|
|
Postmoderní česká režie v teorii a praxi
Etlíková, Barbora ; CÍSAŘ, Jan (vedoucí práce) ; VEDRAL, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá způsobem, jímž se v českojazyčném prostředí používá v divadelní teorii a kritice pojem "postmodernismus". V první části práce jsem se na zvolenou problematiku podívala především prizmatem zahraničního kontextu. Identifikovala jsem přitom dva hlavní možné způsoby, jimiž zahraniční myslitelé vymezují pojem "postmodernismus" v jeho obecnosti. V prvním případě (např. u Charlese Jenckse) jsem shledala, že sice lze takto vymezený termín "postmodernismus" snadno aplikovat na umění a tím pádem i na divadlo, ale jeho podstata v tomto případě splývá s podstatou modernismu. V druhém případě (např. u Jacquese Derridy) jsem usoudila, že sice toto vymezení postmodernismu nesplývá s vymezením modernismu, ale že jej lze jen s velkými obtížemi aplikovat na divadlo či na výtvarné umění. Následně jsem se pokusila ukázat, jak se tyto přístupy promítly do diskuse o postmodernismu v českojazyčném prostředí.
V dalších částech práce jsem se již pevněji držela divadelní problematiky. Na základě podrobné analýzy dvou tzv. postmodernistických divadelních inscenací jsem si vytvořila půdu pro následné teoretické uchopení výrazových prostředků považovaných za postmodernistické. (Terminologie, již jsem přitom použila, náležela tomu proudu v české divadelní teorii, který vychází z díla Otakara Zicha a z českého strukturalismu.) V závěru divadelně teoretické části své práce jsem došla k názoru, že se použité výrazové prostředky tzv. postmodernistických inscenací ve své podstatě neodlišují od těch modernistických, ale že jsou v postmodernistických dílech kladeny jiné nároky na způsob recepce divadelního díla. Na závěr své práce jsem se zamyslela nad problémy, které s sebou přinášejí přímé vztažení filozofie Jacquese Derridy na divadlo.
|
|
|
Problematika souboru po roce 1989
Etlíková, Barbora ; CÍSAŘ, Jan (vedoucí práce) ; TICHÝ, Zdeněk (oponent)
Cílem práce je načrtnutí vývoje motivačně-organizačního subsystému divadla v České republice po roce 1989. V první kapitole autorka shrnuje vývoj této oblasti v etapě předchozí, která počíná v druhé polovině padesátých let dvacátého století. Zabývá se zde také vývojem divadla obecně, jakožto umělecko-estetického systému. V tomto ohledu se však omezuje pouze na ty momenty, které přispívají k lepšímu pojmenování vlastního tématu práce. Zmiňuje je tedy tehdy, pokud se vztahují k subsystému motivačně-organizačnímu. Ve druhé kapitole se autorka pokouší ony podněty, jež s sebou přináší etapa počínající rokem 1989, pojmenovat a určit, jaký mají vztah k té předchozí. Také zde se zabývá otázkami umělecko-estetickými, ale pouze do té míry, do jaké mohou přispět ke zpřehlednění problematiky. V závěru shrnuje ony nově nalezené principy a pokouší se pojmenovat jejich vztah k těm, které charakterizovaly etapu předcházející.
|
host ::
RSS.