|
|
Kvalita života u pacienta po katétrové ablaci
KOCMICHOVÁ, Jana
Teoretická východiska Katétrová ablace je výkon zaměřený na cílené odstranění nebo poškození oblasti, která způsobuje vznik arytmie. Tento výkon se začal používat na přelomu 80. a 90. let, protože bylo zjištěno, že léčba antiarytmiky je drahá a léky se musí užívat celý život. Díky její vysoké úspěšnosti a nízkému riziku komplikací se využívá v léčbě supraventrikulárních tachyarytmií. V současnosti se úspěšnost pohybuje okolo 75 % a někdy je nutné výkon opakovat, aby se dosáhlo požadovaného efektu. Cíle práce První cíle měl zjistit, zda u pacientů po prodělané katétrové ablaci došlo ke změně v jejich osobním a pracovním životě. Druhým cílem bylo zmapovat, které oblasti pacientova života byly léčbou pomocí katétrové ablace ovlivněny. Třetí cíl zjišťoval rozdíly v pacientově životě před katétrovou ablací a po katétrové ablaci. Výzkumné otázky V1: V jakých oblastech svého života jsou pacienti nejvíce omezeni? V2: Jaké změny nastaly po katétrové ablaci v jejich životě? Metodika Výzkumná část diplomové práce byla realizována pomocí kvalitativního šetření, provedeného za pomoci polostrukturovaného rozhovoru s pacienty trpícími arytmií. Celkem bylo osloveno 9 respondentů, z nichž 5 bylo mužského pohlaví a 4 pohlaví ženského. Získané informace byly zpracovány pomocí programu Atlas.ti. Výsledky jsou prezentovány sítěmi vytvořenými v tomto programu. Výsledky Pomocí získaných dat od dotazovaných respondentů trpících arytmií lze odpovědět na stanovené výzkumné otázky. První výzkumná otázka byla zaměřena na to, v jakých oblastech svého života jsou pacienti nejvíce omezeni. Prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru bylo zjištěno, že nejvíce omezovanou oblastí je osobní život. Kdy arytmie působí svým respondentům nejvíce potíží při sportovních aktivitách. Kvůli svým zdravotním potížím většina respondentů své sportovní aktivity omezila nebo se jich úplně vzdala ve prospěch svého zdraví. Další problémy působí při vykonávání fyzické námahy a při fyzické zátěži. Té se také oslovení respondenti raději vyhýbají. Respondenti jsou také omezováni při výkonu své pracovní činnosti, kdy hlavní příčinou jejich potíží je psychické vypětí, psychická zátěž způsobující příznaky arytmií u jednotlivých respondentů. Druhá výzkumná otázka zjišťovala, jaké změny nastaly po katétrové ablaci v jejich životě. Změny, které nastaly, se týkaly oblasti péče o rodinu a o domácnost, ve které mohou vykonávat více činností. Kdy se respondenti mohou více věnovat své rodině, od které jsou podporováni v léčbě. Objevilo se celkové zlepšení jejich zdravotního stavu, umožňující lepší zapojení do běžného života. Nejčastěji uváděnou oblastí změny byla oblast sportu. Kdy v době po katétrové ablaci se respondenti ke svému koníčku začali postupně vracet. Závěr V práci jsou podrobně popsány omezení, která arytmie svým respondentům působí a dále také změny ke kterým po prodělané katétrové ablaci u jednotlivých respondentů došlo a které se vyskytly. Výsledky lze využít v praxi při edukaci pacientů, které čeká výkon katétrové ablace a o následných opatřeních pomocí zpracované myšlenkové mapy.
|
|
|
Role sestry v péči o pacienta se syndromem hyperaktivního močového měchýře
KOCMICHOVÁ, Jana
Syndrom hyperaktivního močového měchýře je časté onemocnění, které se nevyskytuje pouze u žen, ale přibližně stejné zastoupení má jeho výskyt i u mužů. U žen je jeho výskyt 17 % a u mužů se jedná o 16 % v Evropě a Spojených státech. I přes jeho vysoký výskyt jen malá část pacientů trpících tímto problémem vyhledá lékaře. Příznaky onemocnění se snaží zvládat sami. Důvodem, který k tomu může vést je stud. Dále také strach o svých intimních potížích někoho informovat. Proto má hyperaktivní močový měchýř negativní dopad na kvalitu života jedince a v některých případech může vést až k sociální izolaci. Práce se skládá ze dvou částí. Z části teoretické a z části praktické. V praktické části byly stanoveny následující cíle. Prvním cílem bylo zmapovat specifika ošetřovatelské péče v péči o pacienta se syndromem hyperaktivního močového měchýře. Druhým cílem bylo zjistit, jaké jsou nejčastější ošetřovatelské problémy při péči o tyto pacienty. A třetí cíl směřoval ke zmapování znalostí sester na urologickém oddělení o syndromu hyperaktivního močového měchýře. K cílům byly stanoveny výzkumné otázky a hypotézy. První výzkumná otázka zněla, jaká jsou specifika ošetřovatelské péče u pacientů se syndromem hyperaktivního močového měchýře. Druhá, zda mají pacienti dostačující informace o syndromu hyperaktivního močového měchýře. Třetí výzkumná otázka byla zaměřena na to, zda mají pacienti strach o problému hovořit s lékařem. Stanovené hypotézy zněly takto. H1: Sestry na urologickém oddělení mají dostatečné znalosti o syndromu hyperaktivního močového měchýře a H2: Sestra poskytuje informace o režimových opatřeních pacientům se syndromem hyperaktivního močového měchýře. Obě hypotézy byly provedeným výzkumem potvrzeny. Pro dosažení stanovených cílů byl sestaven polostrukturovaný rozhovor pro pacienty se syndromem hyperaktivního močového měchýře a dotazník určený sestrám z urologického oddělení. Odpovědi získané pomocí rozhovoru byly zpracovány formou kazuistik. Výsledky z dotazníkového šetření byly zaznamenány do grafů. Výstupem z této práce je informační leták vytvořený pro pacienty se syndromem hyperaktivního močového měchýře a systém ošetřovatelských diagnóz. Ten bude sloužit sestrám z urologického oddělení.
|
host ::
RSS.