|
|
Význam nohy pro cvičení hlubokého stabilizačního systému
TURKOVÁ, Alena
Téma hlubokého stabilizačního systému je v dnešní době stále aktuální, neboť jeho dysfunkce způsobuje vertebrogenní potíže, které jsou jednou z častých důvodů pracovní neschopnosti. Hluboký stabilizační systém představuje funkční stabilizační jednotku obsahující především bránici, mm. multifidi, svaly břišní stěny a svaly pánevního dna. Je důležité, aby souhra mezi svaly byla vyvážená, protože se tento systém podílí na stabilizaci páteře a zapojuje se při všech pohybech. Důležitou součástí stabilizace je i noha, neboť stabilizace vertikálně stojícího těla začíná od vnitřních svalů nohy. Data pro práci byla získána na základě kvalitativního výzkumu, metodou případové studie. Výzkum byl prováděn na vzorku čtyřech probandů po dobu 9 až 12 týdnů, kteří uváděli vertebrogenní obtíže. Vyšetření probandů obsahuje anamnézu, statické a dynamické vyšetření aspekcí, palpační vyšetření, vyšetření hlubokého stabilizačního systému pomocí funkčních testů a specifické vyšetření nohy. Cílem této práce bylo nastínit, jakým způsobem ovlivňuje využití nohy hluboký stabilizační systém a navrhnout soubor cviků a pomůcek pro jeho správnou aktivaci. Práce zahrnuje část teoretickou, která popisuje anatomii a funkci nohy a nejdůležitějších částí hlubokého stabilizačního systému, jeho vyšetření a možnosti terapie včetně využití vhodných pomůcek. V praktické části jsou uvedeny cíle výzkumu, popis metodiky a výsledky výzkumu zpracované ve formě kazuistik. Příloha obsahuje i zásobník cviků ovlivňující hluboký stabilizační systém s využitím balančních pomůcek. Z výsledků výzkumu je patrné, že u všech probandů došlo ke zlepšení držení těla, všichni pacienti byli schopni izolované kontrakce jednotlivých částí HSS a funkčního zapojení celého systému. Ovlivnění nohy a celého systému se projevilo zlepšením stability a grafestezie na plosce nohy, odezněly i bolesti zad. Tato práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů nebo jako edukační materiál pro pacienty.
|
|
|
Fyzioterapie jako součást léčby poruch plodnosti
ROHLÍČKOVÁ, Eva
Neplodnost je jinými slovy neschopnost páru otěhotnět během jednoho roku nechráněným pohlavním stykem, a to nejméně dvakrát týdně. Světová zdravotnická organizace ji označila v 70. letech 20. století za nemoc. Udává se, že v České republice je přibližně 20 {--} 25 % párů nedobrovolně bezdětných. Metod, které řeší tuto problematiku je mnoho. Patří mezi ně i fyzioterapeutické přístupy. Cílem této práce bylo najít nové (moderní) pohledy na řešení daného problému, popřípadě odhalit některé z příčin, a poukázat na možnosti využití moderního fyzioterapeutického přístupu v léčbě poruch plodnosti. Z takto zadaného cíle jsem se v teoretické části zaměřila na různé příčiny poruch plodnosti a jejich diagnostiku. Dále jsem se snažila zmapovat některé metody řešící tuto problematiku. Velký důraz jsem kladla právě na fyzioterapeutický přístup, především na metodu Ludmily Mojžíšové. V praktické části této práce jsem využila kvalitativní druh výzkumu, metodu případové studie. Výzkum byl prováděn v Rehabilitačním a regeneračním centru v Borovanech u Českých Budějovic. Vybrány byly ženy, které měly diagnostikovanou neplodnost a přítomnou palpační citlivost v oblasti svalů pánevního dna. Osloveny byly tedy tři ženy, které se léčily Rehabilitační metodou některých druhů funkční ženské sterility. Cílem výzkumu bylo zmapovat změnu stavu svalových dysbalancí v oblasti pánevního dna. U sledovaných pacientek došlo ke zlepšení držení těla, stereotypu dýchání a funkce pánevního dna. Všechny tři ženy během léčby udávají postupné zlepšování subjektivních pocitů. Jedna z žen oznámila během léčby těhotenství. Velkým přínosem této práce je jistě zmapování problematiky léčby poruch plodnosti. Z hlediska fyzioterapie je možné tuto práci využít v klinické praxi fyzioterapeutů, kteří se této problematice věnují.
|
host ::
RSS.