|
|
Aristoxenos z Tarentu - Studie k dílu Elementa Harmonica
Langhammerová, Gabriela ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Šíma, Antonín (oponent) ; Švantner, Martin (oponent)
Výše zmíněná práce se zabývá dílem Elementa Harmonica (Harmonika stoicheia/Harmonické prvky), jehož autorem je Aristoxenos z Tarentu a ve stejné míře kontexty vzniku tohoto díla. Elementa jsou hudebně-teoretickým dílem, zaměřeným na konkrétní části, z nichž se skládá hudba, konkrétně melodie. Obsahují rozsáhlý a důkladný popis jednotlivých prvků včetně osob, které se stejnou problematikou zabývaly již před Aristoxenem. Elementa jsou tedy mimo jiné velmi cenným zdrojem poznatků týkajících se jak hudební teorie, tak metodologie a hudební praxe, které poskytli Aristoxenovi předchůdci. Elementa však představují také zajímavý metodologický přístup, který kombinuje matematické (tedy v podstatě pýthagorejské) a peripatetické (převážně aristotelské) postoje v jedinečné syntéze vedoucí k ustavení zcela nové pozice hudebně-teoretického bádání. Tato práce poskytne analýzu hlavních konstitutivních větví, a také důsledků, které z ní plynou. Klíčová slova: Aristoxenos z Tarentu, antická hudební teorie, Elementa Harmonica, metodologie vědy, dějiny vědy, pýthagorejská tradice, peripatos, melodie, elementa
|
|
|
Projevy antifeminismu v současném učení římskokatolické církve
Langhammerová, Gabriela ; Kobová, Ĺubica (vedoucí práce) ; Knotková - Čapková, Blanka (oponent)
Diplomová práce Antifeminismus v současném učení římskokatolické církve zkoumá mechanismy, které utvářejí identitu ženy v římskokatolickém učení. Ta je výchozím bodem pro následné vytvoření genderového řádu, tedy způsobu vztahu muže a ženy, ve kterém je žena muži podřízena. Pro podporu podřízeného postavení ženy implementovala římskokatolická teologie do svého učení teorii komplementarity. Tato nerovnost je základem pro genderově podmíněné násilí. Feministické hnutí a feministická teologie s Mary Daly v čele přinesly v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století nové analytické nástroje k pochopení fungování společenských mechanismů, které vedou k podřízenosti ženy. Těmito nástroji jsou zejména feministická kritika a perspektiva, kritika mocenských vztahů a androcentrismu a principy vzniku ženské identity, tedy analýza toho, "kdo je žena." Istanbulská úmluva se svojí perspektivou, která odmítá nerovnost, prosazuje kritiku mocenských vztahů a označuje násilí na ženách jako genderově podmíněné, se tematicky i myšlenkově shoduje s metodami i cíli jak feministického hnutí tak demokratických principů. Zejména se s nimi shoduje v otázce genderově podmíněného násilí, které jsou Istanbulskou úmluvou shodně formulovány jako strukturální problém. Římskokatolická církev přijetí Istanbulské úmluvy odmítá a...
|
host ::
RSS.