|
|
Morávkovy inscenace Dostojevského v kontextu české inscenační tradice
Ortová, Barbora ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Svou diplomovou prací se pokouším zdokumentovat nevšední divadelní "projekt", jenž se v mnohém vymyká běžným standardům českého divadla. Práci dělím do dvou částí. V první (kratší) části se zabývám dramatizováním Fjodora Michajloviče Dostojevského obecně. S přihlédnutím hlavně k pracím Michaila Bachtina1 a Růženy Grebeníčkové 2 rozebírám Dostojevského předpoklady pro dramatizování. 3 Z pohledu dramatizace pak načrtávám hlavní motivy vybraných slavných českých inscenací.4 (Pro většinu z nich byla vytvořena dramatizace vlastní, Hana Burešová pro své Běsy použila známou dramatizaci Alberta Camusa.) Tato část si neklade za cíl hlubší analýzu, slouží pouze jako předmluva k části druhé, již uvádí do širšího kontextu. Ve druhé (stěžejní) části práce se soustřeďuji na tetralogii Fjodora Michajloviče Dostojevského - souhrnně nazývanou Sto roků kobry, kterou Vladimír Morávek postupně inscenoval v letech 2003 - 2006 v brněnském divadle Husa na provázku. (Tetralogie se konkrétně skládá z inscenací Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je idiot, Běsi - Stavrogin je ďábel a Bratři Karamazovi: Vzkříšení.) Morávkův projekt vzbudil u odborné i laické veřejnosti značnou pozornost, vyvolal rozporuplné, často protichůdné reakce a podle některých kritiků dokonce "vzkřísil" zvolna "umírající" brněnské divadlo.
|
|
|
Morávkovy inscenace Dostojevského v kontextu české inscenační tradice
Ortová, Barbora ; Topolová, Barbara (oponent) ; Just, Vladimír (vedoucí práce)
Svou diplomovou prací se pokouším zdokumentovat nevšední divadelní "projekt", jenž se v mnohém vymyká běžným standardům českého divadla. Práci dělím do dvou částí. V první (kratší) části se zabývám dramatizováním Fjodora Michajloviče Dostojevského obecně. S přihlédnutím hlavně k pracím Michaila Bachtina1 a Růženy Grebeníčkové 2 rozebírám Dostojevského předpoklady pro dramatizování. 3 Z pohledu dramatizace pak načrtávám hlavní motivy vybraných slavných českých inscenací.4 (Pro většinu z nich byla vytvořena dramatizace vlastní, Hana Burešová pro své Běsy použila známou dramatizaci Alberta Camusa.) Tato část si neklade za cíl hlubší analýzu, slouží pouze jako předmluva k části druhé, již uvádí do širšího kontextu. Ve druhé (stěžejní) části práce se soustřeďuji na tetralogii Fjodora Michajloviče Dostojevského - souhrnně nazývanou Sto roků kobry, kterou Vladimír Morávek postupně inscenoval v letech 2003 - 2006 v brněnském divadle Husa na provázku. (Tetralogie se konkrétně skládá z inscenací Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je idiot, Běsi - Stavrogin je ďábel a Bratři Karamazovi: Vzkříšení.) Morávkův projekt vzbudil u odborné i laické veřejnosti značnou pozornost, vyvolal rozporuplné, často protichůdné reakce a podle některých kritiků dokonce "vzkřísil" zvolna "umírající" brněnské divadlo.
|
host ::
RSS.