|
|
Problematika lidské identity v tvorbě Federika Garcíi Lorky v kontextu krize evropského myšlení
Byronová, Lucie ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (vedoucí práce) ; Housková, Anna (oponent)
Tato práce se věnuje dvěma hrám a jedné básnické sbírce Federika Garcíi Lorky, Publikum (El público), Až uplyne pět let (Así que pasen cinco an͂ os) a Básník v New Yorku (Poeta en Nueva York), jež společně tvoří tzv. newyorský cyklus. Tato díla představují novou a specifickou fázi Lorkovy tvorby, a to jak po stránce obsahové, tak po stránce formální. My zde sledujeme několik charakteristických motivů a témat, jež se vztahují k problematice lidské identity, tedy jež řeší, jakým způsobem chápat jedince nebo lidskou existenci. Tuto tématiku se zároveň snažíme reflektovat na pozadí kulturního kontextu doby, v níž Lorca žil a tvořil, a jejíž atmosféra do značné míry souzní s jeho vlastními niternými pocity. Pojetí lidské existence zde zásadně ovlivňuje moment smrti, sledujeme tedy, jakým způsobem je smrt v daných dílech zobrazena a jaké motivy se s ní pojí, přičemž zde shledáváme podobnost mezi Lorkovým přístupem a některými myšlenkovými tendencemi daného období, především s filozofií Martina Heideggera. V této souvislosti se zaměříme také na autorův vztah ke křesťanství a využití křesťasnkých motivů v jeho básních a dramatech. V následujících kapitolách se soustředíme na motivy masky a formy, zabýváme se jednak problémem společenské přetvářky, jednak otázkou proměnlivosti lidského já v čase, dále pak...
|
|
|
Lorkovo "nemožné" divadlo: El público (Publikum)
Byronová, Lucie ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Bakalářská práce se věnuje divadelní hře Federika Garcíi Lorky, Publikum (El público). Autor toto dílo spolu s několika dalšími dramaty označoval jako nemožné divadlo, protože se podle něj příliš vymykalo konvenčním divadelním představením, než aby mohlo být uvedeno na jeviště. Práce se snaží zachytit především ty aspekty Publika, které souvisí s jeho "nemožností" a zároveň tak poukázat na specifičnost a originalitu díla. Pro hru je podstatné téma lásky a téma divadla. Na rozdíl od jiných Lorkových her se zde ovšem jedná o lásku homosexuální, která jakožto společensky nepřijatelná vyvolává u většiny protagonistů vnitřní konflikt. Rovněž problematika divadla je předmětem konfliktu; snaha renovovat dramatickou scénu zde naráží na strach z nepříznivé reakce publika. Děj dramatu se tedy odehrává jednak v rovině osobní a jednak v rovině společenské, přičemž obě roviny se stýkají a proplétají v ústředních motivech hry jako je divadlo v písku a divadlo pod širým nebem nebo maska. Práce se snaží tyto motivy interpretovat a odhalit tak významovou bohatost díla. Pozornost je věnována rovněž tomu, jak je v díle zobrazeno publikum a jak Lorca využívá princip divadelního představení uvnitř svého vlastního dramatu. Tato otázka souvisí s autorovým pojetím divadla a vztahu mezi divadlem a skutečností. Vzhledem k...
|
host ::
RSS.