V dnešní době je na trhu mnoho optických, neoptických, či elektronických kompenzačních pomůcek.. Vodicí pes představuje jednu z účinných kompenzačních pomůcek určených pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb. První záznamy o trénování psů, kteří by pomohli nevidomým byly zaznamenány kolem roku 1780 v pařížské nemocnici pro nevidomé. Údaje o prvním vycvičeném vodicím psovi pocházejí z 80 let 18 století, kdy si svého vodicího psa vycvičil sám nevidomý Vídeňan Josef Reisinger. V České republice první zmínky o výcviku vodicích psů pocházejí z let 1922 ? 1924. Od roku 1991 je v České republice vodicí pes uznán jako kompenzační pomůcka pro nevidomé a slabozraké občany. Tato práce je zaměřěna na zmapování možností vstupů vodicího psa do veřejných budov (restaurace, zdravotnické zařízení, školy, úřady apod.) a jeho další využití při volnočasových aktivitách a to jak z pohledu majitelů vodicích psů, tak i z pohledu veřejnosti. Práce dále obsahuje vývoj počtu a rozložení vodicích psů na území Jihočeského kraje mezi rokem 2008 a 2011. V rámci zjišťování zkušeností majitelů vodicích psů při vstupu do veřejných budov a způsobů trávení volného času společně s vodicím psem, byla využita technika individuálních hloubkových rozhovorů, údajů vyplívajících z techniky focus group a experimentu. Pro zjištění názorů na provozování kynologických aktivit vodicím psem byla využita obsahová analýza předávací dokumentace subjektem, který vodicí psy cvičí, údajů vyplívajících z techniky focus group a individuálních hloubkových rozhovorů. Pro účel zjištění názorů veřejnosti na možnosti vstupu vodicích psů do veřejných budov a jeho další využití při volnočasových aktivitách, byla použita technika dotazníkového šetření. Tato práce může být využita jako argumentační základ pro vytvoření jednotných podmínek jak pro výcvik vodicích psů, jejich předávání, ale i pro jasné stanovení práv a povinností samotných majitelů vodicích psů. V neposlední řadě také tato práce ukazuje možnosti dalšího využití vodicího psa ve volném čase.
|
|
|
Náležitosti a možnosti kompenzační pomůcky - vodící pes
PILZOVÁ, Jana
Náležitosti a možnosti kompenzační pomůcky vodící pes Ztráta nebo vážné poškození zraku znamená v životě člověka velmi závažnou změnu. Kompenzační pomůcky hrají významnou roli v integraci zrakově postižených do společnosti i do pracovního procesu. V dnešní době si mohou lidé s vážnou zrakovou vadou vybrat z mnoha kompenzačních pomůcek, jak optických tak i neoptických. Vodící pes představuje jednu z možných protetik pro zrakově postiženého člověka. První zmínky o výcviku vodicích psů pro zrakově postižené jsou z 18. století. Zájem o službu vodicího psa prudce vzrostl v průběhu první světové války v Německu, kdy se vraceli osleplí vojáci z války. První organizace ve světě pro výcvik vodicích psů vznikla v roce 1928 ve Švýcarsku. Na našem území se objevili první zmínky o výcviku vodicích psů okolo roku 1922. Dlouho trvalo, než vznikla organizace, která by se zabývala výcvikem a vodicích psů. Teprve v roce 1974 vzniklo 1. středisko výcviku vodicích psů, ale bohužel z finančních důvodů v roce 1978 zaniklo. Teprve až po roce 1989 postupně vznikali organizace zabývající se výcvikem vodicích psů, v dnešní době je jich zhruba 12. Aby mohl být vodící pes uznanou kompenzační pomůckou z pohledu zákona č. 100/1988 dále specifikovaný vyhláškou 182/1991 musí být splněny 2 podmínky 1. musí mít speciální výcvik vodících psů se složenou závěrečnou zkouškou, za 2. žadatel musí být schopný využívat psa jako kompenzační pomůcky. Autorka se ve své práci zabývá zmapováním nejtypičtějších situací týkajících se vědomostí a představ majitelů vodicích psů. Pro tento účel použila polořízené rozhovory. Polořízené rozhovory byli určené pro majitele vodicích psů. Rozhovory byly rozděleny do 4. části. V první části se objevili stratifikační údaje a informace o průběhu a volbě vodicího psa, druhá část se týkala péče o psa a třetí okruh byl zaměřen držení vodicího psa, poslední okruh se týká praktického využití psa. Během výzkumu se autorka setkala s mnoha problémy a to zejména s nejednotnostmi poskytovaných služeb organizací zabývající se výcvikem vodicích psů a to především servis při předávání (rozsah a podrobnost dokumentace psa, zdravotní karta, rozsah poučení a následný servis při výskytu problému atd.) Autorka doufá, že tato práce pomůže novým zájemců se rychleji zorientovat nejen v organizacích, ale i v administrativních úskalí Městských úřadů při podávání žádosti na jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek.
|
host ::
RSS.