|
|
Divadlo a nová média
Haplová, Barbora ; KAPLICKÝ, Martin (vedoucí práce) ; ETLÍK, Jaroslav (oponent)
Magisterská práce Divadlo a nová média, nová média ve složkách/ komponentech divadelního díla se zabývá způsoby, jakými se novomediální technologie integrují do divadelního díla, a zkoumá tuto integraci na konkrétních případech. Zaměřuje se na typ divadelních představení, ve kterých nová média zásadně ovlivňují celkový tvar.
První část práce je zaměřena na uchopení terminologie nových médií tak, aby s ní bylo možné dále pracovat v divadelním kontextu. Tato část čerpá především z Principů nových médií Lva Manoviche, Poznámek ke studiím nových médií Jakuba Macka a Remediace J. Davida Boltera a Richarda Grusina. Druhá část práce je zaměřena na divadelně teoretické uchopení složek/komponentů divadelního díla, jak ji nahlíží česká divadelní teorie. Výchozím bodem je Estetika dramatických umění Otakara Zicha, komentovaná především texty Člověk a předmět na divadle Jiřího Veltruského, Pohyb divadelního znaku Jindřicha Honzla a K dnešnímu stavu teorie divadla Jana Mukařovského. Poté je v teoretické části skrze komponenty divadelního díla, definovaných především v Termínech k dohodnutí Jaroslava Etlíka, nastíněna problematika integrace nových médií do těchto komponentů. S využitím teoretických poznatků se pak práce snaží analyzovat tři divadelní díla: NICK (Petra Tejnorová a kol.); Eleusis (Handa Gote Research & Development) a The Game (Almeida Theatre). Cílem této části práce je popsat konkrétní způsoby integrace nových médií do jednotlivých komponentů divadelních děl a ověřování předpokladu, že míra integrace se odvíjí od podílení se nových médií na celkovém významu díla. V závěru je zhodnocen tento pokus o „škálu integrace nových médií do divadelního díla“.
|
|
|
Kýč a divadlo
Haplová, Barbora ; KAPLICKÝ, Martin (vedoucí práce) ; ETLÍK, Jaroslav (oponent)
Tato bakalářská práce si klade za cíl pokusit se identifikovat kýč v divadelní inscenaci na základě principů, kterými se obecně kýč od umění odlišuje, a ukázat, jakými prostředky je možné kýč v divadelní inscenaci tematizovat. V teoretické části práce čerpá především z knihy Umění a kýč Tomáše Kulky a z textů Jana Mukařovského, Umberta Eca, Milana Kundery, Ludwiga Giesze, Matei Calinescu, Václava Černého atd. Teoretický základ by měl být využit k analýze Buchet a bohyní režiséra Jana Friče a Dvaceti tisíci stránek režisérky Zuzany Burianové, v obojím případě absolventských inscenací posluchačů Katedry činoherního divadla DAMU uváděných v divadle DISK.
Hlavní přínos práce spočívá ve snaze soustředit pozornost na projevy a reflexi kýče v tvorbě nejmladších divadelních osobností a konfrontovat obecně estetickou teorii s reálnými divadelními inscenacemi. Základními zdroji informací pro analýzu jmenovaných inscenací byla jednotlivá představení a jejich videozáznamy, dále původní český text hry Buchty a bohyně Petra Kolečka a inscenační verze textu hry Dvacet tisíc stránek Lukase Bärfusse v českém překladu Magdaleny Štulcové s úpravami Heleny Kebrtové a Zuzany Burianové.
|
host ::
RSS.