|
|
Vývoj zastavitelných oblastí v územních plánech Jihočeského kraje
MORAVCOVÁ, Vendula
Od doby, kdy lidstvo opustilo kočovný způsob života a začalo budovat trvalá osídlení od osad až po velká města, má rozvoj sídel svůj řád a strukturu. Ačkoliv jsou pravidla pro rozvoj obcí zakořeněna v legislativě, často jsou opomíjena a zájem obce o rozšiřování do volných ploch je upřednostňován nad zájmy stávajících obyvatel, životního prostředí i místních hospodářů. Cílem této práce bylo na základě analýzy územně plánovací dokumentace a dalších volně dostupných materiálů získat poznatky o hnacích silách, které ovlivňují vymezování zastavitelných ploch a jejich funkčního třídění. Pro tuto práci byl zvolen soubor čtrnácti obcí v rámci Jihočeského kraje. Na základě statistických analýz provedených v programu CANOCO bylo zjištěno, že nejvýznamnějším faktorem pro rozvoj území je jeho dosavadní utváření, ale také především úroveň technické infrastruktury a občanského vybavení.
|
|
|
Studium genetické diverzity kolonií Pectinatella magnifica (Leidy,1851)
MORAVCOVÁ, Vendula
Pectinatella magnifica je sladkovodním organismem ze skupiny mechovců, žijícím v prostředí oligotrofních a mezotrofních vod, ve kterých teplota během roku dosahuje 20°C. Poprvé byla nalezena a popsána Josephem Leidym v oblasti Philadelphie roku 1851. Ačkoliv je původním místem výskytu Severní Amerika, v současné době je známá jako invazní organismus i na dalších kontinentech. Zástupci druhu Pectinatella magnifica žijí v koloniích o charakteristickém kulovitém tvaru, díky němuž je snadno rozpoznatelná a identifikovatelná. Tyto kulovité kolonie jsou pokryty společenstvem zooidů, které produkují gelovitou hmotu vyplňující samotný útvar kolonie. Rozmnožování mechovců je záležitostí sexuální i asexuální, kdy nepohlavní rozmnožování převažuje nad pohlavním. Produktem nepohlavního rozmnožování jsou vnitřní pupeny, tzv. statoblasty, opatřené háčky, díky kterým se mohou přichytit na jakýkoliv podklad, což umožňuje snadnou distribuci i na velké vzdálenosti skrze jinak obtížný terén. Ačkoliv se jedná o starobylou skupinu s převahou nepohlavního, tudíž klonálního, rozmnožování, pohlavní rozmnožování hraje významnou úlohu pro udržení genetické variability a adaptaci novým podmínkám. Disertační práce je zaměřena na stanovení genetické diverzity kolonií odebraných na území jižních Čech a přilehlého okolí za použití technik molekulárních biologie. Pro zpracování genetických analýz byly použity dvě molekulární techniky, a to AFLP (Amplified Fragment Lenght Polymorphism) a ISSR (Inter Simple Sequence Repeat). Obě tyto techniky využívají univerzální primery za účelem stanovení podobnosti mezi jednotlivými organismy.
|
|
|
Studium genetické diverzity kolonií Pectinatella magnifica
MORAVCOVÁ, Vendula
Pectinatella magnifica je sladkovodním organismem žijícím v koloniích, které lze často nalézt přisedlé na ponořených částech/větvích příbřežních rostlin, ale také kamenech, samotném dně či volně ve vodě. Obývá především oligotrofní až mezotrofní vody, ve kterých teplota během roku dosahuje 20°C. Poprvé byla nalezena a popsána v oblasti Filadelfie roku 1851 Josephem Leidym. Ačkoliv je původním místem výskytu Severní Amerika, v současné době je známá jako invazní organismus i na dalších kontinentech. V Evropě byl první výskyt zaznamenán již v 80. letech 19. století v okolí Hamburku, kam byla dopravena pravděpodobně na trupech lodí. V České republice se první zaznamenaný výskyt datuje v první polovině 20. století a to v povodí Vltavy a Labe. Nejčastější způsob šíření je umožněn především pomocí vnitřních pupenů, tzv. statoblastů, opatřených háčky, díky kterým se mohou přichytit na jakýkoliv podklad, což umožňuje snadnou distribuci i na velké vzdálenosti skrze jinak obtížný terén. Tato práce využívá techniky AFLP k vyhodnocení genetické diverzity kolonií odebraných na území CHKO a BR Třeboňsko a to na vodních nádržích Veselí I, Staňkovský, Nový Kanclíř, Cep, Vlkov a Nový Lipnický z pohledu let i geografie.
|
|
|
Analýza metabolických efektů transkripčních faktorů chmelu (H. lupulus) u heterologního systému Petunia hybrida
MORAVCOVÁ, Vendula
Transformace rostlin je dnes klíčovou metodou v oblasti biologie rostlin a rovněž se jedná o jedinečný praktický nástroj v zlepšování odrůd kulturních rostlin. Při této práci byla snaha získat transgenní rostliny Petunia x hybrida obsahující transgen nptII (gen pro kanamycinovou rezistenci) pomocí nepřímé transformace s využitím bakterií Agrobacterium tumefaciens. V podmínkách in vivo byl ze semen vypěstován pokusný materiál v podobě rostlin Petunia x hybrida cv. Andrea. Pro pokusy byly použity tři různé konstrukty, a to HLWD40 3278-80 a HLbHLH 3577 a HLbHLH 3677 GFP. Z listů petúnií byly připraveny listové disky a byla provedena kokultivace na 1/2MS s bakteriemi nesoucími příslušné konstrukty. Kokultivace probíhala přes noc a následně byly přepasážovány na pevné regenerační medium. Z listových disků postupně vznikly kalusy (shluky buněk), na kterých regenerovaly nové rostliny. Na explantátech začaly během prvních 2-4 týdnů po transfromaci vznikat kalusy a během dalšího týdne bylo možné odebrat první regeneranty. Na jeden explantát připadlo průměrně okolo 7 regenerantů, přičemž explantáty regenerované konstruktem HLbHLH 3577 regenerovaly lépe než regeneranty transformované konstruktem HLWD 40 3278-80. Během transformace byly získány regeneranty. Pomocí ?tissue? PCR bylo zjištěno, že 15 rostlin nese gen pro kanamycinovou rezistenci. Účinnost transformace byla 3,75%. Úspěšná transformace by měla splňovat i podmínku, že transformované rostliny budou fertilní. Z tohoto důvodu byl udělán pokus křížení, kdy byly kříženy rostliny transformované Pap1 1527/2 a Pap1 1572/4 s rostlinami kříženými HLWD 40 3278-80. Na vyrostlých rostlinách byla provedena reakce PCR.
|
host ::
RSS.