|
|
Periferní oblasti Plzeňského kraje - vymezení, typy a stabilita
PODLEŠÁKOVÁ, Nikola
Bakalářská práce vymezuje periferní oblasti Plzeňského kraje, vedle toho také území semiperiferní a suburbánní v tomto kraji, a hodnotí jejich sociálně-populační rozvinutost. Teorie práce se opírá o koncepty sídelní střediskovosti, perifernosti v území, sociálně-populační rozvinutosti obcí a geograficky podmíněné sociální exkluze. Územní jednotkou analýz jsou obce. Perifernost je chápána jako územní odlehlost obcí od mikroregionálních sídelních středisek. V prvním kroku byla proto vymezena mikroregionální sídelní střediska na základě jejich obslužné vybavenosti, počtu obyvatel, dojížďky za prací a studiem a vybavenosti dopravními spoji. Nejvýznamnějším mikroregionálním sídelním střediskem kraje je Plzeň, následují Klatovy, Rokycany, Domažlice, Sušice, Tachov, Přeštice, Stříbro, Horažďovice, Nýřany, Kralovice a Planá. Další, méně vybavená sídelní střediska, byla označena jako maloměstská (piko), městysová (nano) a venkovská (femto). V druhém kroku byly vymezovány periferní obce na základě příliš dlouhé doby strávené na cestě v dopravním spoji do nejbližšího mikroregionálního střediska, a/nebo nedostatečného počtu spojů směřujících do tohoto střediska. Shluky periferních obcí pak vytvářejí periferní oblasti - pohraniční, mezikrajské a vnitrokrajské. V posledním kroku je vyhodnocována sociálně-populační rozvinutost (stabilita) periferních, suburbánních a semiperiferních obcí, periferních oblastí a rovněž mikroregionálních a nižších sídelních středisek. Tato rozvinutost (stabilita) byla hodnocena na základě dlouhodobého a krátkodobého populačního vývoje, přirozené a migrační bilance obyvatel, zastoupení dětské a seniorské složky obyvatel, zastoupení vysokoškoláků, míry podnikání a míry výstavby bytů. Největší problémy z hlediska sociálně populační rozvinutosti (stability) vykazovaly mezikrajské periferní oblasti, zejména u hranic se Středočeským krajem.
|
host ::
RSS.