|
|
Porovnání raka mramorovaného a raka pruhovaného: přímá interakce a kompetice o zdroje
MAN, Milan
Biologické invaze nepůvodních druhů jsou jedním z nejzávažnějších faktorů ohrožujících globální biodiverzitu. Negativní vliv těchto invazí je nejvíce patrný především v případě sladkovodních ekosystémů a původních račích populací, které zde žijí. Obecně vyšší dominance nepůvodních druhů raků nad těmi původními je poměrně dobře a dlouho známá, interakce mezi jednotlivými nepůvodními druhy raků jsou však významně méně zkoumány. Přitom jejich rozšíření je stále významnější a je zřejmé, že právě nepůvodní druhy raků budou v evropských vodách dominovat. Zatím však není zcela jasné, který z těchto raků bude úspěšnější. Cílem této diplomové práce bylo vypracování literárního přehledu na téma mezidruhových interakcí u raků s důrazem na původní a nepůvodní druhy raků vyskytující se v Evropě. Experimentální část práce byla zaměřena na porovnání přímých interakcí a kompetice o úkryt v Evropě široce rozšířeného raka pruhovaného Faxonius limosus (Rafinesque, 1817) a nově stále častěji se vyskytujícího raka mramorovaného Procambarus virginalis Lyko, 2017. Tyto druhy se ve volné přírodě setkávají stále častěji, o jejich vzájemných přímých interakcích a kompetici o zdroje je však stále minimum dostupných informací. Při agonistických interakcích zvítězil rak mramorovaný ve významně více soubojích než rak pruhovaný v nepřítomnosti i v přítomnosti úkrytu. Raci mramorovaní sice ustanovili významně větší dominanci nad samicemi raka pruhovaného v nepřítomnosti i v přítomnosti úkrytu, nikoliv však nad samci. Je také důležité říci, že přítomnost úkrytu snižuje počet soubojů a také jejich celkové trvání. V dominanci ustanovené obsazením úkrytu nebyl mezi raky mramorovanými a raky pruhovanými zjištěn žádný významný rozdíl. Rak mramorovaný je přesto díky své agresivitě schopen konkurovat jiným nepůvodním druhům raků, případně je ze sladkovodních systémů vytlačit.
|
|
|
Raci jako kořist
MAN, Milan
Vzhledem k nárůstu počtu nepůvodních druhů raků a jejich přítomnosti na stále více lokalitách je tu i možnost jejich eliminace pomocí dravých druhů ryb. Délkové vztahy mezi kořistí a predátorem by nám mohly tuto možnost objasnit. Cílem této bakalářské práce bylo vypracování kvalitní literární rešerše o začlenění raků do potravního řetězce a zpracování odebraných vzorků okounů říčních (Perca fluviatilis) z lokality s výskytem juvenilů raka říčního (Astacus astacus). Chtěl jsem tímto ověřit možnost predace okouna říčního na juvenilních jedincích raka říčního. V analyzovaných okounech byli však nalezeni jen tři raci. Po velmi nízkém zastoupení raků v analyzovaných okounech, bylo přistoupeno k laboratornímu experimentu s tohoročky raka signálního (Pacifastacus leniusculus) a okouny. Bohužel tento experiment dopadl zcela neočekávaně. Okounům byli předloženi raci, ale ryby o ně po celou dobu experimentu nejevily žádný zájem. Výsledky analýzy potravy ukazují, že menší okouni jsou sice schopní raky pozřít, ale nejedná se o vyhledávanou složku jejich potravy. V tomto případě byla nízká frekvence výskytu raků v potravě způsobena dostatkem potravy další (larvy hmyzu) a také množstvím úkrytů v rybníce, kde byli raci odchováváni. Experimentálně se mi bohužel nepodařilo potvrdit pozitivní vztah okouna coby predátora a juvenilního raka coby kořisti. Avšak závěry ostatních studií o využití větších okounů dokazují preferenci a vysokou frekvenci výskytu juvenilních druhů raků v jejich potravě.
|
host ::
RSS.