|
|
Architecture Staging Interactions in Space
Krettková, Karin ; Zervan, Marián (referee) ; Mitášová, Monika (advisor)
Architectural space is a staged space; architects use the plan to delineate the interaction of man with space, man with man, and space with space itself. In this way, Architecture becomes a staging oscillating between actual and virtual space. Time is fast and we keep accelerating. Thus, the virtual component of architecture, until recently neglected, is becoming increasingly important. Once again, there is a need to get ducks in a row. Through a critical interpretation of texts, buildings and events, the thesis seeks to find a position, practices and tools of architecture that enable it to embody the ever-metamorphosing spirit of the times. Rather than establishing a canon according to which to construct, I seek to sift the meanings, realities and affirmations of the time that will allow me to realign my point of view, establish a position and prepare myself to enter the world of architecture. The text is composed of three layers. The first is an essay that tries to answer the question through an interpretation of the contemporary social scene and the role of architecture in it: What happened to archi-architecture? The second layer, through the example of the evolution of architectural imagery, addresses the necessity of engaging consciousness in constructing architecture through which we structure the human landscape. The third layer is the form of the work itself, which seeks to find a medium of architecture that would allow to update the discourse and stir the stagnant waters of the present, trapped between the inability of the young generation to read and the necessity of critical reading to develop conscious processes. And what else is architecture but a conscious reorganization of space?
|
|
|
Idea and phenomenon
Říha, Cyril ; Petříček, Miroslav (advisor) ; Thein, Karel (referee) ; Zervan, Marian (referee)
Název této části pochází z jednoho Patočkova rukopisu, konkrétně rukopisu se signaturou 3000/331 a názvem "Leonardo, Michelangelo". Tento manuskript patří do tzv. strahovské pozůstalosti a dosud nebyl - podobně jako téměř všechnl jemu příbuzné- uveřejněn. Patočka jej psal někdy v průběhu druhé světové války jako jednu ze součásti své plánované knihy o filosofii dějin. Celý rukopis, obsahujid hotové, souvislé úvahy, ale též kusé poznámky a výpisky, se rozkládá na 36 rukou psaných stranách formátu A5. To je však pouze hrubý, často velmi fragmentární text, a proto bude místy nezbytné sáhnout po jeho bezprostředním kontextu, tedy po dílech, na které Patočka v tomto svém rukopise výslovně odkazuje. Jde především o Leonardovu knihu O maliřstvi, sbírku jeho zlomků od M. Herzfeldové, Panofského studii Idea a Vasariho Životy. 7 Takto rozšířený text bude tvořit rámec pro naši důkladnou četbu. Zajímat nás na něm budou některé jeho zvláštní momenty - "vnější" překvapení (pro čtenáře přicházejícího k němu z vnějšku) a "vnitřní" pokušení (obsažená přímo uvnitř tohoto textu). A začněme hned prvním překvapením. Teoretické malířství je zde postaveno proti maliřstvi výkonnému. Toto děleni má dle Patočky svůj původ v protikladu vita contemplativa a activa: " ... jest aplikaci dualismu života kontemplativního a praktického na...
|
|
|
How to think Architecture in a new way. Late though of Peter Eisenman and his critical theory of architecture
Tourek, Jiří ; Říha, Cyril (advisor) ; Pětová, Marie (referee) ; Zervan, Marian (referee)
Dissertation thesis "How to think Architecture in a new way. Late though of Peter Eisenman and his critical theory of architecture" tries to summarise and analyse the key thoughts of architect and thinker Peter Eisenman in his late oeuvre. The point of departure of his theoretical thinking seems to be refusal of any timeless essence of architecture and a will to "dislocate" architecture from influence of metaphysics. The way to this is "criticality", a notion constituted with three basic terms: interiority (the interiority of architecture defines the discipline, what it is that makes architecture singular), exteriority (external concepts that change architecture by being internalised into the discipline and changing it) and anteriority (anteriority is the sedimented history of architecture; history of interiority). These three terms are according to Eisenman connected in a notion of "undecidability" that serves as a central criterium to criticality and in a "diagram" that is a mean to overcome metaphysical implications of architecture. At the end of the thesis there is a summary of Eisenman's theoretical work and its importance and an attempt is made to set so conceived whole in its entirety to the thought of "end of metaphysics". In this context is Eisenman seen to be in a position similar from...
|
|
|
How to think Architecture in a new way. Late though of Peter Eisenman and his critical theory of architecture
Tourek, Jiří ; Říha, Cyril (advisor) ; Pětová, Marie (referee) ; Zervan, Marian (referee)
Dissertation thesis "How to think Architecture in a new way. Late though of Peter Eisenman and his critical theory of architecture" tries to summarise and analyse the key thoughts of architect and thinker Peter Eisenman in his late oeuvre. The point of departure of his theoretical thinking seems to be refusal of any timeless essence of architecture and a will to "dislocate" architecture from influence of metaphysics. The way to this is "criticality", a notion constituted with three basic terms: interiority (the interiority of architecture defines the discipline, what it is that makes architecture singular), exteriority (external concepts that change architecture by being internalised into the discipline and changing it) and anteriority (anteriority is the sedimented history of architecture; history of interiority). These three terms are according to Eisenman connected in a notion of "undecidability" that serves as a central criterium to criticality and in a "diagram" that is a mean to overcome metaphysical implications of architecture. At the end of the thesis there is a summary of Eisenman's theoretical work and its importance and an attempt is made to set so conceived whole in its entirety to the thought of "end of metaphysics". In this context is Eisenman seen to be in a position similar from...
|
|
|
Idea and phenomenon
Říha, Cyril ; Petříček, Miroslav (advisor) ; Thein, Karel (referee) ; Zervan, Marian (referee)
Název této části pochází z jednoho Patočkova rukopisu, konkrétně rukopisu se signaturou 3000/331 a názvem "Leonardo, Michelangelo". Tento manuskript patří do tzv. strahovské pozůstalosti a dosud nebyl - podobně jako téměř všechnl jemu příbuzné- uveřejněn. Patočka jej psal někdy v průběhu druhé světové války jako jednu ze součásti své plánované knihy o filosofii dějin. Celý rukopis, obsahujid hotové, souvislé úvahy, ale též kusé poznámky a výpisky, se rozkládá na 36 rukou psaných stranách formátu A5. To je však pouze hrubý, často velmi fragmentární text, a proto bude místy nezbytné sáhnout po jeho bezprostředním kontextu, tedy po dílech, na které Patočka v tomto svém rukopise výslovně odkazuje. Jde především o Leonardovu knihu O maliřstvi, sbírku jeho zlomků od M. Herzfeldové, Panofského studii Idea a Vasariho Životy. 7 Takto rozšířený text bude tvořit rámec pro naši důkladnou četbu. Zajímat nás na něm budou některé jeho zvláštní momenty - "vnější" překvapení (pro čtenáře přicházejícího k němu z vnějšku) a "vnitřní" pokušení (obsažená přímo uvnitř tohoto textu). A začněme hned prvním překvapením. Teoretické malířství je zde postaveno proti maliřstvi výkonnému. Toto děleni má dle Patočky svůj původ v protikladu vita contemplativa a activa: " ... jest aplikaci dualismu života kontemplativního a praktického na...
|
guest ::
