|
|
Vztahy NATO - Rusko v novém tisíciletí
Konecký, David ; Kotyk, Václav (vedoucí práce) ; Krines, Vlastimil (oponent) ; Eichler, Jan (oponent)
Primárním cílem disertační práce je test platnosti tvrzení: "Konfrontační stránka vztahů NATO -- Rusko znemožňuje jakoukoliv významnější spolupráci NATO -- Rusko, jež by byla přínosem pro obě strany". Sekundárním cílem je z primárních pramenů vybudovat referenční základnu k určité etapě vztahů NATO - Rusko využitelnou jak pro případné další fáze autorova výzkumu, tak pro jiné badatele, studenty či zájemce o oblast mezinárodních vztahů. Disertační práce začíná Úvodem vysvětlujícím autorovy akademické i profesní pohnutky k volbě tématu. Popisuje také vědeckou práci autora předcházející této práci. První kapitola definuje cíle práce, teoretický rámec, hypotézy, časový záběr práce, metodologii a postup zpracování, literaturu a její limity. Teoretický rámec práce vychází z realistické myšlenkové školy, již charakterizuje určitý společný jmenovatel obecných myšlenek. Jejich aplikací na téma této práce vzniká několik problémů, s nimiž se autor vyrovnává mimo jiné použitím myšlenek tzv. obranného realismu. Práce se totiž zabývá otázkou možnosti spolupráce v mezinárodních vztazích, které jsou podle realistické školy primárně místem konfliktu, a navíc jeden z aktérů není národní stát, ale mezinárodní instituce. Následují tři kapitoly analyzující koncepční východiska vztahů a také výzvu, kterou pro Rusko představuje NATO coby mezinárodní instituce. Koncepční východiska jsou vtělená do klíčových strategických dokumentů platných v okamžiku uzavření práce z pohledu pramenů k 31. prosinci 2007. Na straně NATO se jedná o Stategickou koncepci Aliance z roku 1999. Na straně Ruska jde o tři dokumenty z roku 2000 - Koncepci národní bezpečnosti, Koncepci zahraniční politiky, Vojenskou doktrínu. Páta kapitola doplňuje koncepční analýzu vztahů o rovinu poměru konvenčních a také jaderných ozbrojených sil. Poměr je analyzován jak staticky, tak dynamicky z pohledu jeho vývoje. U konvenčních sil jde o pět klíčových druhů zbraní pro překvapivý útok a počet příslušníků ozbrojených sil. Analýzu doplňuje modelový pohled využívající autorem definovanou hypotetickou linii kontaktu NATO Rusko vytvořenou tak, jakoby mezi NATO a Ruskem neexistoval žádný třetí stát. Skutečný poměr sil u hypotetické linie kontaktu je porovnán s modelovým poměrem vypočteným na základě příslušných územních limitů z Dohody o adaptaci Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě podepsané roku 1999 (A SKOS). Šestá a sedmá kapitola detailně přibližují obohacení smluvní základny NATO - Rusko na přelomovém summitu v květnu 2002 včetně cesty k němu vedoucí. Klíčovým faktorem změny bylo deklarování boje proti terorismu po 11. září 2001 za společný zájem. Podrobně je popisováno, jak bylo dosaženo změny formy vztahů NATO - Rusko, co tato změna zahrnuje, v čem se liší oproti předchozí formě. Osmá kapitola se zabývá obsahem vztahů a je pro cíle práce klíčová. Podrobně přibližuje aktivity, které od ustavení Rady NATO -- Rusko v květnu 2002 probíhají v jednotlivých oblastech spolupráce. Oblasti spolupráce jsou kategorizovány podle ustavujícího dokumentu Rady NATO -- Rusko nazvaného "Vztahy NATO -- Rusko: Nová kvalita". Devátá kapitola načrtává možnou budoucnost vztahů NATO - Rusko. Nejprve se zabývá subjekty vztahu odděleně. Následně je z důvodu větší přehlednosti jejich možný budoucí vztah postupně nahlížen ze tří různých hledisek -- z hlediska formy, z hlediska obsahu, z hlediska vnějšího prostředí. Závěr práce spojuje všechny dílčí závěry s cílem naplnit primární cíl disertační práce včetně testu hypotéz uvedených v první kapitole práce.
|
|
|
Úloha NATO v transatlantické vazbě
Šindelář, Tomáš ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Konecký, David (oponent)
Práce analyzuje dopady postojů Severoatlantické rady na vnímání vztahů mezi USA a Evropou v 21. století. Úvodní kapitola nejprve ozřejmí, za jakých okolností organizace vznikla a jakou roli, respektive role, v následujících pěti dekádách sehrála. Text naznačuje existenci čtyř dlouhodobějších konstant ve vztazích mezi Spojenci. Jádro práce spočívá v analytické časti, která zkoumá v prvé řadě krátkodobé dopady (vojenské, ekonomické, politické a jiné) konkrétních postojů Severoatlantické rady a jejich promítnutí na percepci transatlantických vztahů, a to jak veřejností, tak v oficiální rovině. Analýza se zaměří celkem na šest situací: 1) reakci Aliance na teroristické útoky z 11. září 2001, 2) roztržku v předvečer americké invaze do Iráku v roce 2003, 3) počátek aliančního angažmá v Afghánistánu v roce 2003, 4) reformy vojenských schopností schválené na pražském summitu v roce 2002, 5) postoj Aliance k protiraketové obraně na summitu v Bukurešti v roce 2008 a konečně 6) návrat Francie do vojenských struktur NATO v roce 2009. V samotném závěru pak bude aplikace poznatků o současné úloze NATO v transatlantické vazbě demonstrována na příkladu nové strategické koncepce NATO, přijáté v listopadu 2010 v Lisabonu.
|
host ::
RSS.