|
|
Nový pohled na kategorii slovesného vidu v češtině
Mjachký, Juraj ; Tláskal, Jaromír (vedoucí práce) ; Štichauer, Jaroslav (oponent)
Tato práce má dva cíle. Jedním z nich, jak už sám název napovídá, je představit nový pohled na problematiku slovesného aspektu v češtině. Tím druhým je nabídnout takový přístup, který vychází z popisů aspektuální problematiky v jazycích jako je angličtina, francouzština aj. Zastavme se nejdříve u druhého bodu. V historii české aspektologie bezpochyby nalezneme badatele, kteří se zabývali aspektem v češtině i v cizích jazycích, např. germánských či románských, a kteří tuto oblast v jednotlivých jazycích srovnávali (ze začátku 2. pol. 20. století např. I. Poldauf, dnes např. M. Sládková). V drtivé většině ovšem závěry takovýchto zkoumání vedly k podtržení exkluzivity českého (slovanského) slovesného aspektu ve vztahu k neslovanským jazykům.1 Jistě, skutečnost, že český (slovanský) mluvčí disponuje dvěma (i třemi) podobami jednoho slovesa tam, kde mluvčí jiných jazyků má k dispozici jen jeden tvar, je flagrantní. Odkud jednoduchý závěr, že v češtině (slovanských jazycích) rozdílnost ve formě poukazuje na existenci rozdílu v konceptuální rovině, zatímco jediný slovesný tvar v neslovanských jazycích signalizuje nerozrůzněnost konceptu.
|
|
|
Nový pohled na kategorii slovesného vidu v češtině
Mjachký, Juraj ; Štichauer, Jaroslav (oponent) ; Tláskal, Jaromír (vedoucí práce)
Tato práce má dva cíle. Jedním z nich, jak už sám název napovídá, je představit nový pohled na problematiku slovesného aspektu v češtině. Tím druhým je nabídnout takový přístup, který vychází z popisů aspektuální problematiky v jazycích jako je angličtina, francouzština aj. Zastavme se nejdříve u druhého bodu. V historii české aspektologie bezpochyby nalezneme badatele, kteří se zabývali aspektem v češtině i v cizích jazycích, např. germánských či románských, a kteří tuto oblast v jednotlivých jazycích srovnávali (ze začátku 2. pol. 20. století např. I. Poldauf, dnes např. M. Sládková). V drtivé většině ovšem závěry takovýchto zkoumání vedly k podtržení exkluzivity českého (slovanského) slovesného aspektu ve vztahu k neslovanským jazykům.1 Jistě, skutečnost, že český (slovanský) mluvčí disponuje dvěma (i třemi) podobami jednoho slovesa tam, kde mluvčí jiných jazyků má k dispozici jen jeden tvar, je flagrantní. Odkud jednoduchý závěr, že v češtině (slovanských jazycích) rozdílnost ve formě poukazuje na existenci rozdílu v konceptuální rovině, zatímco jediný slovesný tvar v neslovanských jazycích signalizuje nerozrůzněnost konceptu.
|
host ::
RSS.