|
|
Adaptace hlístic na přežití nepříznivých podmínek
Čermáková, Petra ; Vadlejch, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kyriánová, Iveta Angela (oponent)
Adaptace hlístic zahrnují soubor mechanismů, díky nimž hlístice čelí nepříznivým podmínkám. Ty mohou přicházet buď z vnějšího, nebo vnitřního prostředí. Jaké budou převládat, závisí na tom, zda je hlístice parazitická, volně žijící, či se jedná o volně žijící stadium hlístice parazitické. Hlístice žijící ve volné přírodě se musí vyrovnávat hlavně se změnami okolního biotopu. Parazita zase velmi ovlivňuje vnitřní prostředí svého hostitele. Avšak i v tomto případě je důležitá úloha vnějšího okolí, neboť vždy platí vzájemný vztah parazita, hostitele a prostředí. Situace ohrožení řeší hlístice zpravidla dvěma způsoby. Buď se nepříznivým podmínkám přizpůsobí natolik, že v nich dokáží růst a reprodukovat se, nebo volí takový adaptační mechanismus, který jim dané ohrožení pomůže alespoň dočasně překonat. Nejen jednotlivé druhy, ale i jednotlivá stadia určitých druhů hlístic používají takové adaptační mechanismy v závislosti na prostředí, ve kterém žijí. Jednotný a univerzálně platný adaptační mechanismus u hlístic neexistuje. Adaptační mechanismy, které hlístice používají, vyvolávají změny v jejich fyziologii potažmo metabolismu, morfologii, vývoji a růstu, ale i v jejich chování. Cílem této práce byl na základě práce s informačními databázemi bližší popis těch nejdůležitějších adaptačních mechanismů, čemuž předchází obecný popis biologie hlístic pro lepší pochopení problematiky. Na základě toho lze vysvětlit, proč jsou hlístice evolučně natolik úspěšným kmenem s tak širokým polem působnosti. Mohou být také velice nepříjemnými škůdci mající negativní dopad na hospodářskou i sociální sféru. A právě snaha o bližší poznání hlístic a jejich adaptačních mechanismů a zkoumání jejich překvapivě odolných forem může být klíčem k jejich řízené regulaci.
|
|
|
Paraziti koček
Vošická, Kristýna ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Kyriánová, Iveta Angela (oponent)
Tato bakalářská páce se zabývá jednotlivými parazity parazitujícími u koček. V této práci
se dozvídáme, že mezi nakaženými kočkami je převaha těch venkovních koček a to zejména proto, že venku žijící kočky nemají takovou péči, jako mají kočky domácí- nejsou očkovány, nejsou odčerveny, nestará se jim nikdo o srst a pak se velmi snadno stávají hostiteli parazitů. Je několik druhů parazitů, kteří parazitují na kočkách, mezi ně patří třeba ti paraziti, kteří napadají srst a to je např.: blecha kočičí (Ctenocephalides felis), dále pak trudník (Demodex). Mezi endoparazity napadající vnitřní prostředí koček je nejznámější parazit: kokcidie (Toxoplasma gondii), jejímž mezihostitelem, může být jakýkoliv teplokrevný obratlovec, včetně člověka. Nejčastějším mezihostitelem je myš, která po nakažení ztratí plachost a nabízí se definitivnímu hostiteli a tím je kočka. Dalšími parazity mohou být kokcidie (Cystoisospora felis), motolice (Trematoda), hlístice (Nematoda) a tasemnice psí (Dipylidium caninum). Zajímavostí například je, že blecha kočičí (Ctenocephalides felis) může být přenášečem tasemnice psí (Dipylidium caninum)
Nejčastějším zjištěním parazita je pomocí koprologického vyšetření (diagnostika výkalů), toto vyšetření je nejznámější diagnostikou parazita z důvodu rychlosti, ale nemusí být vždy 100 % přesné, bere se několik vzorků výkalů z několika dní a diagnostika se opakuje a i přes to,
se parazit nemusí objevit. K přesnému vyhledávaní, se poté využívá metoda PCR, která je přesná ale časově i finančně náročná. Celkově, aby se předešlo nákaze, je nutné dodržovat hygienické opatření, mezi které hlavně patří vyklízení kočičích výkalů, jak venku, tak i uvnitř. Důležité je pravidelně odčervit- odčervení by se mělo pozměňovat, protože se jinak může stát, že se parazit vůči určitému odčervení může stát odolným. Dalším opatřením je očkování, které probíhá na začátku života kočky a pak se očkování opakuje každý rok.
|
|
|
Vývoj kvality povrchových vod na území ČR
Boháčová, Tereza ; Petrtýl, Miloslav (vedoucí práce) ; Kyriánová, Iveta Angela (oponent)
Předkládaná bakalářská práce na téma Vývoj kvality povrchových vod na území ČR má za cíl seznámit čtenáře s historickým vývojem a současným stavem jakosti povrchových vod v České republice. Metodikou práce je vytvoření literární rešerše z dostupné vědecké literatury, kde kromě ní jsou důležitým zdrojem zejména Zprávy o hodnocení jakosti povrchových vod v jednotlivých povodích. V první části práce je stručně popsaná hydrologická síť ČR a základní ukazatelé jakosti vody. Druhá část práce se zabývá vývojem kvality povrchových vod v jednotlivých povodích. Část práce je věnována také legislativním opatřením v oblasti ochrany povrchových vod.
V minulém století bylo znečištění povrchových vod považováno za jeden z nejvýraznějších problémů životního prostředí u nás. Odpadní vody vypouštěné do vod povrchových byly čištěny nedokonale a v mnoha případech nebyly čištěny vůbec. Z tohoto důvodu, a také kvůli intenzivnímu rozvoji průmyslu, byly povrchové vody vystaveny nadměrnému znečištění. K výraznému zlepšení jakosti povrchových vod došlo až po roce 1989, a to zejména díky omezení vypouštění kontaminujících látek, výstavbě či intenzifikaci čistíren odpadních vod a kanalizací. Jakost našich toků byla po roce 1989 více ohrožena hlavně povodněmi v letech 1997 a 2002, kdy docházelo k častým výpadkům čistíren odpadních vod a únikům nebezpečných látek z průmyslových výrob.
Hlavním zjištěním této práce je fakt, že kvalita našich povrchových vod je na mnohem lepší úrovni, než v minulém století. Nicméně je třeba nadále věnovat pozornost menším tokům, které jsou ohroženy vypouštěným znečištěním z obcí, které stále nemají své vlastní čistírny odpadních vod.
|
|
|
Kvalita vody ve vodárenských nádržích a možné zdroje znečištění
Slabá, Nela ; Petrtýl, Miloslav (vedoucí práce) ; Kyriánová, Iveta Angela (oponent)
Bakalářská práce je rozdělena do 4 hlavních částí. V první části je seznámení s tématem práce a popis základnách pojmů, druhou část tvoří hydrologická síť České republiky. Je zde popis nejdůležitějších vodních nádrží na jednotlivých Povodích ČR, kterých je 5, a rozdělení na jednotlivé závody. U každé vybrané nádrže je hydrologický a technický popis a grafické znázornění vyhovujících profilů v období 2009-2014. U Povodí Vltavy je popsáno VD Švihov, VD Římov a VD Hracholusky. U Povodí Labe je VD Vrchlice a VD Josefův důl. Na Povodí Ohře je ve správě VD Horka, VD Přísečnice a VD Chřibská Kamenice. Povodí Odry spravuje VD Kružberk a Povodí Moravy VD Vír I., VD Karolinku a VD Opatovice. Dále je v této části legislativa vztahující se ke kvalitě pitné vody, popis ukazatelů, požadavky na kvalitu a spotřeba vody v ČR. Třetí část se zabývá problematikou znečištění, zdroje znečištění a je zde hlavně zmíněna eutrofizace. Ve čtvrté části je práce zaměřena na vliv klimatu na kvalitu pitné vody. Závěr zhodnocuje momentální stav kvality pitné vody v ČR, kdy lze závěrem říci, že kvalita se stále zvyšuje díky poklesu bodového znečištění a stále lepší technologií čištění vod.
|
|
|
Výskyt rezistence gastrointestinálních hlístic na anthelmintika v chovech koz
Císlerová, Markéta ; Vadlejch, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kyriánová, Iveta Angela (oponent)
Parazitické hlístice jsou kosmopolitně rozšířenou skupinou helmintů způsobující infekce, které jsou příčinou zhoršení zdravotního stavu infikovaných zvířat. Časté jsou zažívací potíže např. průjmy, dehydratace, nechutenství, ale i anémie. Gastrointerstinální hlístice mají také vliv na ekonomické ztráty pro zemědělce, vlivem snížené produkce mléka i masa, obtížnějšího zabřezávání, potratů, úhynů při závažných infekcích a vysokých nákladů na léčbu. Tyto důsledky parazitóz zhoršují celkové welfare zvířat, což by nemělo být zcela přehlíženo.
Pro eliminaci gastrointestinálních infekcí se využívají moderní širokospektrální anthemintika z těchto skupin: benzimidazoly, imidazoly makrocyklické laktony a aminoacetonitrilové deriváty (AADs). AADs je poměrně nová skupina širokospektrálních anthlemintik. Jako doplněk v léčbě jsou k dispozici, dnes stále více zkoumané, rostliny a jejích extrakty s anthelmintickým účinkem.
Již po několika letech od zavedení širkospektralních anthelmintik se vyskytly první zmínky o výskytu rezistenc. Rezistence je definována jako schopnost parazita přežít léčbu doporučenou dávkou anthelmintik, která by za běžných okolností byla pro parazita letální. Rychlý vývoj rezistence způsobila zejména chybná aplikace léčiv nedodržení postupů při jejich podávání a také fakt, že rezistence je geneticky založená vlastnost. Je tedy velmi důležité spolu s vývojem nových učinných léčiv také přesně dodržovat stanovené postupy při léčbě.
Kozy byly v minulosti léčeny stejnými dávkami anthelmintik jako ovce a dlouhodobé podávání subterapeutické dávky anthelmintik vedlo k rychlejšímu rozvoji rezistence na anthelmintika. Což bylo problématické, jak je známo, kozy mají rychlejší metabolismus a to přispělo k rozšíření helmintorezistence u koz.
K časné detekci helmintorezistence je potřeba zlepšit detekční metody. Důraz by měl být kladen na jednoduchost, dostupnost a finanční nenáročnost, aby mohly být využívány přímo chovateli.
|
host ::
RSS.