|
|
Význam a specifika vzdělávání dospělých osob s lehkým mentálním postižením
VÁVROVÁ, Daniela
V první kapitole je vymezen pojem dospělý, který je v kontextu vzdělávání chápán jako člověk, který již ukončil své školní vzdělávání. Stejným způsobem je chápán též člověk s mentálním postižením. Vzdělávání v dospělém věku je významné zejména z důvodu rychle se rozvíjející společnosti, která klade stále vyšší nároky na jedince. Ten se bez dalšího vzdělávání hůře orientuje v okolním světě a může tak propadat pocitům méněcennosti a neužitečnosti. Stejně je tomu i u člověka s mentálním postižením, ten je navíc ještě limitován svými deficity v intelektových schopnostech. Právě ty jsou jedním ze základních diagnostických atributů mentálního postižení. Aby byla edukace dospělého člověka úspěšná, je nezbytné při tomto procesu dodržovat určité zásady a uplatňovat jen ty metody, které jsou pro danou cílovou skupinu vhodné. Vzhledem k deficitům intelektových schopností člověka s mentálním postižením je zřejmé, že ne všechny metody, které se užívají u intaktní populace, je možné využít i u člověka s mentálním postižením. Patří mezi ně zejména ty metody, který mají charakter výkladu jako je přednáška či seminář. Člověk s mentálním postižením má totiž obtíže v pochopení výkladu, navíc svou pozornost příliš dlouho neudrží. Proces učení však zahrnuje mnohem více myšlenkových operací, ve kterých se člověk s mentálním postižením potýká s problémy. K reprodukci uložených vjemů je potřeba jejich kvalitní zapamatování, v této oblasti se však lidé s mentálním postižením potýkají s problémy. To, čemu se naučí, rychle zapomínají, a proto je nezbytné, aby své vědomosti a dovednosti neustále opakovali a tím si je lépe uchovali v paměti. Důležitým prvkem učení je též motivace, která výrazně zvyšuje jeho úspěšnost. Člověk s mentálním postižením se však potýká s problémy s vůlí, a jestliže pro něj daný podnět není dostatečně atraktivní, rychle o něj ztratí zájem. Člověk s mentálním postižením se potýká též s problémy v sociální oblasti a vztazích. Intaktní populace se někdy mylně domnívá, že tito lidé jsou asociálové, kteří nenavazují žádné mezilidské vztahy. Opak je pravdou, člověk s mentálním postižením má stejné potřeby jako člověk bez postižení. Touží po pochopení a úctě ze strany svého okolí a chce být brán jako plnohodnotný člen společenství. Nicméně ho v tomto snažení opět omezují jeho dispozice. Člověk s mentálním postižením je velmi sugestibilní, obvykle je ve svém rozhodování závislý na druhých lidech. I přesto se mezi lidmi s lehkým mentálním postižením najde pár světlých výjimek, které založí rodiny a stanou se téměř nezávislí na pomoci okolí. Systém vzdělávání dospělých s mentálním postižením je stále předmětem diskuzí a funguje jen několik možností, jak se mohou tito lidé v dospělosti vzdělávat. Záleží především na možnostech a dispozicích daného člověka, kterou z nabízených možností si zvolí, pakliže se rozhodne dále rozvíjet své kompetence. Pozitivním faktem je, že poptávka po vzdělávání v dospělém věku je ze strany lidí s mentálním postižením poměrně vysoká. Tento fakt by mohl být také jedním z důvodů, proč je tak podstatné, aby byl vytvořen komplexní systém vzdělávání. Ucelený systém edukace lidí s mentálním postižením je navržen v poslední kapitole bakalářské práce, skládá se ze 4 forem vzdělávání, z nichž si člověk s mentálním postižením může vybrat tu, která mu nejvíce vyhovuje. První formou jsou kurzy k dosažení kvalifikace, které doplňují či obnovují primární vzdělání. Druhou formou jsou kurzy podporující kvalifikaci, které svým působením rozšiřují šance člověka s postižením na budoucí pracovní uplatnění. Lidé s mentálním postižením se hůře orientují v okolním světě, a proto je do systému zahrnuto občanské vzdělávání, které jim poskytuje potřebnou pomoc. Poslední formou je zájmové vzdělávání, které lidem s mentálním postižením poskytuje možnost se realizovat ve svém volném čase.
|
host ::
RSS.