|
|
Třeboňský archivář Antonín Markus a historik umění Zdeněk Wirth - rozbor a výběrová edice vzájemné korespondence
HOMEROVÁ, Libuše
Jak napovídá název kvalifikační práce "Třeboňský archivář Antonín Markus a historik umění Zdeněk Wirth - rozbor a výběrová edice vzájemné korespondence," autorčiným prvotním záměrem byl rozbor a ediční zpracování unikátního epistulárního souboru, který pokrývá téměř půl století vzájemného přátelství a spolupráce dvou výrazných představitelů české kulturní sféry první a počátku druhé poloviny dvacátého století.Editovaná korespondence je součástí osobních pozůstalostí obou shora jmenovaných mužů uložených ve Státním oblastním archivu v Třeboni (Antonín Markus) a v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky (Zdeněk Wirth).Diplomová práce je uvedena obecným pojednáním, které se věnuje korespondenci jako předmětu badatelského zájmu a jehož součástí je i přehled autorů konkrétních studií, kteří se věnovali či věnují edičnímu zpracování korespondence různých osobností. V další kapitole jsou představeny použité prameny a odborná literatura, z níž autorka čerpala. Životní osudy dlouholetého třeboňského schwarzenberského archiváře Antonína Markuse a našeho předního historika umění a organizátora památkové péče Zdeňka Wirtha jsou prezentovány jednotlivě v jejich biografiíích. Následuje rozbor editované korespondence z hlediska dochovanosti a množství, druhové skladby, frekvence jejího vedení a vnější podoby jednotlivých dokumentů, doplněný o tématickou analýzu jejich obsahu. Na komentovanou výběrovou edici navazuje nezbytná ediční poznámka a jmenný rejstřík. Samozřejmostí je též soupis pramenů a použité literatury. Textovou část diplomové práce vhodně doplňují obrazové přílohy.
|
|
|
ANTONÍN MARKUS - ŽIVOTOPISNÁ STUDIE
HOMEROVÁ, Libuše
Historik a archivář PhDr. Antonín Markus (1886 {--} 1968) zaujímá přední místo v dějinách Státního oblastního archivu v Třeboni, ale i v dějinách českého archivnictví obecně. Vídeňský rodák, který většinu svého života prožil v jihočeské Třeboni, absolvoval v roce 1910 studium dějin a pomocných věd historických na Filozofické fakultě Karlo {--} Ferdinandovy univerzity v Praze. Byl žákem významných českých historiků Jaroslava Golla, Josefa Pekaře a Josefa Šusty. V roce 1911 složil státní archivní zkoušku v prestižním Ústavu pro rakouský dějezpyt při vídeňské univerzitě. Do služeb knížecího schwarzenberského archivu v Třeboni Markus nastoupil v roce 1910 na Gollovo a Šustovo doporučení. V roce 1925 byl jmenován vrchním archivářem a stal se jeho přednostou. V třeboňském archivu působil až do svého nedobrovolného odchodu v roce 1945. Poprvé se výrazněji zviditelnil při provádění spisové rozluky s Rakouskem po roce 1918 a důležitou roli sehrál i při uzavření tzv. Archivní dohody v roce 1936. Byl významným českým rodopiscem, popularizátorem rodopisu a zakladatelem Rodopisné společnosti (1929). Markusova bohatá publikační činnost je zaměřena zejména na archivnictví, vědecký rodopis a ochranu památek. Předkládaná práce se opírá o studium archivních pramenů osobní povahy, především o Markusovy dopisy a útržkovitě sepsané vzpomínky. Vlastní text bakalářské práce tvoří tři větší celky. Úvodní část podává výčet a charakteristiku využitých archivních fondů a krátké pojednání o použité literatuře. Druhá a nejobsáhlejší část, která je členěna do jednotlivých kapitol, se detailně zabývá Markusovým soukromým a profesním životem. Krátká kapitola v závěrečné části práce je věnována Markusovu vzhledu, jeho charakteristickým povahovým vlastnostem, názorům apod. Není opomenuto ani celkové zhodnocení Markusova života a díla.
|
host ::
RSS.