|
|
Pohybová aktivita koní v aktivní stáji v závislosti na věku a ročním období
ORSÁKOVÁ, Kamila
Cílem diplomové práce bylo sledování denní aktivity vybraného souboru koní v aktivní stáji v průběhu roku. Na základě pozorování vyhodnotit vliv věku a ročního období na denní aktivitu koní v aktivní stáji. Pro měření pohybové aktivity byly využity GPS truckery, které se pozorovaným koním upevňovaly na ohlávku (nátylník). Celkem bylo provedeno 170 pozorování u koní převážně plemene český teplokrevník ve 3 různých věkových skupinách (mladí - do 5 let, střední - 6-15 let, staří - 16 a více let). Bylo sledováno 14 koní: 5 koní ve skupině mladí, 5 koní ve skupině střední a 4 koně ve skupině starý v aktivní stáji Mažice. Sledování probíhalo v průběhu léta, podzimu a zimy při volném pohybu koně po všech částech aktivního ustájení, bez využívání koní ke sportu nebo k jezdeckým účelům. Data byla následně zpracována a vyhodnocena programem Statistica.12. V aktivní stáji se projevil vliv věku a ročního období na denní aktivitu koní. V létě byla zaznamenána nejvyšší aktivita u všech skupin průměrně 11,6 km/den. Největší byla u mladých koní, kteří ušli v průměru 13,53 km/ den v létě. Naopak nejmenší rozdíly v denní aktivitě byly v období zimy, kdy mladí ušli průměrně 10,1 km/den, střední a starý 8,6 km/den. Ukázalo se, že v průběhu roku skupina mladí vykazovala nejvyšší aktivitu a má na ně největší vliv roční období. Naopak skupina staří a střední nevykazovala takový rozdíl v aktivitě při změnách ročního období. Například na podzim a v zimě jsou u skupiny starý a střední hodnoty skoro na stejné úrovni. Aktivní ustájení má velkou výhodu volného pohybu, ale musí být správně navrženo. Je to technika chovu, která umožní koni ujít tolik kilometrů za den, kolik je jeho potřeba a tím podporuje u mladých koní správný vývoj pohybového aparátu a krevní oběh u starých koní. Výsledky mohou být využity jako přehled pro chovatele, kterého zajímá kolik kůň může během dne a ročního období ujít a podle toho navrhnout časové možnosti výběhu.
|
|
|
Dědičné monogenní poruchy zdraví u psích plemen ve vztahu k plemenitbě
ORSÁKOVÁ, Kamila
Bakalářská práce řeší problematiku výskytu monogenních onemocnění u psích plemen. Cílem bylo analyzovat, které plemenné skupiny psů a která plemena mají dosud největší zjištěný rozsah monogenních dědičných poruch, která z těchto dědičných postižení se vyskytují u více plemen. Bylo vyhodnoceno 23 příbuzenských skupin plemen psů (Parkerová et al. 2017) u kterých se objevil některý z typů monogenních postižení dle naší analýzy webových databází OMIA z roku 2018-2020. Z analyzovaných dat bylo zjištěno, že neuronální ceroidní lipofuscinóza (NCL) a progresivní degenerace tyčinek a čípků (PRCD) patří k postižením, která byla zjištěna u největšího počtu plemen psů. Rovněž bylo zjištěno, že u skupiny s označením 20T geneticky příbuzných plemen, která zahrnuje celkem 16 plemen, bylo zjištěno více než 49 typů monogenních postižení, nejpostiženějším plemen v rámci této skupiny bylo plemeno border kolie s nejméně 9 typy postižení. Plemena labradorský retriever a německý ovčák patří dle našich zjištění k plemenům s nejvyšším počtem typů (více než 15) monogenních postižení. Zároveň tato plemena patří v ČR k nejchovanějším co do počtu plemenných jedinců. Zde uvedená data potvrzují úvahu, že populární plemena mají genom více prozkoumaný a častějším chovem testovaný, než plemena méně chovaná. Práce obsahuje charakteristiky vybraných plemen psů, genetické specifikace vybraných postižení a rovněž obsahuje plemenářská doporučení pro omezení výskytu těchto poruch v populacích plemen psů.
|
host ::
RSS.