|
| |
|
|
Vliv velikosti mršiny na sukcesi hmyzích společenstev
Mikátová, Šárka ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Jakubec, Pavel (oponent)
Cílem práce bylo posoudit vliv velikosti mršiny na sukcesi hmyzích společenstev na základě dříve publikovaných prací. Posouzení různých vlivů působících na mršině je z praktického hlediska důležité ve forenzních analýzách a k určení PMI (post morte interval). Nejčastějšími a nejvíce zkoumanými skupinami hmyzu na mršinách jsou dvoukřídlí (Diptera) a brouci (Coleoptera). Modelovým organismem je ve většině případů prase (Sus scrofa). Rozklad malých mršin se liší od rozkladu mršin středních či velkých, což způsobuje odlišnou sukcesi hmyzu. Rozdíly mezi zkoumanými studiemi však není možné relevantně zhodnotit díky velkému množství faktorů ovlivňujících rozklad. Klíčová slova: nekrobiontní hmyz, mršina, velikost těla, Diptera, Coleoptera
|
|
|
Mechanismy sexuální selekce u listorohých brouků se zaměřením na podčeleď Scarabaeinae (Coleoptera: Scarabaeoidea)
Kněnická, Kateřina ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Sexuální selekce je velice významným jevem v přírodě. V této práci jsem se zaměřila na mechanismy sexuální selekce u listorohých brouků s výrazným důrazem na skupinu Scarabaeinae (Coleoptera: Scarabaeoidea: Scarabaeinae). V první části práce jsem se věnovala selekci a jejímu rozdělení. Dále jsem rozebrala pohlavní rozmnožování a s ním související jevy. Snažila jsem se popsat přehled forem sexuálního dimorfismu u jednotlivých čeledí skupiny Scarabaeoidea a popsat životní strategie podčeledi Scarabaeinae. Na závěr se zmiňuji o atraktivitě jedinců v souvislosti s výběrem partnera. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Společenstva brouků na mršinách: životní strategie a ekologická klasifikace
Kadlec, Jakub ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Růžička, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá společenstvím brouků na mršinách, jejich životními strategiemi a ekologickou klasifikací. Nekrobiontní brouci mají nezastupitelnou roli v dekompozičních procesech a návratu organické hmoty zpět do koloběhu živin. Dekompozice se dá dělit dle několika kritérií, nejčastěji je to podle celkového vzhledu mršiny a sukcese hmyzu a liší u různých autorů, dle jejich pozorování. Rozklad mršiny je ovlivněn přístupem hmyzu. Sukcese hmyzu závisí na mnoha faktorech, které ji mohou usnadnit nebo inhibovat. Důležité jsou vzájemné vztahy mezi jednotlivými kolonizátory mršiny, tyto vztahy popisují tři modely klasické sukcesní ekologie. K životu na mršině pomáhají hmyzu specifické adaptace. Na mršinách se vyskytuje celá řada čeledí brouků, z nichž je vybráno a charakterizováno třináct, které byly v akceptovaných pracích uváděny nejčastěji. Ostatních téměř 190 rodů z 34 čeledí, které byly zaznamenány na mršinách, jsou v abecedním pořadí zařazeny do guild a je uvedena jejich potravní specializace.
|
|
|
Fylogeografie a vnitrodruhová variabilita zlatohlávka Potosia cuprea
Fuchsová, Aneta ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Růžička, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá vnitrodruhovou variabilitou zlatohlávků druhového komplexu Potosia cuprea (Fabricius, 1795), který představuje komplex taxonů na druhové a poddruhové úrovni. Zlatohlávci tohoto druhového komplexu patří mezi nejvariabilnější palearktické zlatohlávky vůbec. Taxony spadající do tohoto komplexu vytváří řadu poddruhů, ras a chromatických variet, které byly, ale i stále jsou vnímány různými autory odlišným způsobem. Taxony zahrnuté do analýz pocházejí především ze západopalearktické oblasti, přičemž hlavní důraz byl kladen na evropské druhy a poddruhy. Cílem práce je s použitím molekulárně genetických metod ověřit opodstatnění jejich druhového či poddruhového statutu. Celkem byly získány sekvence dvou mitochondriálních genů (cytochrom B a cytochromoxidáza I) u 14 taxonů druhového komplexu Potosia cuprea a tří příbuzných druhů P. angustata (Germar, 1817), P. fieberi (Kraatz, 1931) a P. marginicollis (Ballion, 1870). Molekulární analýzy založené na datasetu COI a konkatenátu CytB a COI odhalily existenci "evropského" kládu P. cuprea, který zahrnuje poddruhy Potosia cuprea bourgini (Ruter, 1967), P. c. brancoi (Baraud, 1992), P. c. cuprea (Fabricius, 1775), P. c. metallica (Herbst, 1790) a P. c. obscura (Mikšić, 1954), do kterého dále zapadají dva sibiřští zástupci ssp. metallica a...
|
|
|
Růst a ontogeneze pohlavního dimorfismu ve velikosti u zlatohlávků (Coleoptera: Scarabaeidae: Cetoniinae)
Vendl, Tomáš ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Saska, Pavel (oponent)
5 Abstrakt Vzhledem ke svému vlivu na fitness a různé biologické procesy je velikost těla jednou z nejdůležitějších vlastností organismu. U hmyzu i ostatních ektotermních živočichů například pozitivně koreluje s fekunditou. Růst, který určuje konečnou velikost těla, je tak důležitým znakem živočichů a jeho studium může ozřejmit některé aspekty evoluce velikosti těla. Bohužel je ale růst u hmyzu v mnoha life-history studiích bagatelizován, není brán ohled na jeho komplexitu, danou zejména existencí distinktních larválních instarů. Nepřesný záznam růstových charakteristik pak může zkreslit i rozdíly v růstu mezi velikostně dimorfními pohlavími. Tato práce má za cíl zaznamenat růstovou trajektorii dvou druhů zlatohlávků. Z té potom popsat proximátní mechanismy růstu s ohledem na jednotlivé instary. Dále si práce klade za cíl nalezení vývojových mechanismů, které vedou k pohlavnímu dimorfismu ve velikosti u těchto dvou druhů zlatohlávků, kteří se liší mírou pohlavního dimorfismu. Růst je jasně rozdělen na tři svébytné části a v každé této části (instaru) ho popisuje asymptotická křivka. Instary na sobě ale nejsou nezávislé, růst předchozího instaru ovlivňuje růst v instaru následujícím. Růstové charakteristiky se neliší mezi pohlavím. Pohlavní dimorfismus ve velikosti u obou druhů vzniká díky rychlejšímu růstu...
|
|
|
Populační struktura zlatohlávka tmavého Oxythyrea funesta (Poda, 1761) a fylogeneze rodu Oxythyrea Mulsant, 1842
Vondráček, Dominik ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
V rámci rodu Oxythyrea Mulsant, 1842 (Coleoptera: Scarabaeidae) se dnes rozlišuje 11 druhů, které nejsou dále členěny na poddruhy. Diverzita rodu je soustředěna do oblasti Mediteránu, přičemž druh Oxythyrea funesta (Poda, 1761) obývá rozsáhly areál v západním palearktu. V posledních dekádách byl u druhu O. funesta pozorován ústup ze střední Evropy na jih a poté zpětné rekolonizování této oblasti včetně osídlení severnějších regionů. Diplomová práce se zaměřuje na řešení populační struktury druhu O. funesta a částečnou fylogenezi rodu Oxythyrea s pomocí molekulárně genetických metod. V analýzách se objevuje 145 jedinců druhu O. funesta a dále 15 jedinců pěti jiných druhů rodu Oxythyrea. U jedinců byly získány sekvence mitochondriálních genů cytochromoxydázy I (807 bp), cytochromu b (381 bp) a jaderného genu internal transcribed spacer 1 (946 bp). Výsledky fylogenetických analýz potvrdily zatím jedinou existující interpretaci vztahů uvnitř rodu Oxythyrea založené na morfologických datech. Dále byly potvrzeny složité vztahy mezi druhy O. funesta a O. pantherina, které se objevují i v historickém vývojí jejich taxonomie. S pomocí fylogenetických stromů a haplotypových sítí byla odhalena odlišná genetická linie druhu O. funesta na Sicílii, v jižní Itálii a v Tunisku. Haplotypové sítě a tajimův D test poukazují...
|
|
| |
|
|
Nedospělá stádia pleurostiktních listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeidae: Pleurosticti):morfologie, biologie a jejich význam pro fylogenetické studie
Šípek, Petr ; Král, David (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent) ; Ahrens, Dirk (oponent)
Souhrn: Nedospělá stadia holometabolního hmyzu tradičně stojí tak trochu stranou pozornosti entomologů. Přestože se tento fakt nechá částečně omluvit nedostatečnou mírou poznáním dospělých forem, je jasné, že nám díky této neznalosti uniká mnoho zajímavých bionomických a ekologických pozoruhodností, ale také mnoho podstatných evolučních souvislostí. Předkládaná disertační práce je zaměřena na nedospělá stádia velice populární a všeobecně známé skupiny listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea), především na tzv. "pleurostiktní" neboli fytofágní větev listorohých, tedy na různé chrousty, chroustky, různodrápníky, zlatohlávky a nosorožíky. Práce je složena ze tří článků již publikovaných v mezinárodních časopisech, jednoho manuskriptu připraveného k odeslání a je opatřena širším úvodem o problematice fylogeneze skupiny a problematice výzkumu nedospělých stádií. Jak již bylo naznačeno, patří listorozí nepochybně mezi velmi dobře známé a populární skupiny hmyzu. Tato popularita se bohužel neprojevuje v úrovni probádanosti a získaných vědeckých znalostí (snad kromě alfa-taxonomické úrovně), není proto s podivem, že dosud nemáme v podstatě žádný ustálený model fylogeneze celé nadčeledi. V prvních dvou článcích jsme se zaměřily na osvětlení evoluční historie a fylogeneze skupiny zlatohlávkovitých brouků...
|
|
|
Ontogeneze excesivních struktur u vrubounovitých brouků (Coleoptera: Scarabaeinae)
Žídek, Radim ; Hanus, Robert (oponent) ; Šípek, Petr (vedoucí práce)
A b s t r a k t Rohy vrubounovitých brouků jsou sekundárním pohlavním znakem vyskytujícím se většinou u samců, kterým slouží jako zbraně v soubojích o přístup k samicím. U mnoha druhů se vyskytují dvě diskrétní formy samců, s rohy a bez rohů, které využívají rozdílné reprodukční strategie. Velikost těla dospělce i morfologie rohů jsou určeny nutričními podmínkami, za nichž probíhá vývoj larev. Přepínání mezi alternativními vývojovými drahami je zajištěno hladinou juvenilního hormonu (JH), která odráží velikost těla, a k němu geneticky určenou prahovou hodnotou citlivosti. Při překročení kritické velikosti těla dochází k vývoji rohů, pokud překročena není, puls ekdysonu reprogramuje vývoj a vzniká dospělec s bezrohou morfologií. Reprogramování vývoje zahrnuje modifikace dráhy insulinového receptoru a domén exprese genů specifikujících proximodistální osu vznikajícího rohu. Vývoj rohů se morfologicky podobá vývoji ostatních hmyzích přívěsků, s nimž sdílí expresi genů tvořících regulační kaskádu vedoucí ke vzniku výrůstku kutikuly. Některé z nich jsou exprimovány v rozsáhlých oblastech epidermis a ke vzniku funkční kaskády a nového výrůstku v těchto částech těla chybí pouze exprese genu Distal-less. Rovněž exprese genů wingless a decapentaplegic, které zahajují celou potřebnou autonomní kaskádu molekulárních...
|
host ::
RSS.