|
|
Úloha monocytů a nespecifické imunity v diabetu
Zinková, Alžběta ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Novota, Peter (oponent)
Úvod: Diabetes mellitus je polygenní onemocnění, na jehož vzniku se určitou měrou podílí i environmentální faktory. Vrozená imunita spouští nespecificky první obranné reakce po proniknutí patogenu do organismu, zároveň však nadměrná stimulace složek vrozené imunity může zapříčinit vznik autoimunitních onemocnění, mezi které patří i diabetes 1. typu. Složkami vrozené imunity jsou kromě jiných i Toll-like receptory (TLRs) patřící do skupiny struktur rozeznávajících konzervované molekulární struktury charakteristické pro patogeny. Toll-like receptory jsou hojně exprimovány monocyty, které produkují prolaktin (PRL) mající imunostimulační funkci. Pro objasnění role přirozené imunity v patogenezi diabetu jsme sledovali expresi mRNA i proteinu TLR2 a TLR4. Expresi PRL jsme sledovali pouze na úrovni mRNA. Monocyty jsme pomocí průtokové cytometrie rozdělili na klasické (CD14++) a neklasické (CD14+) a sledovali jejich procentuální zastoupení a míru exprese CD14 antigenu na jejich povrchu. Dílčím cílem této diplomové práce byla optimalizace stimulací monocytů pro plánovanou studii funkce mimohypofyzárního prolaktinu in vitro a určení vhodnosti využití buffy coatů zdravých dárců jako zdravé kontroly. Materiál a metody: Pro sledování exprese mRNA PRL, TLR2 a TLR4 bylo do studie zahrnuto 30 pacientů s...
|
|
|
Asociace genů HSP70 s idiopatickou zánětlivou myopatií v homogenní kohortě českých pacientů
Svitálková, Táňa ; Novota, Peter (vedoucí práce) ; Daňková, Pavlína (oponent)
MHC komplex je nejpolymorfnější, nejkomplexnější a jedním z nejdůležitějších částí genomu podílející se na imunitní odpovědi organismu. U člověka se označuje jako HLA (human leukocyte antigen) a zahrnuje zhruba 224 genů. Jako rizikový faktor, jsou geny HLA asociovány s řadou autoimunitních onemocnění. Mezi systémové autoimunitní nemoci patří také idiopatické zánětlivé myopatie (IIM). Jedná se o chorobu s klinickou manifestací chronického zánětu svalů, s destrukcí vlastních buněk a vede k poškození celých orgánů. Do IIM patří několik diagnóz. Mezi hlavní se řadí: polymyozitída (PM), dermatomyozitída (DM), myozitída asociovaná s nádorovými chorobami (CDM), myozitída se zánětlivými inkluzními tělísky (IBM) a další. MHC komplex se dělí na tři části z níž první dvě - MHC I. a II. třídy jsou již docela dobře prozkoumané a je zde prokázána asociace s řadou (hlavně autoimunitních) chorob. Poslední částí MHC, nacházející se mezi třídami I. a II., je oblast s asi 150 geny zvaná "non Class I/II" (Remáková, Novota, 1999). V diplomové práci jsem se zabývala třemi geny komplexu HLA, u kterých byla prokázána funkce v regulaci některých autoimunitních onemocnění. Hrají roli v imunitní odpovědi, protože jsou schopné stimulovat adaptivní a vrozenou imunitu. Jsou to geny proteinů teplotního šoku (konkrétně HSP70),...
|
|
|
Asociace genů HSP70 s idiopatickou zánětlivou myopatií v homogenní kohortě českých pacientů
Svitálková, Táňa ; Novota, Peter (vedoucí práce) ; Daňková, Pavlína (oponent)
MHC komplex je nejpolymorfnější, nejkomplexnější a jedním z nejdůležitějších částí genomu podílející se na imunitní odpovědi organismu. U člověka se označuje jako HLA (human leukocyte antigen) a zahrnuje zhruba 224 genů (Beck et al., 1999; Robinson et al., 2000). Jako rizikový faktor jsou geny HLA asociovány s řadou autoimunitních onemocnění (Beck et al., 1999). Mezi systémové autoimunitní nemoci patří také idiopatická zánětlivá myopatie (IIM). Jedná se o chorobu s klinickou manifestací chronického zánětu svalů s destrukcí vlastních buněk a vede až k poškození celých orgánů. Do IIM patří několik diagnóz. Mezi hlavní se řadí: polymyozitida (PM), dermatomyozitida (DM), myozitida asociovaná s nádorovými chorobami (CDM), myozitida se zánětlivými inkluzními tělísky (IBM) a další (Chester, Oddis, 2008). MHC komplex se dělí na tři části, z níž první dvě - MHC I. a II. třídy jsou již dobře prozkoumané a je zde prokázána asociace s řadou (hlavně imunitním systémem zprostředkovaných) chorob. Poslední částí MHC, nacházející se mezi třídami I. a II., je oblast s asi 150 geny zvaná "non Class I/II" (Beck et al., 1999; Carole et al., 1988; Lie, Thorsby, 2005). V diplomové práci jsem se zabývala třemi geny komplexu HLA, u kterých byla prokázána funkce v regulaci některých autoimunitních onemocnění. Hrají roli v...
|
|
|
Regulace genové exprese HSP70 genů a její závislost na genotypu HSP70 genů.
Ambrož, Antonín ; Novota, Peter (vedoucí práce) ; Kotrbová - Kozak, Anna Katarzyna (oponent)
Předkládaná diplomová práce prezentuje problematiku míry regulace genové exprese tří HSP70 genů v mononukleárních buňkách periferní krve. Sledovali jsme závislosti regulace (inducibility) genové exprese na vybraných bodových mutací - SNP (single nucleotide polymorphisms) v těchto genech. Mononukleární buňky jsme získali z periferní žilní krve zdravých jedinců. Pro analýzu exprese jsme selektovali jedince, kteří byli homozygotní alespoň v jedné ze sledovaných bodových mutací. Při zohledňovaní kritéria zdravého jedince jsme vycházeli z dotazování se na úrovni osobní anamnézy. Závislost míry regulace genové exprese studovaných genů na genotypech - sledovaných polymorfismech jsme stanovovali u dvou buněčným stresem indukovatelných genů HSP70-1 (HSPA1A) a HSP70-2 (HSPA1B) a u jednoho konstitutivně exprimovaného genu HSP70-Hom (HSPA1L). Geny HSP70 jsou lokalizovány v oblasti hlavního histokompatibilního systému MHC (major histocomatibility complex) na chromozómu 6p21. Míru regulace genové exprese studovaných genů jsme stanovovali v závislosti na SNPs lokalizovaných v genu HSP70-1 (-110A/C ~ rs1008438 a +190G/C ~ rs1043618), v genu HSP70-2 (+1267A/G ~ rs1061581 a +2074G/C ~ rs539689) a v genu HSP70-Hom (+2437T/C ~ rs2227956). Míru regulace genové exprese studovaných genů jsme dále stanovovali v závislosti...
|
|
|
Genetická studie dětské obezity
Říhová, Aneta ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Novota, Peter (oponent)
Obezita je multifaktoriální onemocnění. Genetické faktory se na jejím vzniku podílejí ze 40-70% (Barsh et al., 2000). Její výskyt je spjat s řadou zdravotních komplikací, které ovlivňují kvalitu života a zkracují jeho délku. Promítá se do stále mladšího věku a její prevalence ve světě roste. I když bylo popsáno několik stovek genetických markerů souvisejících s obezitou, stále ještě neznáme všechny příčiny, což znesnadňuje účinnost terapie. Předmětem této práce bylo studium vybraných genů a jejich polymorfizmů: FABP2 (rs1799883) a PLIN (rs1052700 a rs894160). Cílem bylo prokázat asociaci zjištěných genotypů s antropometrickými a biochemickými parametry související s obezitou v souboru 299 dětí a adolescentů ve věku 7-18 let. Dalším cílem bylo prokázat vliv těchto genotypů na úspěšnost redukční terapie. Asociace polymorfizmů s antropometrickými a/nebo biochemickými parametry byla hodnocena zvlášť u chlapců a dívek. Zjištěné frekvence genotypů se mezi pohlavími nelišily a byly v souladu s variabilitou jiných zkoumaných populací. U polymorfizmu rs1799883 nebyla nalezena asociace s naměřenými antropometrickými a biochemickými parametry, ani vliv na ztráty hmotnosti během redukční terapie. U TT homozygotních jedinců polymorfizmu rs1052700 byly nalezeny signifikantně vyšší hodnoty BMI a dalších antropometrických...
|
|
|
Genetické rizikové faktory systémových autoimunitních onemocnění
Bičíková, Adéla ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Novota, Peter (oponent)
Jednou z charakteristických vlastností systémových autoimunitních onemocnění je produkce autoprotilátek proti vlastním antigenům. Genetická predispozice je nesena HLA geny II. třídy DRB a DQB, které však tvoří pouze okolo 40 % rizika. V posledních několika dekádách zaznamenal výzkum dalších genetických rizikových faktorů velký pokrok. Existuje nespočet predispozičních genů, jež jsou systémovými chorobami sdílené. Sem patří např. geny PTPN22, STAT4, IRF5, TNFAIP3, TNFSF4, BANK1, BLK, CTLA4, geny pro Fcγ receptory, FAS a další. Jejich přítomnost nasvědčuje existenci stejných či podobných mechanismů zapojených v patogenezi těchto autoimunitních chorob. A naopak, mnoho genetických faktorů predisponujících k rozvoji nemoci je specifických pro jednotlivá systémová onemocnění. Často kódují proteiny zapojené ve fungování imunitního systému, ať už to jsou geny, jejichž funkce má za následek produkci autoantigenů (PADI4 a TREX1), či zodpovídá za selhání selekce autoreaktivních T lymfocytů v brzlíku (např. PTPN22), prezentace antigenu CD4+ T buňkám nebo způsobí aktivaci autoreaktivních B buněk (BANK1, IRF5, BLK).
|
host ::
RSS.