|
|
Lidová architektura 19. století na Vysočině.
Minář, Ivan ; Škabrada, Jiří (vedoucí práce) ; Kibic, Karel (oponent) ; Pešta, Jan (oponent)
Venkovská zástavba v prostoru kraje Vysočina prodělala během 19. století zásadní změnu, spočívající v přechodu od roubených konstrukcí ke zděným. V jihozápadní části kraje proběhl tento přechod již na počátku 19. století, což byl zřejmě důsledek vysokého podílu zděných konstrukcí ve starší zástavbě. V severovýchodní části území byly roubené stavby úředně tolerovány až do pozdního 19. století a to zejména z důvodu rozvolněné zástavba ve vyšších polohách, kde dřevěné stavby nepředstavovaly tak vysoké požární riziko jako v sevřenější vesnické zástavbě. Během 19. století prošly zděné stavby složitým vývojem, který umožňovala jejich dosti variabilní materiálová podstata. Jak se ukázalo na zaznamenaných historických objektech, byly dílčí přestavby běžné průměrně ve frekvenci jedné až dvou generací. Z těchto důvodů bylo také nutné posuzovat všechny dochované objekty z pohledu stavební historie, neboť všechny nálezové situace jsou výsledkem řady překrývajících se stavebních etap. Vývoj ovlivněný zejména protipožárními nařízeními probíhal v mnoha rovinách. Nejzásadnější z nich byla změna materiálu stěn a pozvolné oddělení krovu od stropní konstrukce. Výraznou proměnou také prošlo vytápění domů, které probíhalo na začátku 19. století nepřímo z prostoru černé kuchyně a na konci století již přímo z obytného...
|
|
|
Lidová architektura 19. století na Vysočině.
Minář, Ivan ; Škabrada, Jiří (vedoucí práce) ; Kibic, Karel (oponent) ; Pešta, Jan (oponent)
Venkovská zástavba v prostoru kraje Vysočina prodělala během 19. století zásadní změnu, spočívající v přechodu od roubených konstrukcí ke zděným. V jihozápadní části kraje proběhl tento přechod již na počátku 19. století, což byl zřejmě důsledek vysokého podílu zděných konstrukcí ve starší zástavbě. V severovýchodní části území byly roubené stavby úředně tolerovány až do pozdního 19. století a to zejména z důvodu rozvolněné zástavba ve vyšších polohách, kde dřevěné stavby nepředstavovaly tak vysoké požární riziko jako v sevřenější vesnické zástavbě. Během 19. století prošly zděné stavby složitým vývojem, který umožňovala jejich dosti variabilní materiálová podstata. Jak se ukázalo na zaznamenaných historických objektech, byly dílčí přestavby běžné průměrně ve frekvenci jedné až dvou generací. Z těchto důvodů bylo také nutné posuzovat všechny dochované objekty z pohledu stavební historie, neboť všechny nálezové situace jsou výsledkem řady překrývajících se stavebních etap. Vývoj ovlivněný zejména protipožárními nařízeními probíhal v mnoha rovinách. Nejzásadnější z nich byla změna materiálu stěn a pozvolné oddělení krovu od stropní konstrukce. Výraznou proměnou také prošlo vytápění domů, které probíhalo na začátku 19. století nepřímo z prostoru černé kuchyně a na konci století již přímo z obytného...
|
host ::
RSS.