|
|
The role of cytochalasins in cancer cell migration and invasiveness
Brož, Alexandr ; Brábek, Jan (vedoucí práce) ; Bašta, Miroslav (oponent)
Přestože metastázování způsobuje většinu úmrtí souvisejících s rakovinou, čistě migrastatické léky byly v klinickém výzkumu opomíjeny. Tento trend se v posledních letech mění a do popředí zájmu se dostávají látky schopné metastázování předcházet, tzv. migrastatika. Cytochalasiny jsou velkou skupinou metabolitů hub s vlivem na aktin, které se často používají pro studium cytoskeletu a protinádorový výzkum. Protože aktinový cytoskelet hraje významnou roli při invazi a migraci nádorových buněk, procesů nedílně spojených s metastázováním, tak je možné, že cytochalasiny mají budoucnost jako migrastatika. Většina výzkumu týkajícího se cytochalasinů se věnuje cytochalasinu B a ještě účinnějšímu cytochalasinu D, a proto jsou oba hlavním tématem této práce, ačkoli méně zkoumané cytochalasiny A, E, H, Q a další jsou rovněž zmíněny. U cytochalasinů B a D bylo prokázáno, že inhibují migraci a invazi nádorových buněk, přičemž liposomová formulace výrazně snižuje vedlejší účinky, možná dostatečně pro zmírnění jedné z hlavních obav spojených s léčbou cytochalasiny, a to možnosti toxicity. Ačkoli bylo prokázáno, že i další cytochalasiny inhibují buněčnou motilitu, je vzhledem k nedostatku relevantního výzkumu obtížné vyvozovat jakékoli závěry ohledně jejich užitečnosti jako migrastatik.
|
|
|
Polyglutamylation as a Posttranslational Tubulin Modification
Bašta, Miroslav ; Bařinka, Cyril (vedoucí práce) ; Dráber, Pavel (oponent)
α-tubulin je nezbytným proteinem pro přežití každé eukaryotické buňky. Společně s β-tubulinem polymerizuje do mikrotubulů, které se následně podílejí na formování a udržování tvaru buňky a ustavení jejích částí. Mikrotubuly vytvářejí komplexní síť, která prochází celým tělem buňky a poskytuje mnoho vazebných míst pro širokou paletu proteinů. Neuspořádané C-konce α- a β-tubulinu představují nejvíce různorodou část mezi izotypy obou molekul. Vždy se nacházejí na povrchu mikrotubulů, kde se účastní vazby proteinů. Post-translační modifikace dotváří variabilitu C-konců. Nemodifikovaný, tj. tyrozinovaný, C-konec α-tubulinu může být zkrácen o jednu aminokyselinu (detyrozinovaná varianta), o dvě (Δ2 varianta) nebo o tři aminokyseliny (Δ3 varianta), nebo může být modifikovaný přidáním polyglutamátového nebo polyglycinového postranního řetězce. Rodina tubulin tyrozin ligáz-podobných proteinů (tubulin tyrosine ligase-like, TTLL) má 14 členů, kteří se podílejí na glutamylaci, glycylaci a tyrozinaci tubulinu. Glutamylázy vykazují dvě odlišné aktivity, iniciaci a elongaci polyglutamátových řetězců. Iniciázy váží první molekulu glutamové kyseliny na γ-karboxylovou skupinu některého z glutamátů, který je součástí neuspořádaného C-konce tubulinu, čímž C-konec rozvětvují. Elongázy rozpoznávají toto rozvětvení a...
|
|
|
Bezmembránové buněčné organely - funkce a metody studia
Bašta, Miroslav ; Bařinka, Cyril (vedoucí práce) ; Humhalová, Tereza (oponent)
Bezmembránové organely, také nazývané jako biomolekulární kondenzáty nebo proteinové kapénky, jsou kapalné, sférické útvary tvořící se ve všech buněčných kompartmentech se složením jen o málo odlišným od svého okolí. Obsahují zpravidla stovky různých typů proteinů a nukleových kyselin a plní v buňce mnoho významných funkcí. Vznikají procesem zvaným fázová separace dvou kapalin, kdy se v roztoku vytvoří fázové rozhraní za účelem snížení celkové volné energie systému. Takový proces může být iniciován vnějším stresem, vnitřními procesy buňky nebo mutacemi v DNA. Existuje mnoho známých typů bezmembránových organel a každým rokem přibývají další. Jejich funkce zahrnují především lokalizaci jednotlivých makromolekul a biochemických reakcí s nimi spojených, regulaci biochemických reakcí a transport makromolekul v buňce. Tato práce představuje stručné shrnutí tématiky bezmembránových organel s několika konkrétními příklady a velmi stručně popisuje několik vybraných metod jejich studia.
|
host ::
RSS.