|
|
Historická kulturní krajina vysídlených území na Kaplicku
Baramová, Magdalena
Krajina česko-rakouského pohraničí na pomezí Šumavy a Novohradských hor byla od 2. poloviny 13. století až do událostí po druhé světové válce majoritně osídlena německojazyčným obyvatelstvem, po jehož odsunu prošla původně relativně hustě zalidněná oblast turbulentním vývojem. V horizontu několika let se sociodemografické změny zřetelně propsaly do podoby území, ve kterém je tak dnes možné pozorovat hned několik překrývajících se fenoménů, jež společně zachycují proces jeho transformace. Na počátku 50. let zanikla řada sídel v důsledku nízkého počtu nových obyvatel, který byl způsoben nedostatečnou pracovní nabídkou, málo rozvinutou občanskou vybaveností a infrastrukturou, a v neposlední řadě též výstavbou železné opony a s ní spjatým režimem kontroly státní hranice. I přesto se v krajině dochovaly doklady o jejím využívání z doby před odsunem, a to zejména ve formě reliktů staveb, sakrální architektury, cest, mezních pásů, terénních úprav, vodních děl a dalších stop. Ostraha hranice s sebou přinesla další proměnu krajiny, jež měla devastující účinek na kulturní dědictví oblasti, nicméně na druhé straně napomohla k rozvoji cenných přírodních společenstev a k utvoření tzv. Evropského zeleného pásu. Ani po pádu komunismu region zdaleka nedosáhl počtu obyvatel v předválečném období, a tak absence osídlení dále dodává oblasti ojedinělého genia loci. Kulturně-historické hodnoty krajiny ovšem doposud nejsou plošně chráněny a příspěvek proto usiluje o jejich představení a zdůrazňuje nutnost jejich ochrany.
|
host ::
RSS.