|
|
Uplatňovaní supervize ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních preventivně výchovné péče
HELLEROVÁ, Kristýna
Supervize se považuje za standardní součást odborného růstu pracovníků v oblasti pomáhajících profesí, tedy u těch, kteří jsou při práci v bezprostředním kontaktu s lidmi, jejich problémy a emocemi. Supervize umožňuje těmto pracovníkům uvažovat nad kvalitou jimi odvedené práce, zvyšovat jejich schopnost reflexe a sebereflexe. Cílem supervize v konkrétních zařízeních, ale i obecně, je rozvoj profesionálních a osobnostních kompetencí jednotlivých pracovníků a týmů. Pro školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních preventivně výchovné péče existuje metodický pokyn k poskytování supervize. Jednotlivá zařízení mají také definovány způsoby podpory osobního a profesního rozvoje pracovníků. Supervize ve školských zařízeních je poskytována pedagogickým pracovníkům jako součást pracovní činnosti mimo přímou pedagogickou činnost. Zařízení dělíme na dvě skupiny dle toho, kam spadají, buďto pod MŠMT nebo pod kraj. Ta zařízení, která spadají pod kraj, nemusí svým zaměstnancům supervizi poskytovat. Cílem supervize je zkvalitnění multidisciplinární péče o ohrožené nezletilé děti, případně osoby do 19 let věku, umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, nezletilé děti, případně zletilé osoby do ukončení středního vzdělávání, kterým je poskytována preventivně výchovná péče. Prostředky, které zařízení dostávají na svoji činnost, jsou normativně přiděleny, jejich objem však nemusí být dostatečný natolik, aby mohly být využity i na finanční zajištění kvalitních supervizí ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školských zařízení preventivně výchovné péče. Výzkumný soubor představovali zaměstnanci zmíněných zařízení po celé České republice. Cíle bylo dosaženo využitím kvantitativního výzkumu, metodou dotazníku za využití Likertovy škály. Z výzkumu vyplynulo, že nejčastější podoba supervize v těchto zařízeních je externí supervize ve formě skupinové a individuální. Dále bylo zjištěno, že pracovníci těchto zařízení jsou většinově se supervizí a její podobou u nich v zařízení spokojeni. Data potřebná ke zpracování hypotéz byla analyzována v programu IBM SPSS Statistics při stanovené hladině významnosti = 95 %. Díky zpracování hypotéz ve výzkumu následně vyplynulo, že nemůžeme v případě tohoto výzkumu prokázat, že školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a školská zařízení preventivně výchovné péče, která spadají pod MŠMT, mají pozitivněji hodnocenou supervizi od pracovníků než zařízení, která nespadají pod MŠMT, tedy byla tato hypotéza zamítnuta a byla přijata nulová hypotéza. V další hypotéze nebylo výrazně prokázáno, že na hodnocení přínosu supervize má vliv pracovní pozice pracovníka. V případě poslední hypotézy opět nebylo prokázáno, že by délka ovlivňovala hodnocení přínosu supervize. Výsledky této diplomové práce mohou být inspirací pro školská zařízení jako námět pro případnou změnu nebo jako pozitivní zpětná vazba na supervizi realizovanou u nich v zařízení. Mohou je také využít i supervizoři a další pracovníci, kteří se podílejí na zavádění supervizí do školství. V neposlední řadě poslouží jako informační materiál pro studenty a další odbornou veřejnost, která se o tuto problematiku zajímá.
|
|
|
Drogy a návykové látky ve vybraném diagnostickém ústavu.
HELLEROVÁ, Kristýna
V České republice v institucionální péči není na téma drogy u mladistvých kladen dostatečný důraz, ani tato problematika není plošně zmapována. U dětí v institucionálních zařízeních přitom předpokládáme zvýšený výskyt rizikového chování, včetně závislosti na návykových látkách. Do diagnostického ústavu se dostávají děti hlavně kvůli různým výchovným problémům, jako je: vysoká absence ve školní docházce, různé delikty, mezi které patří například krádeže a v neposlední řade právě užívání návykových látek. Cílem pobytu v diagnostickém ústavu je udělat dítěti rozsáhlou diagnostiku a na jejím základě pak rozhodnout, kam bude dítě umístěno po ukončení pobytu v diagnostickém ústavu. Teoretická část je zaměřena na hlavní terminologii ohledně drog a institucionální péče a praktická část obsahuje výzkum, který bude s ohledem na výzkumné otázky rozdělen na dvě hlavní témata, kterými jsou opatření a jejich účinnost ve vybraném diagnostickém ústavu a nejčastěji užívané drogy v tomto ústavu. Cílem tedy bylo zmapovat užívání návykových látek a opatření v této oblasti ve vybraném diagnostickém ústavu. Cíle bylo dosaženo využitím kvalitativního výzkumu, přičemž data byla získána za pomoci polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor představoval personál vybraného diagnostického ústavu. Využito bylo účelové vzorkování. Vyhodnocení dat bylo provedeno metodou zakotvené teorie. Díky rozhovorům bylo možné dojít k závěru, že opatření vybraného diagnostického ústavu jsou dostatečná a účinná, problémem však je velice omezená možnost kontroly. Pracovníci nemají právo na to děti otestovat na přítomnost drog, což má za následek velice časté situace, ve kterých je dítě pod vlivem drogy a pracovník se musí rozhodnout, zda zavolá policii a nechá dítě otestovat, nebo ne. Dále bylo zjištěno, že nejčastěji užívanými drogami v tomto ústavu jsou THC, alkohol, nikotin a pervitin a to bez ohledu na věkovou kategorii. S těmito drogami mají zkušenosti i děti na prvním stupni základní školy, které jsou umístěny v diagnostickém ústavu. Přínosem pro praxi je výsledný pilotní výzkum pro širší studii, zabývající se problematikou výskytu návykových látek u dětí a mládeže v institucionální péči.
|
|
|
Drogy a návykové látky ve vybraném diagnostickém ústavu
HELLEROVÁ, Kristýna
V České republice v institucionální péči není na téma drogy u mladistvých kladen dostatečný důraz ani tato problematika není plošně zmapována. U dětí v institucionálních zařízeních přitom předpokládáme zvýšený výskyt rizikového chování, včetně závislosti na návykových látkách. Do diagnostického ústavu se dostávají děti hlavně kvůli různým výchovným problémům, jako je: vysoká absence ve školní docházce, různé delikty, mezi které patří například krádeže a v neposlední řade právě užívání návykových látek. Cílem pobytu v diagnostickém ústavu je udělat dítěti rozsáhlou diagnostiku a na jejím základě pak rozhodnout, kam bude dítě umístěno po ukončení pobytu v diagnostickém ústavu. Teoretická část je zaměřena na hlavní terminologii ohledně drog a institucionální péče a praktická část obsahuje výzkum, který bude s ohledem na výzkumné otázky rozdělen na dvě hlavní témata, kterými jsou opatření a jejich účinnost v DDÚ Homole a nejčastěji užívané drogy v DDÚ Homole. Cílem tedy bylo zmapovat užívání návykových látek a opatření v této oblasti ve vybraném diagnostickém ústavu, kterým bude DDÚ Homole. Cíle bylo dosaženo využitím kvalitativního výzkumu, přičemž data byla získána za pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor představoval personál vybraného diagnostického ústavu. Využito bylo účelové vzorkování. Vyhodnocení dat bylo provedeno metodou zakotvené teorie. Díky rozhovorům bylo možné dojít k závěru, že opatření DDÚ Homole jsou dostatečná a účinná, problémem však je velice omezená možnost kontroly. Pracovníci nemají právo na to děti otestovat na přítomnost drog, což má za následek velice časté situace, ve kterých je dítě pod vlivem drogy a pracovník se musí rozhodnout, zda zavolá policii a nechá dítě otestovat, nebo ne. Dále bylo zjištěno, že nejčastěji užívanými drogami v DDÚ Homole jsou THC, alkohol, nikotin a pervitin a to bez ohledu na věkovou kategorii. S těmito drogami mají zkušenosti i děti na prvním stupni základní školy, které jsou umístěny v diagnostickém ústavu. Přínosem pro praxi je výsledný pilotní výzkum pro širší studii, zabývající se problematikou výskytu návykových látek u dětí a mládeže v institucionální péči.
|
host ::
RSS.