Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 45 záznamů.  začátekpředchozí31 - 40další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Faktory ovlivňující složení hmyzích společenstev na malých mršinách
Máslo, Petr ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Čížek, Lukáš (oponent)
Tato práce se zabývá vlivem velikosti kadaveru na složení společenstva bezobratlých na kadaverech malých savců. Zkoumán byl vliv velikosti kadaveru na celkovou abundanci bezobratlých, densitu a druhovou bohatost společenstva, zastoupení jednotlivých ekologických gild a velikostní preference zaznamenaných taxonů. Pokusy probíhaly v roce 2014 na lučních biotopech ve třech termínech - na jaře, v létě a na podzim. Použity byly tři velikostní kategorie kadaverů: myš (20 g), malý potkan (100 g) a velký potkan (400 - 500 g). Velikost kadaveru má zásadní vliv na abundanci přítomných bezobratlých, větší kadavery jsou obývány početnějšími společenstvy. Abundance společenstva stoupá rovnoměrně s rostoucí hmotností kadaveru, densita společenstva tedy zůstává konstantní. Větší kadavery také hostí druhově bohatší společenstva. Dominantní ekologickou gildou jsou nekrofágové, především bzučivkovití (Diptera: Calliphoridae). Velikostní preference jednotlivých taxonů je různá, nekrofágové a predátoři preferují spíše větší kadavery, omnivorní hrobaříci (Coleoptera:Silphidae) preferují kadavery spíše menší. Pohlaví mrchožroutovitých (Silphidae) nemá vliv na velikostní preference, samci i samice stejného druhu mají preference velmi podobné. Klíčová slova Efemerní habitat, kadaver, nekrobiont, velikost, abundance,...
Sukcese a sezonalita společenstev nekrobiontního hmyzu na mršinách malých obratlovců
Mikátová, Šárka ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Šuláková, Hana (oponent)
Tato práce se zabývala průběhem sukcese hmyzu na mršinách malých obratlovců. V průběhu dvou sezón byla zkoumána dynamika hmyzích společenstev v průběhu rozkladu a vliv sezonality na abundanci a druhové spektrum kadaveru. V roce 2014 byly jako návnada použity mršiny myší o váze 20 - 25 g, v roce 2015 byly použity mršiny potkanů o váze 400-500 g. Za účelem získání aktuálního obrazu o stavu hmyzího společenstva byly návnady uloženy do průchozích pastí a nedocházelo tedy ke kumulaci hmyzu. V průběhu obou pokusů se během sukcese i sezóny měnila abundance a diverzita společenstva. Osidlování mršiny probíhalo u obou typů kadaveru podobně, avšak mršiny myši byly kolonizovány dříve. Průběh sukcese byl často ovlivněn primárním kolonizátorem kadaveru a ve většině pastí také docházelo k monopolizaci zdroje. Pouze na mršině myši bylo pozorováno zahrabání kadaveru hrobaříky. Nejčastějšími kolonizátory mršiny byli dvoukřídlí čeledi Calliphoridae, kteří tvořili více jak ¾ abundance celého společenstva. Dalšími významnými pozorovanými čeleděmi hmyzu byli Sarcophagidae (Diptera), Silphidae a Staphylinidae (Coleoptera). Nejvyšší abundance hmyzu byla pozorována v létě, nejnižší abundance na jaře či podzim v závislosti na kadaveru. Dále byly pozorovány sezónní preference některých druhů a skupin hmyzu. Powered by TCPDF...
Sukcese společenstev nekrobiontního hmyzu na mršinách malých obratlovců se zaměřením na brouky (Coleoptera)
Kadlec, Jakub ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Růžička, Jan (oponent)
V této práci se zabývám sukcesí a mechanismy sukcese brouků (Coleoptera) na mršinách malých obratlovců. Jako modelový příklad malé mršiny byla zvolena myš o váze 20 g. V roce 2014 proběhly dva experimenty. První studoval dynamiku sukcese broučího společenstva v závislosti na sezóně a čase od smrti jedince. Druhý experiment byl zaměřen na výzkum vlivu blokace raně sukcesní invaze hmyzu na výsledné složení společenstva brouků na mršinách. Ukázalo se, že v průběhu rozkladu mršiny narůstá celková početnost brouků, obdobně narůstá početnost guildy nekrofágů. Změna druhového spektra v průběhu sukcese však nebyla statisticky podpořena. Naopak zřetelný byl vliv sezonality, neboť v průběhu sezóny narůstala jak abundance, tak druhová rozmanitost brouků. Výrazně se měnilo zastoupení jednotlivých trofických guild, přičemž nekrofágové tvořili dominantní složku společenstva ke konci sezóny. Rovněž taxonomické složení společenstva podléhalo sezónním změnám. Zřejmá byla například sezónní dynamika hrobaříků, přičemž druhy Nicrophorus vespillo (Linnaeus, 1758) a N. investigator Zetterstedt, 1824 vykazovaly svá maxima v jarním, respektive v letním období, zatímco na podzim převažovaly druhy N. humator (Gleditsch, 1767) a N. vespilloides Herbst 1784. Mrchožrouti rodu Thanatophilus Leach, 1815 dominovali v podzimních...
Role juvenilního hormonu při ontogenetických procesech u hrobaříků (Coleoptera: Siplhidae)
Máslo, Petr ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Hanus, Robert (oponent)
Hrobaříci jsou významnou složkou ekosystémů a podílí se na odklízení kadaverů drobných obratlovců. Konkurují tak především dalšímu nekrofágnímu hmyzu a mikroorganismům, které se na kadaverech množí. Touto činností mohou přispívat ke snižování hygienických rizik. Jsou také zajímaví svou komplexní rodičovskou péčí o potomstvo. Tato práce se zabývá juvenilním hormonem a jeho rolí v životě hrobaříků, zejména pak v rozmnožování a péči o potomstvo.
Vliv velikosti mršiny na sukcesi hmyzích společenstev
Mikátová, Šárka ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Jakubec, Pavel (oponent)
Cílem práce bylo posoudit vliv velikosti mršiny na sukcesi hmyzích společenstev na základě dříve publikovaných prací. Posouzení různých vlivů působících na mršině je z praktického hlediska důležité ve forenzních analýzách a k určení PMI (post morte interval). Nejčastějšími a nejvíce zkoumanými skupinami hmyzu na mršinách jsou dvoukřídlí (Diptera) a brouci (Coleoptera). Modelovým organismem je ve většině případů prase (Sus scrofa). Rozklad malých mršin se liší od rozkladu mršin středních či velkých, což způsobuje odlišnou sukcesi hmyzu. Rozdíly mezi zkoumanými studiemi však není možné relevantně zhodnotit díky velkému množství faktorů ovlivňujících rozklad. Klíčová slova: nekrobiontní hmyz, mršina, velikost těla, Diptera, Coleoptera
Mechanismy sexuální selekce u listorohých brouků se zaměřením na podčeleď Scarabaeinae (Coleoptera: Scarabaeoidea)
Kněnická, Kateřina ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Sexuální selekce je velice významným jevem v přírodě. V této práci jsem se zaměřila na mechanismy sexuální selekce u listorohých brouků s výrazným důrazem na skupinu Scarabaeinae (Coleoptera: Scarabaeoidea: Scarabaeinae). V první části práce jsem se věnovala selekci a jejímu rozdělení. Dále jsem rozebrala pohlavní rozmnožování a s ním související jevy. Snažila jsem se popsat přehled forem sexuálního dimorfismu u jednotlivých čeledí skupiny Scarabaeoidea a popsat životní strategie podčeledi Scarabaeinae. Na závěr se zmiňuji o atraktivitě jedinců v souvislosti s výběrem partnera. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Společenstva brouků na mršinách: životní strategie a ekologická klasifikace
Kadlec, Jakub ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Růžička, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá společenstvím brouků na mršinách, jejich životními strategiemi a ekologickou klasifikací. Nekrobiontní brouci mají nezastupitelnou roli v dekompozičních procesech a návratu organické hmoty zpět do koloběhu živin. Dekompozice se dá dělit dle několika kritérií, nejčastěji je to podle celkového vzhledu mršiny a sukcese hmyzu a liší u různých autorů, dle jejich pozorování. Rozklad mršiny je ovlivněn přístupem hmyzu. Sukcese hmyzu závisí na mnoha faktorech, které ji mohou usnadnit nebo inhibovat. Důležité jsou vzájemné vztahy mezi jednotlivými kolonizátory mršiny, tyto vztahy popisují tři modely klasické sukcesní ekologie. K životu na mršině pomáhají hmyzu specifické adaptace. Na mršinách se vyskytuje celá řada čeledí brouků, z nichž je vybráno a charakterizováno třináct, které byly v akceptovaných pracích uváděny nejčastěji. Ostatních téměř 190 rodů z 34 čeledí, které byly zaznamenány na mršinách, jsou v abecedním pořadí zařazeny do guild a je uvedena jejich potravní specializace.
Fylogeografie a vnitrodruhová variabilita zlatohlávka Potosia cuprea
Fuchsová, Aneta ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Růžička, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá vnitrodruhovou variabilitou zlatohlávků druhového komplexu Potosia cuprea (Fabricius, 1795), který představuje komplex taxonů na druhové a poddruhové úrovni. Zlatohlávci tohoto druhového komplexu patří mezi nejvariabilnější palearktické zlatohlávky vůbec. Taxony spadající do tohoto komplexu vytváří řadu poddruhů, ras a chromatických variet, které byly, ale i stále jsou vnímány různými autory odlišným způsobem. Taxony zahrnuté do analýz pocházejí především ze západopalearktické oblasti, přičemž hlavní důraz byl kladen na evropské druhy a poddruhy. Cílem práce je s použitím molekulárně genetických metod ověřit opodstatnění jejich druhového či poddruhového statutu. Celkem byly získány sekvence dvou mitochondriálních genů (cytochrom B a cytochromoxidáza I) u 14 taxonů druhového komplexu Potosia cuprea a tří příbuzných druhů P. angustata (Germar, 1817), P. fieberi (Kraatz, 1931) a P. marginicollis (Ballion, 1870). Molekulární analýzy založené na datasetu COI a konkatenátu CytB a COI odhalily existenci "evropského" kládu P. cuprea, který zahrnuje poddruhy Potosia cuprea bourgini (Ruter, 1967), P. c. brancoi (Baraud, 1992), P. c. cuprea (Fabricius, 1775), P. c. metallica (Herbst, 1790) a P. c. obscura (Mikšić, 1954), do kterého dále zapadají dva sibiřští zástupci ssp. metallica a...
Růst a ontogeneze pohlavního dimorfismu ve velikosti u zlatohlávků (Coleoptera: Scarabaeidae: Cetoniinae)
Vendl, Tomáš ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Saska, Pavel (oponent)
5 Abstrakt Vzhledem ke svému vlivu na fitness a různé biologické procesy je velikost těla jednou z nejdůležitějších vlastností organismu. U hmyzu i ostatních ektotermních živočichů například pozitivně koreluje s fekunditou. Růst, který určuje konečnou velikost těla, je tak důležitým znakem živočichů a jeho studium může ozřejmit některé aspekty evoluce velikosti těla. Bohužel je ale růst u hmyzu v mnoha life-history studiích bagatelizován, není brán ohled na jeho komplexitu, danou zejména existencí distinktních larválních instarů. Nepřesný záznam růstových charakteristik pak může zkreslit i rozdíly v růstu mezi velikostně dimorfními pohlavími. Tato práce má za cíl zaznamenat růstovou trajektorii dvou druhů zlatohlávků. Z té potom popsat proximátní mechanismy růstu s ohledem na jednotlivé instary. Dále si práce klade za cíl nalezení vývojových mechanismů, které vedou k pohlavnímu dimorfismu ve velikosti u těchto dvou druhů zlatohlávků, kteří se liší mírou pohlavního dimorfismu. Růst je jasně rozdělen na tři svébytné části a v každé této části (instaru) ho popisuje asymptotická křivka. Instary na sobě ale nejsou nezávislé, růst předchozího instaru ovlivňuje růst v instaru následujícím. Růstové charakteristiky se neliší mezi pohlavím. Pohlavní dimorfismus ve velikosti u obou druhů vzniká díky rychlejšímu růstu...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 45 záznamů.   začátekpředchozí31 - 40další  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
1 Šípek, Pavel
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.