|
|
Podpora příbuzných při rozloučení se zemřelým
BELLOVÁ, Daniela
Náš výzkum se zabýval podporou příbuzných při rozloučení se zemřelým. Na základě nabytých informací jsme zvolili pro práci dva cíle. Prvním bylo zjistit, nakolik je příbuzným v nemocnici umožněno pobývat u lůžka umírajícího a zemřelého. Druhý cíl měl objasnit, jakým způsobem je zajišťováno rozloučení se zemřelým v nemocnici. Dále bylo zvoleno šest výzkumných otázek: Nakolik je příbuzným v nemocnici umožněno pobývat u lůžka umírajícího a zemřelého? V jakém prostředí je příbuzným oznamována informace o úmrtí? Jak probíhá předání pozůstalosti příbuzným? Jak probíhá rozloučení příbuzných se zemřelým? Jak ošetřující personál v nemocnici pečuje o pozůstalé? A nakolik je příbuzným zemřelého umožněn rozhovor s kaplanem či psychologem? Pro výzkum jsme zvolili kvalitativní metodu šetření s využitím polostrukturovaného rozhovoru. Šetření probíhalo v Nemocnici České Budějovice, a.s. a v Nemocnici Písek, a.s. na odděleních ONP a ARO. Rozhovorů se celkem zúčastnilo 16 sester. Z provedených rozhovorů jsme zjistili, že příbuzným je sestrami umožněno pobývat u lůžka umírajícího. Ty zdůraznily důležitost domluvy a ohled na chod oddělení. Dále bylo zjištěno, že zpráva o úmrtí klienta je příbuzným nejčastěji sdělována po telefonu. Následný rozhovor s příbuznými o skonu klienta lékař provádí pouze při zájmu pozůstalých a probíhá převážně v soukromí vyšetřovny, ambulance či emergence. Předání pozůstalosti sestrou se už tak často v soukromí nekoná. Při příchodu pozůstalých sestra nejprve rodině vyjádří upřímnou soustrast, následuje předání věcí proti občanskému průkazu, jejich zkontrolování a vyřízení formálních záležitostí. Podpora při předání pozůstalosti se objevila jen ve formě odkázání pozůstalých na kaplana či lékaře. Předání pozůstalosti tak vytváří dojem rutinního výkonu, citlivou komunikaci a empatii bere na vědomí jen minimum sester. V otázce posledního rozloučení se různily odpovědi sester z oddělení ONP a ARO. Na oddělení ARO mají pozůstalí možnost posledního rozloučení vždy. Poslední rozloučení je automaticky umožněno rodině i s dárcem orgánů. Naproti tomu na ONP musí pozůstalí projevit aktivní zájem o poslední rozloučení, které je jim následně umožněno na pokoji nebo na koupelně oddělení. Přestože v písecké nemocnici je místnost posledního rozloučení v budově patologického oddělení, většina sester o této možnosti nevěděla vůbec, nebo si nebyla jistá. Jiná situace nastává při úmrtí klienta za přítomnosti rodiny, v tom případě mají pozůstalí možnost setrvat u lůžka zemřelého, jak dlouho potřebují. Co jsme však u sester postrádali, byla péče a podpora směřovaná přímo k rodině klienta. Ojedinělým názorem bylo, že některé sestry přímou formu podpory zmínily, některé si její absenci uvědomují a přály by si nápravu, ale zbylé sestry podporu rodiny nepovažují za potřebnou, nebo si její absenci neuvědomují. Podporu příbuzných tak sestry přenechávají jiným profesím. Nejčastěji zmiňovanou profesí byl kaplan, sestry jeho služby aktivně nabízejí klientům i rodinám. V Písku se spolupráce s nemocničním kaplanem a možnost návštěvy Prostoru ticha těší velké oblibě. V Českých Budějovicích do nemocnice docházejí smluvní kaplani, které většina sester taktéž chválila, ale otázka se neobešla bez dvou připomínek, že nemocnice by měla mít svého kaplana a s tím související i kapli. Spolupráce s nemocničním psychologem byla zmíněna pouze ve dvou případech. Výstupem z této práce bude zpětná vazba hlavním sestrám zmíněných nemocnic. Smyslem této práce je nabídnout podporu rodinám, posílit ji a dát jim možnost rozloučení.
|
|
|
Zajištění intimity pacienta při převazu
BELLOVÁ, Daniela
Tato bakalářská práce zjišťuje, jakým způsobem sestry na operačních odděleních zajišťují intimitu pacienta při převazu rány. Začátek teoretické části práce je zaměřen na vědomosti, které jsou zapotřebí k péči o pacienta s ránou. Nejzákladnější je znalost anatomie a fyziologie kůže. Dále povědomí o pojmu rána a o tom, jak vypadá proces jejího hojení, jaké faktory, ať již lokální nebo celkové, mohou negativně ovlivnit hojení rány a jakým způsobem může k nekomplikovanému hojení přispět péče samotné sestry. Následuje průběh ošetření rány, pooperační péče o klienta a teoretický postup převazu se zaměřením na způsob zajištění intimity pacienta při výkonu. Veškeré znalosti aseptických postupů ošetření rány a kvalitní péče o pacienta jako celek umožňují rychlé a nekomplikované hojení, kterým se snižuje množství převazů a tím i riziko narušení intimity klienta. Proto jsou následující kapitoly zaměřeny na potřeby pacienta, jeho důstojnost a holistické pojetí člověka. Potřeby nemocného jsou orientovány na význam sebekoncepce a sebeúcty. Důstojnost a důraz na její dodržování, je jádrem celé práce. Vnímání intimity, studu a nahoty nás vnáší do tohoto problému. To, proč je tak důležité intimitu zajišťovat, bylo důvodem vzniku mé práce. Výzkum k bakalářské práci probíhal metodou kvantitativního šetření na operačních odděleních Nemocnice České Budějovice, a.s., konkrétně na chirurgickém, ortopedickém, traumatologickém, gynekologickém, urologickém, neurochirurgickém a kardiochirurgickém oddělení. Vypracovala jsem dva druhy dotazníků. První pro pacienty hospitalizované na operačních odděleních, kterým byl prováděn převaz rány, druhý pro sestry pracující na operačních odděleních. Cílem práce bylo zjistit, jakým způsobem je na operačních odděleních zajištěna intimita pacienta při převazu. Podle nejvyššího počtu kladných odpovědí jak ze strany klientů, tak sester, se prokázalo, že sestry, pokud se chystají převazovat pacienta na pokoji, dbají vždy na to, aby byly zavřené dveře do místnosti. Při odhalování nemocného dávají pozor, aby neodkrývaly jeho tělo více, než je nutné a odkrytí těla pacienta netrvalo déle, než je nezbytné. I přes toto zjištění se nepodařilo potvrdit hypotézu jedna: Sestry na operačních odděleních zajišťují intimitu pacienta při převazu. Příčinou nízkého počtu dosažených bodů bylo nezajištění intimity pacienta před zraky ostatních osob na pokoji, kde se prováděla téměř většina převazů dotázaných klientů. Toto zjištění přispělo k potvrzení druhé hypotézy: Na operačních odděleních sestry nevyužívají pomůcky k zajištění intimity pacienta při převazu. Výsledky odpovědí pacientů jednoznačně prokázaly, že sestry nevyužívají zástěny ani převazovou místnost k zajištění kýžené intimity. Klienti jsou tak převazováni na pokoji před zraky ostatních pacientů. Druh převazu pro výsledky tohoto výzkumu nebyl zjišťován. Jelikož je intimita vnímána každým člověkem individuálně, její sebemenší narušení může být pro klienta negativní zkušeností. Třetí hypotéza: K porušování intimity na operačních odděleních dochází častěji u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů, byla potvrzena. K tomuto závěru nepřispěla většina dotázaných, jak tomu bylo u hypotézy dvě. Ale ani malé množství respondentů, které zaznamenalo zhoršení péče v průběhu hospitalizace, nemohlo být ponecháno bez povšimnutí a k potvrzení hypotézy postačilo. Výsledky této bakalářské práce poslouží jako zpětná vazba sestrám. A pokud přispějí ke zvýšení zájmu o zajištění intimity pacienta, pak má činnost měla smysl.
|
host ::
RSS.