|
|
Dialog autor-hudba k procesu vzniku koncepčního hudebního p očinu
Urbánek, Stanislav ; RUT, Přemysl (vedoucí práce) ; ČUNDERLE, Michal (oponent)
Ve své práci se autor zabývá vybranými aspekty procesu vzniku koncepčního hudebního počinu - konkrétně především písničky (jako ucelené formy), reflektuje princip dialogičnosti v hudbě a snaží se postihnout vnímání vznikajícího hudebního tvaru z pohledu jeho autora, tj. komunikaci autorského já s vlastní hudební představou. V neposlední řadě pak rovněž usiluje o autentickou reflexi procesu vzniku vlastních hudebních pokusů.
Každá z pěti kapitol práce se věnuje jinému okruhu témat, okruhu, jenž s procesem vlastní hudební tvorby (tj. procesem vytváření hudby a především pak procesem "dělání" písniček) úzce souvisí.
První z nich je věnována formování hodnot a vymezování vztahu autor - hudba, přičemž akcent je kladen především na otázku vkusu, potřebnosti a tvůrčího směřování. Otázkou, co vše lze vlastně za písničku považovat, jak ji lze vymezit a kterak lze na její ploše pracovat s časem a prostorem, se zabývá kapitola druhá. Kapitola třetí pojímá vztah autora a jeho hudby jako dialog a tuto "komunikaci" se snaží postihnout, rovněž se věnuje chápání přítomného v hudbě a nezbytnosti prvku okamžitého v průběhu jejího vytváření. Čtvrtá kapitola se zabývá vybranými aspekty posloupnosti zrodu písně od prvotní myšlenky k finálnímu tvaru. V poslední, páté, kapitole se autor věnuje hledání vlastního tvořivého, tvůrčího výrazu, obzvláště pak vztahu originality a autenticity.
|
|
|
Konstitutivní momenty larpů (Live action role-playing games) na základě divadelní teorie a teorie hry
Brychta, Lukáš ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; ČUNDERLE, Michal (oponent)
Práce se pokouší pojmenovat konstitutivní momenty larpů (live action role-playing games) převážně na základě divadelní teorie a teorie hry. První kapitola se zabývá larpem jako takovým, nastiňuje jeho historické kořeny a uvádí několik příkladů. Druhá kapitola nastiňuje některé problémy obecné estetiky, které pak dále v textu pomohou chápat určité teoretické koncepty. Třetí kapitola pojednává o teorii hry, pokouší se nastínit její specifika a hledá paralelu mezi ní a larpem. Poslední kapitola nastoluje optiku teorie divadelní, dotýká se jak divadla v užším slova smyslu jako uměleckého média, tak i některých otázek obecněji pojímané performativity a nakonec hledá shodné prvky divadla a larpu. Závěr plynoucí ze zjištěných faktů shrnuje konstitutivní momenty larpů.
|
|
|
Od příběhu ke slovu
Zajíček, Pavel ; MIKEŠ, Vladimír (vedoucí práce) ; ČUNDERLE, Michal (oponent)
Pokus o zvědomění procesu psaní, ve kterém se mimoděčně dokazuje, že pohnutkou k tvůrčí a radostné činnosti, může být i něco tak pozornosti nehodného, jako je povinnost vypracovat bakalářskou práci. Další ze závěrů, na které se v práci natrefilo, nechť je formulován takto: Chceme-li, aby věci dávali smysl, je třeba ho v nich odhalit, nebo jim ho dát. Aktivita je každopádně na naší straně, v tomto případě na straně studenta potýkajícího se s úkolem napsat bakalářskou práci, ne na straně bakalářské práce samé.
|
|
|
Psáno ústy, čteno ušima pokus o využití francouzské zkušenosti p ro český přednes a jeho pedagogiku
Potužáková, Markéta ; ČUNDERLE, Michal (vedoucí práce) ; JOSEK, Jiří (oponent)
Práce je uvedena mottem Paula Valéryho: ?Mluvit, to znamená slyšet.?Hlavním tématem je tedy mluvené slovo, ne však vyprávěné, alepřednášené: interpretace literárního, zejména básnického textu, chápanájako sestup k jeho ?předliterárním? zdrojům. Markéta Potužáková vycházíz pojetí francouzského pedagoga přednesu prof. Michela Bernardyho,podle něhož je literární text ?mostem?, tedy doslova ?přechodným?tadiem mezi prvotní řečí díla (jak se ?ozvala? v autorovi, jak si ji?předříkával? či ?diktoval do pera?) a gestickou řečí, jakou slyšíme z ústinterpreta. Při studiu textu a v pedagogice přednesu jde tedy o návratk původnímu autorskému gestu, jak je uchováno ve struktuře básně.Toto pojetí doktorandku zaujalo, když jako absolventka divadelní fakultyAMU v Praze pokračovala ve studiu v Paříži. Disertace konfrontujezmíněný ?francouzský způsob? se ?způsobem českým?, který se snažíinterpretovat především ?myšlenku? díla a mnohem menší pozornostvěnuje jeho struktuře. Nejen dvojí studia, ale i praktická divadelnízkušenost z Čech i z Francie, tedy mj. zážitek rozdílu mezi orálním gestemčeštiny a francouzštiny, vedly k pokusu o srovnání obou tradičních přístupů.
|
|
| |
|
| |
|
|
Studium vs. praxe
Koubová, Karolína ; Čunderle, Michal (vedoucí práce) ; Malaníková, Hana (oponent)
Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila především na porovnání vlivu tříletého studia na katedře autorské tvorby a pedagogiky na svou práci v Českém rozhlase a vůbec na své profesní směřování s akcentem na veřejné vystupování. V první části se věnuji začátkům vlastního veřejného vystupování. Ve druhé pak podrobně přibližuji svou mediální zkušenost v televizi a v rozhlase. Třetí část patří mým studiím na KATaP a novým přístupům k veřejnému vystupování, které jsem prostřednictvím studia vyzkoušela. V závěrečné části pak porovnávám obě platformy svého veřejného vyystupování - práci v rádiu a práci ve škole. Zajímala mě hlavně otázka, jak tvéřivě a autenticky jednat i mimo "přející" prostředí katedry a jak tvořit i v méně výhodných podmínkách uspěchaného, hektického a náročného mediálního světa.
|
|
| |
|
|
Ježek a čížek
Jirásková, Helena ; Čunderle, Michal (vedoucí práce) ; Slavíková, Eva (oponent)
Tato práce pojednává o prvním českém divadle lidí bez domova, nesoucím název Ježek a čížek. První část je věnovaná faktům a vývoji tohoto divadla, druhá subjektivnímu náhledu bývalé členky realizačního týmu.
Divadlo vzniklo v roce 2000 a funguje dodnes. Nazkoušelo třináct divadelních her, sehrálo kolem sto čtyřiceti představení a prošlo jím kolem tří set herců. Dále uspořádalo čtyři mezinárodní festivaly bezdomoveckých divadel a několikrát hrálo v zahraničí. Z původně dobrovolnické činnosti se stalo profesionální občanské sdružení, které nabízí i sociálně pracovní podporu.
Má prvotní motivace k účasti na tomto projektu byl úžas nad charmsovským představením Jakou barvu má nic? Napomohla mi k tomu i blízkost k divadlu a radost z práce se sociálně vyloučenými. V letech 2003 až 2005 jsem měla šanci poznat zblízka tým i herce ? klienty. Cílem této divadelní skupiny bylo na prvním místě představení, citlivě režírované, se značnými nároky na otevřenost a hravost herců ? klientů, kteří mají zkušenost s absurditou a krutostí.
Herci ? klienti mají mé uznání, protože - přestože nemají zázemí - zvládnou vystoupit ze svého stereotypu ?člověka bez domova? a vyšvihnout se na úroveň tvorby, pro vlastní zábavu.
|
|
| |
host ::
RSS.