|
|
Analýza výskytu odmítání hříbat klisnami
Ničová, Klára
Odmítavé chování klisen ke svým hříbatům se objevuje v chovu poměrně vzácně.Četnost výskytu byla zaznamenána mezi 2 až 5 % případů. V praxi komplikuje život hříběti, klisně i chovateli. Dle literatury existuje několik forem odmítavého chování, které mají odlišný způsob prevence a řešení vzniklé situace. Za odmítavé chování klisen je považováno částečné odepření mateřské péče. Výsledkem odmítavého chování klisny může být nutná asistence člověka při péči o narozené hříbě. V krajních případech může důsledkem chování klisny dojít k osiření hříběte. V datovém souboru získaném od chovatelů z ČR došlo k projevům odmítavého chování u 15 z 344 (4,36 %) klisen. Tato nesourodá skupiny byla tvořena klisnami různého věku a plemen. Celkově tyto klisny porodily 48 hříbat, a vůči 20 z nich klisna projevila některý typ odmítavého chování. Pouze jedno hříbě zemřelo, což ale nebylo z důvodu odmítavého chování klisny, ale příčinou tohoto chování. Dvě hříbata nebyla matkou přijata ani po asistenci a musela být odchována člověkem. K nejčastějším projevům patří neochota kojení, která se projevila u 13 klisen. Běžně se klisna snaží své hříbě chránit před různými vlivy okolí. Nicméně u dvou klisen nebylo toto chování pozorováno. Dalšími formami odmítavého chování je bázlivost, ta se projevila u 20 % klisen, dvě klisny se snažily vyhýbat kontaktu se svým hříbětem. Zvukové projevy v podobě kvičení vydávalo 46,67 % klisen. Tři klisny své hříbě naháněly. Mezi projevy hrozeb patří snaha o kousnutí hříběte, kterou projevilo 7 klisen. Čtyři klisny po hříběti vykoply. Dvě klisny hříbata neočichávaly, další klisna nejevila zájem o olizování hříběte. Obě tato chování mají velký význam při utváření vzájemného pouta mezi matkou a potomkem. Nejčastěji se odmítavé chování projevilo u čtyřletých klisen, tedy klisen mladých a nezkušených. K odmítavému chování však došlo i u klisen majících zkušenosti s porodem a mateřskou péčí o potomka.
|
|
|
Rostlinný tubulinový kód
Ničová, Klára ; Schwarzerová, Kateřina (vedoucí práce) ; Cvrčková, Fatima (oponent)
Mikrotubuly, které jsou tvořeny polymery α- a β-tubulinu, jsou základní složkou cytoskeletu. Oba typy tubulinů vykazují napříč eukaryotickými organismy značnou sekvenční homologii. Tubuliny jsou kódovány poměrně rozsáhlými genovými rodinami, obzvláště u mnohobuněčných organismů. Expresí těchto genů vznikají tubulinové izotypy, které mohou vykazovat odlišné vlastnosti. Jednotlivé izotypy mohou být dále posttranslačně modifikovány. Mezi nejznámější posttranslační modifikace tubulinu patří acetylace, fosforylace, tyrozinace, polyglutamylace a polyglycylace. Díky kombinaci exprese různých tubulinových izotypů a jejich různých posttranslačních modifikací vzniká v buňkách "směs" heterogenních tubulinů, které mohou vykazovat odlišné vlastnosti a vykonávat různé funkce. Tento jev nazýváme tubulinový kód. Ačkoliv byla existence tubulinového kódu prokázána u většiny modelových organismů včetně rostlin, pochopení přesného významu zabudování různých tubulinu do mikrotubulů je stále předmětem výzkumu. Velká část výzkumu tubulinového kódu byla provedena na živočišných modelech. Oproti tomu v rostlinách se toho o významu tubulinového kódu ví relativně málo. Tato práce shrnuje současné poznatky o výskytu a regulaci tubulinových izotypů a jejich posttranslačních modifikací v rostlinách.
|
host ::
RSS.