|
|
Provázanost jednotlivých složek koordinované rehabilitace u osob po cévní mozkové příhodě
HEJZLAROVÁ, Petra
Cévní mozková příhoda (CMP, iktus) je onemocnění postihující centrální nervový systém. Mnoho osob postihl iktus, a to i věkově mladších, především ve vyspělých zemích. U dospělých jedinců patří zvláště mezi nejčastější příčiny invalidity. Nyní je zaměřena větší pozornost na léčebnou rehabilitaci, ale důležité jsou všechny složky rehabilitace. Stav po iktu nese následky jak fyzické, psychické, tak i pracovní a sociální. Proto je důležitá včasná a koordinovaná rehabilitace, jelikož tím se zvyšuje možnost integrace jedince. Diplomová práce má za cíl popsat jednotlivé složky koordinované rehabilitace poskytované osobám po CMP, a to v Léčebném a rehabilitačním středisku (LRS) Chvaly. Konkrétněji se zde autorka snaží zanalyzovat provázanost jednotlivých složek koordinované rehabilitace. Autorka se v teoretické části nejprve zaměřuje na vymezení CMP, dále obecně pojednává o koordinované rehabilitaci, následně konkretizuje koordinovanou rehabilitaci u osob po CMP a na závěr krátce popisuje zkoumané zařízení. K dosažení cíle byl použit kvalitativní výzkum, metoda dotazování, technika polořízeného rozhovoru. Výzkumný vzorek tvoří osoby po CMP z LRS Chvaly a pracovníci tohoto střediska uplatňující jednotlivé složky rehabilitace. Z výzkumu vyplývá, že jsou ve zkoumaném středisku propojovány složky léčebné a sociální, z nichž dominuje složka léčebná. Ve středisku je kladen důraz na soběstačnost osoby po iktu, spolupráci s rodinou a multidisciplinárního týmu, kterou také vnímají klienti po CMP. Výsledky diplomové práce mohou posloužit jako zpětná vazba pro zkoumané zařízení, mohou být využity pro zvyšování kvality koordinované rehabilitace. Práce může být využita jako zdroj informací pro osoby po CMP a jejich rodiny.
|
|
|
Sociální práce s dětmi, které sextují.
HEJZLAROVÁ, Petra
Teoretická část práce je členěna do tří dílčích kapitol. V práci pojednávám o elektronické komunikaci, tedy v první řadě o mobilním telefonu, internetu, sociálních sítích, a to právě proto, že je k sextování tato elektronická cesta využívána. Slovo sexting (česky sextování) je složeno ze dvou anglických slov, "sex" a "texting". Jak popisuje Kopecký (2009), jedná se o rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním podtextem, a to elektronickou cestou (např.: zasíláním SMS, MMS, e mailů či zveřejňováním záznamů na sociálních sítích). V této době takové technologie využívají především mladiství a děti, ale nejsou výjimkou ani dospělí. Česká asociace StreetWork (2012) definuje sexting jako: "Elektronické šíření textových zpráv, vlastních fotografií či vlastního videa se sexuálním obsahem, ke kterému dochází v prostředí virtuálních elektronických médií - zejména internetu. Mezi platformy, které umožňují šíření těchto materiálů, patří v dnešní době zejména sociální sítě - Facebook, MySpace, Libimseti.cz nebo digitální úložiště fotografií Rajče.net." Sextování s sebou nese určitá rizika a na internetu je mnoho nebezpečí, která číhají především na důvěřivé děti či mladistvé. Děti mohou být pak snadno přes intimní záznamy například vydírány, materiály mohou být komerčně zneužity. To, že někdo cizí vlastní nějaký materiál se sexuálním podtextem, může mít mnoho podob nebezpečí. Proto je důležité odborně pracovat s těmito dětmi a zaměřit se v současné době především na prevenci a informovanost jak dětí, tak dospělých o sextingu a dalších rizicích vyskytujících se na internetu. V problematice sextingu není ještě sociální práce rozvinutá. Jedná se o poměrně nový fenomén, lidé se teprve s tímto termínem setkávají a dostává se jim do povědomí. Sociální práce usiluje o odhalování, zmírňování, vysvětlování a řešení sociálních problémů (Matoušek, 2013), a proto je důležité problematiku sextingu začít řešit na odborné úrovni a rozvíjet dále sociální práci. Hlavním cílem práce je zjistit, jak sociální pracovníci pracují s dětmi, které sextují. Dílčími cíli je zjistit, zda se sociální pracovníci ve své praxi setkávají s problematikou sextingu a popsat nejčastěji užívané přístupy a metody sociální práce využívané u sextujících dětí. Pro výzkum jsem využila strategii kvalitativního výzkumu, metodu dotazování a techniky polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořilo šest sociálních pracovníků, pracujících minimálně 1 rok v zařízení nacházející se v Českých Budějovicích, ve kterém se pravděpodobně vyskytují děti, které sextují. Pro výběr souboru byla zvolena metoda záměrného (účelového) výběru. Ze shrnutí výpovědí sociálních pracovníků vyplývá, že o problematice sextingu vědí, avšak samotný pojem "sexting" není ještě tolik znám, sociální pracovníci tento pojem spíše neužívají. Sexting je sociálními pracovníky chápán tak, že může ublížit a minimálně u dětí do 15 let je brán negativně. Někteří sociální pracovníci si nastudovali o dané problematice informace, ať už z internetu, odborné literatury či z konzultací s dalšími odborníky. Dále je z výpovědí pracovníků zjištěno, že se v oslovených organizacích děti s touto problematikou vyskytují, až na jednu organizaci. V některých zařízeních se děti vyskytují v desítkách, v jiných ojediněle. Sociální pracovníci se shodují ohledně nejčastějšího věku dětí, kdy uvádějí převážně 14 let, dále vyhledávají zařízení více dívky než chlapci. Z výzkumu dále vyplývá, že o obecné prevenci informuje více organizací, než konkrétně o sextingu (poskytování odborného poradenství). Určitá metoda či přístup pro tyto děti není využívána. Sociální pracovníci poskytují rozhovor, případně techniku zrcadlení a shrnutí. Dále pokládají za důležitou prevenci, osvětu veřejnosti.
|
host ::
RSS.