|
|
Sekundární předložky (v rusko-česko-ukrajinském kontextu)
Řezníčková, Veronika ; Archanhelska, Alla (oponent) ; Lendělová, Věra (vedoucí práce)
Předložka jako slovní druh není jednoznačně vymezená. Někteří lingvisté předložku považují za zvláštní morfém, jiní za pomocný, neplnovýznamový slovní druh, další předložku považují za samostatný slovní druh a existují lingvisté, jež předložku vůbec nepovažují za slovo. Předložky můžeme rozdělit po formální stránce na primární a sekundární a podle počtu jejich komponentů na jednoslovné a víceslovné. Sekundární předložku většina lingvistů dělí na adnominální, adverbální a adverbiální, ale jsou lingvisté, jež místo adverbiálních uvádí předložky adadjektivní. O problematice lexikálního významu předložky existují různé teorie, přičemž my se přikláníme k tomu, že předložka má lexikální význam. Tuto skutečnost již dokázal ve své stati I. K. Kučerenko (10) a my jsme si jeho teorii ověřili v praktické části naší práce. Zabývali jsme se sémantickými odstíny vybraných kauzálních sekundárních předložek, kolokáty, jež se v blízkosti předložek vyskytují nejčastěji a také frekvencí kauzálníchpředložek. Předložky mohou v závislosti na určitém kontextu měnit svůj lexikální význam a mohou být zaměňovány synonymními ekvivalenty. Na příkladech z ruského a českého národního korpusu, ruského, českého a okrajově ukrajinského tisku jsme dokázali, že i předložky, jež se prvoplánově nejeví jako kauzální, nebo jež lingvisté mezi...
|
host ::
RSS.