|
|
Harfa v operách Leoše Janáčka
Bartoníková, Pavla ; Kodadová, Renata (vedoucí práce) ; Kodadová, Renata (vedoucí práce) ; Zelenka, Milan (oponent) ; Rak, Štěpán (oponent)
Diplomová práce se zabývá využitím harfy v operách Leoše Janáčka. Práce je rozf´dělena do jedenácti kapitol. Po úvodní kapitole následují jednotlivé Janáčkovy opery v pořadí, ve kterém vznikaly. Nejprve se zabývám okolnostmi vzniku opery a jejím dějem, poté úlohou harfy v dané opeře, a to zejména z pohledu orchestrálního hráče. V závěrečné kapitole shrnuji celkové využití harfy ve všech Janáčkových operách.
|
|
|
Postavení harfy v hudbě do roku 1720
Šebesta, Pavel ; Boušková, Jana (vedoucí práce) ; Boušková, Jana (vedoucí práce) ; Rak, Štěpán (oponent) ; Zelenka, Milan (oponent)
Tématem této práce je postavení harfy v evropské hudbě do roku 1720. kdy se objevila první pedálová mechanika. Výraz "hearpe" použil v 6. století n.l. biskukp Venantius Fortunatus ve svých spisech. Středověké latinské názvosloví je nejednoznačné. Ma stejný typ nástroje byly používány názvy : lyra, harfa, cithara, kytharis, a podobně. V roce 1511 vydal Sebastian Virdung organologickou učebnici, jež se stala základem pro další vývoj nejen nástrojové teorie, ale i praxe. Hráči na harfu jsou raně novověkou ikonografií zobrazení v královských komorách, salónech, banketových scénách a průvodech, jako sólisté nebo jako součástí souborů. Harfa spoluúčinkovala při zpěvu balad, při přednesu poezie, ale i při náboženských obřadech. Zatímco starověké spisy informují, že na herfu hrály spíše ženy, středověká ikonografie vkládá tento nástroj více do rukou mužům, při biblických námětech pak andělům.
|
host ::
RSS.