|
|
Klinické biochemické ukazatele používané k diagnostice onemocnění u koní
Puldová, Doubravka ; Ptáčková, Zuzana (vedoucí práce) ; Krejčířová, Romana (oponent)
Bakalářská práce má za cíl zpracovat přehled hlavních biochemických ukazatelů důležitých pro diagnostiku onemocnění v equinní medicíně.
Klinická biochemie je lékařský obor, který s využitím biochemie a patobiochemie stanovuje diagnózu na základě změn aktivit sledovaných analytů, biochemických ukazatelů. Laboratorní vyšetření analytů má tři fáze: preanalytickou (příprava pacienta k odběru, samotný odběr vzorku, skladování a přeprava vzorku), analytickou (vlastní analýza) a postanalytickou (vyhodnocování výsledků, na kterém se podílí také lékař). Preanalytická fáze má z vyšetření největší časový podíl a také se v ní může stát nejvíce chyb, například špatná příprava pacienta, poškození vzorku při odběru, skladování či přepravě. Pro biochemická vyšetření jsou hlavními vyšetřovanými biologickými materiály krev, moč a likvor.
Biochemické ukazatele jsou látky v organismu, na jejichž metabolismus mají vliv mimo jiné i onemocnění a proto je možné je použít k diagnostice. Mezi ukazatele dusíkatého metabolismu patří bílkoviny, močovina, kreatinin nebo amoniak. Enzymy (aminotransferázy, gama-glutamyltransferáza, glutamátdehydrogenáza, laktátdehydrogenáza, alkalická fosfatáza, kreatinkináza a sorbitoldehydrogenáza), jsou nejčastěji ukazatelé jaterních funkcí (podílí se zde na metabolismu jiných látek), případně trénovanosti koně. Glukóza a laktát monitorují energetický metabolismus, ukazatelé lipidového metabolismu jsou cholesterol a triacylglyceroly. Ukazatelé metabolismu vody a elektrolytů jsou sodík, draslík a chloridy, k minerálnímu profilu patří vápník, hořčík a fosfor.
Výsledek stanovení analytů se porovná s referenčními hodnotami, které jsou specifické nejen druhově, ale mohou na ně mít vliv i pohlaví nebo věk. Tyto hodnoty představují rozmezí koncentrace dané látky v dané tělní tekutině za fyziologických podmínek. Výsledky je vždy nutné brát v kontextu s klinickými příznaky. Ne všechny ukazatele, které jsou obvykle stanovované v humánní medicíně nebo u určitých druhů zvířat, se hodí i pro diagnostiku onemocnění koní. Velká část ukazatelů diagnostikuje onemocnění u koní vzácná (například diabetes mellitus, nebo hepatitida), ale jako důležitá se ukázala stanovení svalových enzymů a laktátu, které odhalují trénovanost koně.
|
|
|
Způsoby léčení schvácených koní
Slezáková, Iveta ; Slavík, Petr (vedoucí práce) ; Krejčířová, Romana (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá léčením schvácených kopyt. Úvod se zaměřuje hlavně na historii onemocnění. Literární rešerše je rozdělena na několik kapitol. První je anatomie kopyta, která je důležitá pro pochopení biologických dějů, které nastávají při laminitidě. Druhá kapitola je zaměřená na toto onemocnění a uvádí vysvětlení a charakteristiku laminitidy. Dále jsou uvedeny příčiny, patogeneze, děje v kopytě, klinické příznaky, rozsáhlejší diagnostika a následky onemocnění. Hlavní část bakalářské práce se zabývá léčbou a je rozdělena do několik podkapitol. Každá z nich popisuje jednotlivou metodu terapie, uvádí výhody a nevýhody a v jaké fázi nemoci se má použít. Jedná se o odstranění příčin, kryoterapii, klid, analgetika, podložení střelky, patek a chodidla, sádrování, úpravu kopyta, ortopedické podkování, léčbu pijavicemi a tenotomii šlachy hlubokého ohýbače. Poslední kapitolou před závěrem je krátké porovnání těchto metod. Závěr klade důraz na několik důležitých informací pro úspěšnou terapii.
|
|
|
Vliv endokrinních disruptorů na reprodukci živočichů
Eretová, Nikola ; Chmelíková, Eva (vedoucí práce) ; Krejčířová, Romana (oponent)
Endokrinní disruptory jsou chemické látky, které svým působením na organizmus narušují funkci endokrinního systému a tímto mění rovnováhu fyziologických funkcí celého organizmu. Endokrinních disruptorů se vyskytuje v ekosystému velké množství, mimo akumulované látky v prostředí je nalézáme v celé řadě produktů, se kterými se běžně setkáváme. Nejčastěji se jedná o nejrůznější umělé hmoty, jako jsou obaly nápojů a jídel. Podle výskytu těchto chemických látek je lze rozdělit na endokrinní disruptory syntetické a přírodní. Endokrinní disruptory se vyznačují dlouhým poločasem rozpadu a výraznou bioakumulací. Do organizmu škodlivé látky vstupují různými cestami, například prostřednictvím kůže a potravou. Vystavení organizmu endokrinním disruptorům působí negativně na jeho zdraví. Ve velkém rozsahu působí poruchy reprodukčních funkcí. Mimo účinky na reprodukci byl potvrzen škodlivý vliv na další tělesné soustavy, například nervový systém. U některých endokrinních disruptorů je potvrzený karcinogenní účinek. Endokrinní disruptory fungují především přes estrogenové, androgenové, progestinové nebo aryl hydrokarbonové receptory. Mnohdy jsou nebezpečnější jejich kombinace a metabolity, než látky samotné. Endokrinní disruptory mají škodlivý účinek na pohlavní orgány, narušují produkci pohlavních buněk, spermií a oocytů, ovlivňují proces oplození, uhnízdění zárodku v děloze, mají vliv také na embryonální vývoj a vývoj plodu, dokončení gravidity, porodní váhu. Změny mohou postihnout celý reprodukční systém. I přes velké množství studií zkoumající vliv endokrinních disruptorů na zdraví živočichů, existují nesrovnalosti, a proto je nutné ve výzkumu do budoucna intenzivně pokračovat.
|
|
|
Vývojové vady pohlavního aparátu u vybraných druhů savců
Vedralová, Petra ; Chmelíková, Eva (vedoucí práce) ; Krejčířová, Romana (oponent)
Pohlavní ústrojí samic i samců zajišťuje rozmnožování a tím přežití druhu. Avšak pokud jsou gonády nebo vývodné cesty abnormálně utvářeny či dokonce chybí, vznikají reprodukční anomálie. Vývoj samičích či samčích pohlavních buněk neprobíhá tak, jak je obvyklé a oplození i následná březost u samice nebo samotný pohlavní akt nemůže proběhnout. Platí to nejen u hospodářských zvířat, ale i u všech savců. Vývojové anomálie pohlavního aparátu jsou ve většině případů dědičného charakteru a předávají se z rodičů na jejich potomky. Poruchy se mohou objevit na chromozomální, gonádové nebo fenotypové úrovni.
Závažnými poruchami chromozomálního pohlaví jsou monosomie a trisomie, které způsobují infertilitu postiženého jedince. Mezi vady gonádového pohlaví patří například zvrat pohlaví. Pod anomálie fenotypového pohlaví spadá hermafroditismus a pseudohermafroditismus. Vady gonád představuje hypoplasie vaječníků i varlat a častý kryptorchismus. Aplasie Müllerových a Wolffových vývodů, hypospadie a diphallie jsou nejběžnějšími poruchami vývodných pohlavních cest.
Vývojové vady pohlavního ústrojí jsou závažné, jelikož kvůli nim často není reprodukce úspěšná nebo je dokonce zcela nemožná. Při nálezu vývojové abnormality u testovaného nebo již chovného jedince je třeba zvíře vyřadit z chovného programu, aby se vada v chovu dále nerozšiřovala.
Výskyt vad pohlavního aparátu a tím způsobené poruchy reprodukce a plodnosti úzce souvisí s ekonomikou chovu, zvláště je tomu tak u hospodářských zvířat. V chovu tak vznikají ztráty. Zdokonalováním metod popisu chorob a selekcí postižených jedinců, by měl být chov zvířat zdravější a po finanční stránce úspěšnější.
|
|
|
Tracheální kolaps u miniaturních plemen psů
Machová, Alžběta ; Krejčířová, Romana (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Tracheální kolaps je nejčastější onemocnění průdušnice u miniaturních plemen psů. Toto onemocnění se převážně projevuje u psů středního a vyššího věku, může se však projevit i u psů nižšího věku. Pravděpodobně se jedná o vrozené onemocnění. Může být však zapříčiněno i vnějšími faktory a chronickými onemocněními dýchacího traktu (opakované infekce, alergie, prašné prostředí, ...).
Průdušnice (trachea) psa je spojnicí mezi horními a dolními cestami dýchacími (spojuje hrtan s průduškami) Průdušnice je tvořena chrupavčitými prstenci, které jsou mezi sebou spojeny vazy. Tyto prstence jsou dorzálně neuzavřené, v tomto místě je chrupavka nahrazena svalem, který je pokrytý respirační sliznicí.
Tracheální kolaps může postihnout krční i hrudní úsek průdušnice, někdy bývají zasaženy i průdušky.
Příčinou kolapsu je zhroucení průdušnicových chrupavek, následkem je zúžení průchodu průdušnice. Histologicky je pak zjištěno, že chrupavčitá tkáň postrádá některé složky, konkrétně glykoproteiny, glykosaminoglykany a chondroitin sulfát. Z tohoto důvodu chrupavka ztrácí svou pevnost a měkne.
Onemocnění se projevuje rozmanitými klinickými příznaky - v prvních fázích onemocnění dochází pouze k mírnému podráždění dýchacích cest a kašli např. při dlouhé fyzické námaze, při emotivním vzrušení psa (negativním i pozitivním), mechanickém podráždění průdušnice (obojek), příjmu potravy i pití apod. Postupným zhoršením onemocnění dochází k těžkým respiračním problémům, které vedou až k dušení. Tracheální kolaps se vyskytuje ve čtyřech stupních, při nichž záleží na stupni zhroucení prstencových chrupavek.
Vyšetření průdušnice se nejčastěji provádí pomocí tracheoskopie. Toto vyšetření umožňuje zobrazení stavu uvnitř průdušnice.
Možnosti terapie onemocnění jsou závislé na několika aspektech, a to na míře postižení trachey, na věku psa a v neposlední řadě i finančních možnostech majitele. Léčba je přísně individuální. U lehčích případů se uplatňuje léčba farmaky, nejčastěji se využívají kortikosteroidy. U vyšších stupňů je doporučován chirurgický zákrok. Při tomto úkonu je do průdušnice aplikován endoluminální stent. Ten poskytne pacientovi okamžitou úlevu a zlepšení zdravotního stavu.
|
|
|
Vaginální cytologie u feny
Doudová, Kateřina ; Krejčířová, Romana (vedoucí práce) ; Ptáčková, Zuzana (oponent)
Vaginální cytologie je mikroskopická vyšetřovací metoda, která slouží k vyhodnocení fází estrálního cyklu a z toho plynoucí možnost načasování vhodného termínu pro úspěšné krytí feny. Podstatou vyšetření je subjektivní hodnocení epitelu a morfologie buněk. Vaginální cytologii ovlivňují především hladiny pohlavních hormonů, které jsou typické pro jednotlivé fáze cyklu. Během estrálního cyklu dochází k pravidelným fyziologickým změnám na vnitřních i vnějších pohlavních orgánech. Také chování feny, zejména s ohledem na odmítání či akceptování psů, je závislé na fázi cyklu. U fen se říje dostavuje obvykle dvakrát ročně, a to v 5 až 12 měsíčních intervalech. Pohlavní cyklus je členěn na jednotlivé fáze: proestrus, estrus, metestrus a anestrus. Z hlediska sexuálního chování feny je možné rozlišit celý estrální cyklus na období sexuální ochoty (proestrus, estrus) a období sexuální neochoty (metestrus, anestrus).
Proestrus začíná regresí žlutého tělíska a končí nástupem estru. Na konci proestru se objevuje LH vlna, po které v dalších 24 až 48 hodinách následuje ovulace. Proestrus je charakterizován progresivním zvětšením velikosti vulvy, vaginální epiteliální proliferací, rohovatěním epitelu pochvy a otokem vulvy. Pro tuto fázi jsou v cytologickém nátěru z pochvy typické parabazální a intermediální buňky, erytrocyty a leukocyty. Estrus je období sexuální ochoty. V této fázi dochází k prasknutí dozrálého folikulu a následné ovulaci vajíčka. V cytologickém nátěru z pochvy jsou pro toto období typické dominující superficiální dlaždicovité buňky. Mohou se zde objevovat erytrocyty. V počátečním období estru se často vyskytují rovněž velké intermediální buňky. V následující fázi, metestru, se postupně vyvíjí žluté tělísko. Cytologický nátěr z pochvy se vyznačuje přítomností velkého počtu neutrofilů, typické jsou parabazální a malé intermediální buňky. V anestru se naplno projevuje luteální aktivita žlutého tělíska. Poševní cytologie je charakterizována nálezem parabazálních, malých intermediálních buněk a leukocytů. Vaginální cytologie je snadná, rychlá, neinvazivní a levná metoda, která umožňuje identifikovat fáze reprodukčního cyklu u fen a diagnostikovat některé patologické stavy reprodukčního ústrojí (hormonální dysfunkce, zánětlivá a nádorová onemocnění). Více než u ostatních domácích zvířat jsou u feny vyjádřeny vaginální cytologické změny, které korelují s každou fází estrálního cyklu.
|
|
|
Dědičná neutropénie u border kolií
Brunclíková, Tereza ; Krejčířová, Romana (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Border kolie pochází z oblasti Velké Británie, která se nazývá Border country. Je to ovčácký pes, který by měl být dobře ovladatelný, inteligentní, živý a pozorný. Pro uchovnění musí border kolie splnit podmínky pro bonitaci. Jedním z povinných testů je test na dědičnou neutropénii. Dědičná neutropénie je nemoc, u které dochází ke smrtelnému selhání imunitního systému.
Imunita neboli obrana organismu je jednou ze základních vlastností umožňující přežití. Základní schopnost buněk imunitního systému je rozpoznat při styku s jinými molekulami, zda jde o struktury vlastní či cizí. Další schopností imunitního systému je paměť, díky níž dojde k pohotovější, intenzivnější i rychlejší reakci při opakovaném setkání s již poznaným antigenem.
Neutrofily jsou granulocyty (typ bílých krvinek), které obsahují granula, v nichž jsou aktivní látky podílející se na zánětlivých a alergických reakcích. Neutrofily se vytvářejí v kostní dřeni. Krevním řečištěm se dostávají k místu zánětu, kde fagocytují bakterie.
Dědičná neutropénie (TNS) je dědičná autozomální recesivní choroba. Dědičné onemocnění se přenáší z rodičů na potomky. U autozomálně recesivního onemocnění se jedná o přenos znaku recesivní alelou. Fenotypově se sledovaný znak projeví pouze u recesivních homozygotů. Heterozygoti jsou bez klinického projevu onemocnění, nelze je však fenotypově odlišit od homozygotů dominantních.
TNS je charakterizována značným nedostatkem neutrofilů v krvi, jelikož se nedostanou z kostní dřeně do krevního oběhu, což je způsobeno jejich zadržením v místě vzniku, kostní dřeni.
Předpokládá se, že všechny případy TNS jsou odvozeny od jednoho předka, jelikož mají v rodokmenu stejného předka v minulých 6 generacích.
Vývoj postiženého psa je celkově zpomalený. Štěňata vykazují menší vzrůst, typický pro onemocnění TNS je tvar obličejové lebky podobající se fretce. Zvířata trpí horečkou a otoky kloubů. Nemocní psi umírají v nízkém věku z důvodu selhání imunitního systému.
Bylo zjištěno, že dědičná neutropénie je velmi podobná Cohenovu syndromu u lidí. Obě choroby mají podobné symptomy, bylo dokázáno, že se jedná o mutaci stejného genu.
|
|
|
Pseudogravidita u feny
Rybnikářová, Kateřina ; Krejčířová, Romana (vedoucí práce) ; Ptáčková, Zuzana (oponent)
Stav, který je označován jako falešná březost nebo pseudogravidita charakterizuje normální průběh luteální fáze pohlavního cyklu u nebřezí feny s abnormálními vnějšími příznaky imitující březost a porod. Příčinou pseudogravidity je pravděpodobně zvýšená citlivost některých fen k normálně probíhajícím vnitřním hormonálním změnám v průběhu luteální fáze pohlavního cyklu. Především jde o abnormální reakce organismu na zvýšené koncentrace progesteronu a nebo prolaktinu. Mechanismus vzniku vnějších příznaků pseudogravidity není dosud zcela vyjasněn. Nástup klinických příznaků pseudogravidity (především na mléčné žláze) je vázán na snížení hladiny progesteronu a zvýšení koncentrace prolaktinu v periferní krvi.
Nebřezí feny vykazují v intervalu 2 - 8 týdnů po typické říji různě intenzivní příznaky březosti a porodu. Intenzita příznaků se může pohybovat od nepatrného otoku mléčné žlázy se slabou sekrecí mléka až po celkové příznaky březosti, jako je zvýšená chuť k jídlu, změna chuti, zvětšení objemu břicha, příprava hnízda pro mláďata. Celkové příznaky mohou vrcholit imitací porodu. Protože pseudogravidita není skutečnou poruchou pohlavního cyklu a nesnižuje sama o sobě plodnost feny, není v případech, kdy fena vykazuje méně výrazné příznaky, terapie nutná. U fen, které vykazují silnou sekreci mléka z mléčné žlázy je vhodné postup léčby konzultovat s veterinárním lékařem a zamezit vzniku zánětu mléčné žlázy nebo zánětu dělohy a jiných chorob.
|
|
|
Poporodní eklampsie u fen
Tůmová, Nikola ; Krejčířová, Romana (vedoucí práce) ; Štolcová, Magdaléna (oponent)
Eklampsie je akutní, život ohrožující onemocnění vyskytující se u laktujících fen v poporodním období. Toto onemocnění je též označováno jako hypokalcémie, laktační tetanie, puerperální tetanie či mléčná horečka.
Na základě metabolických změn je za hlavní příčinu eklampsie považován pokles hladiny vápníku v krvi a jeho přechod do mléka. Nerovnováha mezi příjmem a výdejem vápníku z extracelulární tekutiny z důvodu ztrát vápníku při produkci mléka se jeví jako důležitý faktor při vzniku eklampsie.
Existuje mnoho příčin, které vedou ke vzniku eklampsie, ale kromě hypokalcémie je rovněž způsobena sníženou sekrecí parathormonu, dále vysokou produkcí mléka, špatnou výživou a onemocněním příštítných tělísek. Snížení sekrece parathormonu nastává díky abnormálnímu vývoji příštítných tělísek, při jejich poškození nebo po jejich chirurgickém odstranění.
Při hypokalcémii se aktivuje systém ledviny - vitamín D, který má za úkol zajistit zvýšené vstřebávání vápníku ve střevě nebo systém příštítných tělísek - parathormon, který zodpovídá za uvolňování vápníku z kostí. Pokud by se jednalo o opačný případ, kdy dochází k nadbytku vápníku, aktivuje se vylučování kalcitoninu z příštítných tělísek (jeho úkolem je ukládání vápníku do kostí).
V současné době je středem zájmu především deficit vitamínu D, jelikož eklampsie je u fen považována za negativní prognostický ukazatel a jednou z příčin rozvoje hypokalcémie je právě hypovitaminóza D.
Příznaky eklampsie se u fen objevují zejména během prvních 4 týdnů po porodu, v době maximální laktace. Z metabolického hlediska představuje puerperium (období po porodu) u feny enormní zátěž spojenou s péčí o rostoucí štěňata a jejich výživou. Propuknutí eklampsie se klinicky projevuje celkovou vyčerpaností, neklidem, třením hlavou o zem či předních končetin o čenich, nervozitou, úzkostí, ztrátou zájmu o štěňata a pohybovými potížemi. Chůze se zpočátku zdá koordinovaná, ale postupně se stává topornou. V závažnějších případech nastupuje žíznivost, nadměrné slinění, zrychlené dýchání, svalové záškuby a křeče. Doba od prvních příznaků k rozvinutí celkového klinického projevu představuje 15 minut až 12 hodin. Za normálních okolností je tento stav diagnostikován důkladným klinickým vyšetřením, anamnézou v korelaci s klinickými příznaky, odpovědí na léčbu a stavem potvrzeným laboratorními výsledky. Základním krokem pro léčbu eklampsie je nitrožilní aplikace vápníku. Obecně platí, že 5 - 10 ml 10% kalcium glukonátu poskytne dostatečnou dávku vápníku pro feny o hmotnosti do 10 kg živé hmotnosti. Pozdní zahájení léčby může vést u feny k fatálním následkům. Prevence eklampsie není doposud přesně známa. Příznivě působí málopočetné vrhy a brzký odstav štěňat. Nadměrné preventivní podávání vitaminózních a minerální doplňků se nedoporučuje. Jednoduchým a vhodným řešením je podávání krmné dávky ve formě kompletních krmiv pro březí a kojící feny.
|
host ::
RSS.