|
|
Vliv napětí rentgenky na vstupní povrchovou kermu
HYKA, Daniel
V souvislosti s přijetím zákona č. 18/1997 Sb., Atomový zákon novelizovaným zákonem č. 13/2002 Sb., se zásadním způsobem zpřísnily zásady radiační ochrany. § 4 ukládá každému, kdo provádí činnosti vedoucí k ozáření, povinnost přednostně zajišťovat radiační ochranu. Dále mu ukládá povinnost zavést systém zabezpečování jakosti, jehož rozsah stanovuje vyhláška č. 214/1997 Sb. Každý držitel k nakládání se zdroji ionizujícího záření je pak ještě povinen podle § 18 odst. 1 písmena a) Atomového zákona, monitorováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním těchto údajů sledovat příslušný zdroj ionizujícího záření. Děje se tomu při převzetí zdroje ionizujícího záření a ještě před jeho užíváním v rozsahu vymezeném přejímací zkouškou. V průběhu používání pak zkouškou dlouhodobé stability. Zákon č. 18/1997 Sb. také ukládá každému, kdo provádí činnosti vedoucí k ozáření, povinnost dodržovat takovou úroveň radiační ochrany, aby riziko ohrožení života, zdraví osob a životního prostředí bylo tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek. Tato optimalizace je především dosahována zavedením programu zabezpečování jakosti, jehož obsahem je právě i zkouška dlouhodobé stability. Jedním z kroků optimalizace a redukce dávky IZ je správná volba zatěžovacích parametrů RTG přístroje. Použité napětí rentgenky je významným faktorem, ovlivňujícím vstupní povrchovou kermu, která je základní informací pro následný odhad efektivní dávky. Změnou tohoto parametru lze výrazně ovlivnit, respektive snížit absorbovanou dávku pro pacienty i lékařský personál. Často nastanou takové podmínky, které vyžadují změnu napětí, což na druhé straně vyžaduje změnu v expozici (mAs nebo vzdálenost). Nicméně musíme mít na paměti, že zvýšené napětí spolu s upravenou expozicí tak, aby byla zachovaná stejná průměrná densita, bude mít za následek nižší kontrast snímku, protože rentgenové záření vyrobené při vyšším napětí redukuje kontrast subjektu. A totéž platí i naopak, tedy při snížení napětí dochází ke zvýšení kontrastu. Cílem bakalářské práce je praktickým dozimetrickým měřením na fantomu zjistit, jakou měrou se podílí změna napětí na rentgence na zvýšení, nebo poklesu radiační zátěže pacientů při skiagrafických postupech. Měření bylo provedeno pomocí zeslabovacího tělesa (břicho 20 cm H2O, hrudní orgány 10 cm H2O) za běžně používaných expozičních podmínek (U, Q, OF, t, AEC a mřížka) pro standardního pacienta (70 kg). Detektor dozimetru (transmisní ion. komoru) jsem umístil na vstupní plochu fantomu. Exponoval jsem při specifikovaných parametrech pro vyšetření břicha anebo hrudních orgánů (podle provozních podmínek pracoviště) tak, abych u zobrazovacího systému nepřímé digitalizace dosáhl indexu citlivosti ? SI v rozmezí hodnot 200 - 400. Tyto použité zatěžovací charakteristiky jsem zaznamenal a následně použil ke stanovení dopadové kermy (K_a^P). Samotnou vstupní povrchovou kermu K_a jsem stanovil pomocí měření, které jsem provedel za geometrických podmínek viz. obrázek č.1. Na RTG přístroji jsem nastavil zatěžovací parametry (U, I, t) zjištěné měřením pro dopadovou kermu K_a^P. Provedl jsem tři měření, z nichž byl stanoven aritmetický průměr (střední hodnota), který jsem použil pro výpočet relativní hodnoty (%). Pomocí relativních hodnot jsem výsledky promítnul do bodových grafů. Výstupem z těchto grafů je informace, že při zvyšujícím se napětí rentgenky se snižuje vstupní povrchová kerma a to natolik, že zde můžeme hovořit o důležité metodě optimalizace, praktického naplňováni diagnostických referenčních úrovní a tím snižování radiační zátěže vyšetřovaného pacienta. Výhody tohoto zjištění jsou zjevné. Kromě již výše zmíněných je důležité zmínit i finanční stránku věci. Finanční zatížení tohoto modelu radiační ochrany pacienta je nulové, jako rovněž prostorová náročnost a zvláštní nároky na přístrojové vybavení.
|
host ::
RSS.