|
|
Kristus, duch a jednota církve v dějinách. Ekleziologie J. A. Möhlera
Brož, Prokop ; Pospíšil, Ctirad Václav (vedoucí práce) ; Ventura, Václav (oponent) ; Žák, Ľubomír (oponent)
Tato disertační práce pojednává o teologickém díle Johanna Adama Möhlera (1796-1838) se zvláštěním zřetelem k jeho ekleziologii. Je rozdělena do dvou částí: po nezbytné první části, která v kulturně-dějinném kontextu seznamuje s životním příběh J. A. Möhlera, je v druhé části představeno myšlenkově bohaté dílo tohoto švábského teologa. Protože zvláštním záměrem této práce je Möhlerovo pojetí církve, soustředí se druhá část na pět ekleiologicky významných Möhlerových textů: Einheit in der Kirche (1825), Athanasius (1827), Anselm (1827), Symbolik (1832) a Úvod do přednášek z církevních dějin (1837). Tyto texty jsou postupně představeny a s pomocí tří vybraných interpretů (Geiselmann, Wagner, Himes) též rozebrány. Závěr disertační práce shrnuje Möhlerovo pojetí církve do čtyř bodů. 1. Möhler byl svým zaměřením církevní historik. Proto vychází ze zásadně dějinné formy církve. Základní rozmanitost a různorodost života církve je pro něho výchozím bodem. 2. Určující charakteristikou církve je její jednota, která má svůj zdroj v působení Ducha svatého a své pole působnosti v duchovní, životem obdařené sféře stvořeného a vykoupeného světa. 3. Je-li principem jednoty církve Duch svatý, pak jejím základem je vtělené Slovo Ježíš Kristus. Proto má církev zásadně soteriologický charakter, prolíná se v ní božství...
|
host ::
RSS.