|
|
Křehkost jako aktuální ošetřovatelský problém
ŽÁKOVÁ, Jaroslava
Úvod: Na křehkost v rámci geriatrie je ve světě stále častěji než v České republice pohlíženo jako na aktuální problematiku a je v této souvislosti také zmiňována. Můžeme říci, že v České republice se tato problematika stále rozvíjí, aktualizuje a hledá si místo v ošetřovatelství jako takovém. Cíl: Předkládaná bakalářská práce měla za cíl zjistit, zda je v současném geriatrickém ošetřovatelství křehkost vnímána jako aktuální problematika. Dále jsme se zaměřili na geriatrické ošetřovatelství a specifika ošetřovatelské péče v tomto odvětí; na to, jaké je povědomí zdravotního personálu na oddělení následné péče o geriatrické křehkosti a jakým způsobem v rámci ošetřovatelské péče aplikuje získané znalosti v praxi. Metodika a výzkumný soubor: K dosažení stanoveného cíle bylo využito kvalitativního výzkumného šetření provedenou technikou polostrukturovaného rozhovoru se sestrami na oddělení následné péče. Základem tohoto rozhovoru bylo 24 otevřených otázek, které byly předem stanoveny a jsou doloženy v přílohách (příloha 1) této bakalářské práce. Během rozhovoru byly tyto otázky dle potřeby rozšířeny o doplňující otázky. Rozhovory byly vedeny s deseti všeobecnými sestrami na oddělení následné péče jedné nejmenované jihočeské nemocnice. Analýza rozhovorů byla provedena pomocí otevřeného kódování tužka-papír a jednotlivé informace z rozhovorů byly rozčleněny do jednotlivých kategorií a podkategorií. Výsledky nám poskytují ucelený pohled na oblast ošetřovatelské péče na oddělení následné péče v rámci geriatrického ošetřovatelství, využití znalostí sester o geriatrické křehkosti v rámci praxe a na skutečnost, zda sestry vnímají pojmy jako geriatrický pacient, geriatrické syndromy a již zmíněná geriatrická křehkost. Bylo zjištěno, že některé oslovené sestry na oddělení následné péče jedné nejmenované jihočeské nemocnice některé ze zmíněných pojmů nikdy neslyšely ani je v rámci praxe nezaregistrovaly. Jiné dotazované sestry uvádějí, že tyto pojmy slyšely pouze v rámci studia na vysoké škole, jinak se též shodují, že je v rámci praxe nezaregistrovaly. Všechny sestry ale dokázaly pojmy geriatrický pacient, geriatrické syndromy a geriatrická křehkost popsat na základě svých zkušeností a vědomostí, velmi přesně a výstižně je charakterizovaly. Dále bylo prokázáno, že si uvědomují křehkost během péče o pacienta a dokáží své poznatky aplikovat v ošetřovatelské péči. Závěr a využití pro praxi: Výsledky této předkládané bakalářské práce budou sloužit jako předloha pro vzdělávací seminář.
|
|
|
Spirituální potřeby pacientů, očima sester na odděleních dlouhodobé a následné péče
JEHLÍKOVÁ, Aneta
Teoretická část této bakalářské práce se zaměřuje především na témata týkající se spirituálních potřeb a spirituální péče. První podkapitola se zabývá holistickým konceptem a potřebami nemocných. Je zde popsáno, co je to potřeba a primární charakteristika jednotlivých základních potřeb. Druhá podkapitola je orientována především na spirituální péči, ale také jsou zde zmíněny termíny, které jsou s ní úzce spjaty jako například pastorační péče a nemocniční kaplan. V zapomnění nepřišla ani minulost spirituální péče, která sahá až do daleké historie. Poslední podkapitola se věnuje oddělením následné a dlouhodobé péče, kde jsou tyto pojmy rozděleny a vysvětleny. Nachází se zde informace, co přesně zahrnuje péče sester na tomto oddělení. Výzkumná část se zpočátku věnuje Výzkumnému cíli, který je definovaný: "Zjistit, jak sestry na odděleních následné a dlouhodobé péče vnímají pojem spirituální (duchovní) potřeby, zda a jaké spirituální potřeby rozeznávají a jak na ně reagují. Zjistit celkovou úroveň a organizaci duchovní péče na daném oddělení." Vzhledem ke stanovení cíle jsme pro svoji bakalářskou práci vybrali kvalitativní výzkum a jako techniku sběru dat jsme vybrali polostrukturovaný rozhovor, který probíhal individuální formou. Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že sestry mají základní povědomí o spirituální péči a spirituálních potřebách, ale v jejich vědomostech jsou určité mezery. Například řada sester se domnívá, že spirituální péče slouží pouze věřícím pacientům. Dále bylo zjištěno, že sestry umí dobře reagovat na spirituální potřeby pacienta a shodují se v postupu jejich naplnění. Práce nabízí komplexní pohled na spirituální péči očima sester. Výstupem práce je informační materiál pro zdravotní sestry a pacienty.
|
|
|
Využití hodnotících škál na oddělení následné péče
JINDRLOVÁ, Lenka
Současný stav: Hodnotící škály napomáhají sestrám k objektivnímu posouzení zdravotního stavu pacienta. Pomocí hodnotících škál je možné určit oblasti pacientových potřeb a plánovat intervence vedoucí k řešení jeho problémů. Na oddělení následné péče jsou hospitalizováni pacienti po stanovení základní diagnózy a stabilizaci jejich zdravotního stavu. Na tomto oddělení je poskytována ošetřovatelská péče a rehabilitační ošetřovatelství, fyzická a mentální aktivizace, nutriční péče, rehabilitace a odborná ergoterapie (Doležalová, 2011). Cílem výzkumného šetření bylo určit rozsah využití hodnotících škál na oddělení následné péče, popsat obsah jednotlivých hodnotících škál, zjistit názor sester na přínos hodnotících škál pro praxi a vyhodnotit úplnost a komplexnost práce sester s hodnotícími škálami. Metodika a výzkumný soubor: Výzkum byl realizovaná metodou kvalitativního výzkumného šetření provedeného technikami hloubkového rozhovoru, obsahové analýzy hodnotících škál a obsahové analýzy ošetřovatelské dokumentace. Rozhovory byly vedeny s pěti sestrami pracujícími na oddělení následné péče. Obsahová analýza byla zaměřena na 5 hodnotících škál, které sestry využívají při plánování ošetřovatelské péče a 10 vybraných komplexních ošetřovatelských dokumentací. Z výsledků vyplývá, že sestry využívají hodnotící škály Bartelův test základních všedních činností k posouzení soběstačnosti pacienta při vykonávání denních činností. Přepracovaná stupnice Nortonové slouží k určení rizika vzniku dekubitu, Rizikové faktory pádu k identifikaci rizika pádu, Hodnocení nutričního stavu ke stanovení rizika malnutrice a Bolest hodnocení a monitorace. Screening je prováděn u všech pacientů přijatých na oddělení do 24 hodin po příjmu, při změně stavu pacienta a v pravidelných intervalech jednou týdně. Bolest je hodnocena denně. Názor sester je pozitivní na první screening, avšak rescreening hodnotí participantky negativně především u soběstačných pacientů. Výsledky také ukazují, že práce sester s hodnotícími škálami je neúplná a nekomplexní. Bylo zjištěno, že nejsou dodržovány formální náležitosti záznamu, především opravy chybných záznamů, označení všech bodů hodnotících škál a správně sečteny body. K rescreeningu nedochází vždy v pravidelných intervalech a plánování ošetřovatelských intervencí v návaznosti na zjištěná rizika a rescreening jsou nedostatečná. Závěr a využití pro praxi: Výsledky předkládaného kvalitativního výzkumu nemohou být zevšeobecňovány. Pro verifikaci našich závěrů by bylo vhodné realizovat kvantitativní studii, jejíž cíle by bylo na širším souboru uzavřených nebo otevřených ošetřovatelských dokumentací vyhodnotit úplnost a komplexnost vedení hodnotících škál. Vzhledem ke zjištění chybného vyhodnocování hodnotících škál proběhl na Oddělení následné péče odborný seminář, prostřednictvím kterého byly sestry seznámeny s hodnotícími škálami, jejich využitím a prací s nimi. Součástí školení byla i prezentace výsledků výzkumného šetření.
|
|
|
Problematika soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě na oddělení následné péče
MACHKOVÁ, Marcela
Cévní mozková příhoda je závažný destruktivní stav s náhle vzniklým postižením mozkových krevních cév. Může dojít k jejich neprůchodnosti, zúžení nebo poruše celistvosti cévní stěny s následným krvácením do mozkové tkáně. Projevy tohoto stavu mohou být jednak dočasné s tělesnými a duševními změnami a jednak fatální, končící těžkým ochrnutím jedince, bezvědomím až smrtí. Problematika cévních mozkových příhod je v současné době velikou výzvou pro celou společnost, neboť progresivita stárnutí evropské populace pravděpodobně přinese nárůst celkového počtu tohoto onemocnění. Prvním důležitým krokem v problematice onemocnění je nutnost snížit riziko vzniku cévní mozkové příhody důslednou prevencí, změnou celkové životosprávy, kontrolami a léčbou krevního tlaku, sledováním a kompenzací lipidů, koagulačních faktorů a srdečních chorob. Druhým krokem je při již vzniklém onemocnění zahájit včasnou a komplexní terapii, která dává výrazně vyšší šanci na dobrý výsledný klinický stav bez trvalého poškození. Po překonání akutní fáze na neurologickém oddělení pokračuje pacient v další terapii, dle závažnosti svého stavu, na rehabilitačním oddělení nebo přichází k doléčovací péči na oddělení následné péče. Léčebná, ošetřovatelská a rehabilitační péče by měla být nastavena tak, aby zahrnovala veškeré aspekty podpory ztrát soběstačnosti a byla orientovaná výhradně na jedince, který má i po mozkové cévní příhodě stále své vlastní potřeby, motivace, zájmy a schopnosti. Bakalářskou práci zahajuje medicínská část, která popisuje anatomii mozku, věnuje se epidemiologii a historii cévních mozkových příhod. Podrobnější charakteristiku cévních mozkových příhod, samotné onemocnění, definuje etiologie, klinický obraz, diagnostika a léčba. Tuto část následně uzavírají důsledky cévní mozkové příhody, faktory ovlivňující rekonvalescenci pacienta, potřeby a soběstačnost pacienta po prodělané cévní mozkové příhodě. Multidisciplinární tým a oddělení následné péče tvoří samostatnou kapitolu, načež začíná velká kapitola ošetřovatelství zabývající se rolí sestry a potřebnými ošetřovatelskými intervencemi, hodnotícími technikami při saturaci základních potřeb u pacientů po cévní mozkové příhodě. Léčebná rehabilitace tvoří téměř poslední důležitou a podstatnou část práce, na které závisí postupná rekonvalescence a budoucí kvalita života pacienta po tomto onemocnění. Rehabilitační část zahrnuje fyzioterapii, ergoterapii, logopedii, neuropsychologii, lázeňskou péči a protetické zajištění pacienta. Následně celou práci uzavírá příprava a propuštění pacienta do domácího prostředí. Prvním stanoveným cílem práce je, dle prostudovaných zdrojů zmapovat potřeby pacienta k dosažení maximální funkční nezávislosti a soběstačnosti po cévní mozkové příhodě. Druhým cílem je pak zmapovat úlohu sestry v podpoře soběstačnosti pacienta a cílem třetím je zmapování sesterských ošetřovatelských intervencí v podpoře soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě dle prostudovaných zdrojů. Celá bakalářská práce je výhradně pojata jako práce teoretická. Snaží se nahlédnout do problematiky veškerých potřeb, podpory v soběstačnosti a maximální funkční nezávislosti pacienta po cévní mozkové příhodě na základě prostudovaných zdrojů a získaných informací od odborných lékařů, fyzioterapeutů, všeobecných sester. Práce dále mapuje roli sestry a klíčové ošetřovatelské intervence v podpoře schopnosti pacienta uspokojit bez cizí pomoci své základní životní potřeby po tomto vzniklém onemocnění. Pro postupné zlepšování funkčního postižení, celkové kvality života a nezávislosti pacienta je potřeba důsledně dodržovat veškeré ošetřovatelské, léčebné a rehabilitační postupy, bez jejich opomíjení s dostatkem zdravotnického personálu a odborných lékařů.
|
|
|
Postoje sester k ošetřovatelské péči o klienty v terminálním stádiu na oddělení ONP a LDN
SCHMIDOVÁ, Žaneta
Terminální stav označuje postupné a nevratné selhávání vitálních funkcí a orgánů,končící smrtí. Tento stav bezprostředně předchází smrti. Terminální stav můžeme chápat jako vlastní umírání. "Pojem umírání však ale v žádném případě nemůžeme redukovat pouze na terminální stav" (Kelnarová, 2007, s. 10). Pro sestru a celý tým, který se o umírajícího stará je z hlediska ošetřovatelského ten nejnáročnější (Theová, 2002).Tato práce se zabývá zmapováním ošetřovatelské péče o klienty v terminálním stádiu a možností vyrovnávání se sester s péčí o umírající klienty a jejich rodinné příslušníky.Zpracování výzkumné části práce probíhalo formou kvalitativního výzkumu.Cílem bylo získání kvalitních dat k danému tématu. Jako nejvhodnější metoda byla vybrána technika polostrukturovaného hloubkového rozhovoru . Respondentům bylo přiděleno číslo. Následně byly očíslovány řádky, aby bylo možné na ně odkazovat. Metodou ,,papír a tužka" byla analyzována data a vytvořeny čtyři kategorie. V daných kategoriích vzniklo deset podkategorií. Zjištěné informace byly zpracovány do schémat. Rozhovory probíhaly od února do dubna 2014. Výzkumný soubor byl tvořen šesti sestrami, pracujících na oddělení následné péče. Sestry byly cíleně vybírány v různých věkových kategoriích, aby výsledná data byla co nejobjektivnější. Mezi respondenty byl i jeden muž pracující na pozici sestry.Z výpovědí respondentů vyplynulo, že sestry pracující na oddělení následné péče mají základní znalosti o této problematice, dokáží se zorientovat v problematice umírání, délce terminálního stádia, dokáží popsat četnost setkání s umírajícím klientem. Uspokojování potřeb terminálně nemocných klientů zvládají sestry dobře, neopomíjí žádné z potřeb. Sestry dokáží klienta brát z holistického pohledu. Náročnost péče o umírajícího berou jako část svojí práce, nevnímají odlišnost péče, o umírajícího se starají jako o kteréhokoliv jiného klienta, kterého mají na oddělení. Popisují svoje zkušenosti s umírajícími, i jejich rodinami, jako problematické popisují pouze komunikaci s umírajícím a jeho rodinou, občas neví, jestli jednají správně a bojí se, aby neublížili. Komunikují s klientem i jeho rodinou dle svého nejlepšího svědomí a doufají, že ten jejich přístup je správný. Dále z výzkumu vyplynulo, že sestry umí předcházet syndromu vyhoření, ví, že musí dbát o sebe, mít rády svoji práci, mít pozitivní přístup k životu. Syndrom vyhoření vnímají jako problém, u sebe se snaží mu předejít a když se u nich vyskytnou náznaky nepohody a nespokojenosti ze zaměstnání, snaží se hledat to lepší a nepoddávat se tomu. Vyjma jedné respondentky, která sebe popisuje jako vyhořelou bez šance změny. Toto je ovšem dáno samotnou osobností dané respondentky. Závěry: Z výzkumu vyplývá, že sestry mají dostatek znalostí o problematice terminálně nemocných na svém oddělení, dokáží provádět kvalitní ošetřovatelskou péči. Ovšem přiznávají, že mají někdy strach z toho, zda s klientem jednají momentálně správně tak, aby mu neublížili. Po zjištění tohoto faktu byla jako výstup z práce vytvořena brožura, která sestrám dá návod k obecnému přistupování k umírajícím a pomůže tak minimalizovat negativní dopady na klienta.
|
|
|
Předsudky některých geriatrických pacientů a jejich blízkých proti hospitalizaci na Oddělení následné péče v Nemocnici Tábor, a.s.
BIDMONOVÁ, Alena
Základní teoretická východiska Úvodní část se věnuje otázkám stáří, charakterizuje obecně stárnutí a stáří. Vystihuje změny a potřeby ve stáří, role ve stáří, jeho přijetí a líčí seniora jako pacienta. Další část popisuje obecně komunikaci a její specifika se seniory a jeho blízkými. Dále je teorie zaměřena na nejčastější choroby ve stáří, jejich specifické rysy a na ošetřovatelskou péči obvykle poskytovanou na oddělení následné péče. Zvláštní pozornost je věnována pohledu na ošetřovatelskou rehabilitaci, paliativní péči a ošetřování pacienta s bolestí. Důležitý je také pohled na přístup sestry při poskytování ošetřovatelské péče seniorům. V další části je poukázáno na zdravotně sociální služby, které jsou poskytovány pacientům na oddělení následné péče. Teorii uzavírají kapitoly o osobnosti sestry ošetřující geriatrické pacienty, o ošetřovatelské etice a základní body charty práv pacientů seniorů. Cíle práce Prvním cílem bakalářské práce je zjistit z jakých důvodů někteří geriatričtí pacienti odmítají hospitalizaci na oddělení následné péče. Druhým cílem je stanovit, proč mají obavy z hospitalizace na oddělení následné péče příbuzní pacientů. Třetí cíl má za úkol určit, zda se jedná o důvody odmítání hospitalizace oprávněné nebo jde jen o nepodložené předsudky. Použité metody Pro výzkum byla použita forma kvalitativního výzkumného šetření metodou rozhovorů. Sběr dat byl proveden technikou polostrukturovaného rozhovoru s geriatrickými pacienty a jejich rodinnými příslušníky. Pro výzkum byly realizovány tři oblasti rozhovorů. Nejprve byli pacienti dotazováni na počátku hospitalizace na ONP. Druhý rozhovor probíhal u stejných pacientů, ale až po určité uplynulé době hospitalizace, kdy již mohli posoudit kvalitu poskytované péče. Třetí oblast výzkumných otázek byla zaměřena na rodinné příslušníky seniora již v průběhu hospitalizace na ONP. Rozhovory byly analyzovány a uspořádány do významových kategorií. Výběr respondentů byl záměrný, orientovaný na pacienty a jejich rodiny, kteří hospitalizaci na oddělení následné péče z nějakého důvodu zpočátku odmítali, ale nakonec hospitalizováni byli. Výzkumný soubor byl tvořen 6 pacienty a 6 členy jejich rodiny. Výsledky Z výsledků výzkumného šetření se ukázalo, že geriatričtí pacienti převážně odmítají hospitalizaci na oddělení následné péče z neznalosti podstaty tohoto oddělení. Hospitalizaci odmítají více sami pacienti než jejich rodinní příslušníci. Pacienti mají o oddělení mylné představy, které jsou dány nevědomostí nebo jsou také podpořeny negativními zkušenostmi lidí z jejich okolí. Teprve když si respondenti přivykli na nové prostředí ONP a dobře ho poznali, tak mohli nezávisle posoudit kvalitu poskytované ošetřovatelské péče. Respondenti i jejich rodiny kladně ohodnotili individuální přístup zdravotnického personálu, komplexní ošetřovatelskou péči, rehabilitační péči, služby sociální pracovnice i dobrovolnickou činnost, která je na ONP realizována. Již v průběhu hospitalizace pacienti uznali, že se v jejich případě jednalo o negativní předsudky vůči oddělení následné péče, které nebyly podloženy osobní nepříznivou zkušeností. Rodiny respondentů hospitalizaci neodmítaly, ale většinou ji uvítaly z důvodů zajištění péče, odborné rehabilitace, zvýšení soběstačnosti a kompenzace zdravotního stavu jejich seniora. Závěr Tato bakalářská práce pohlíží na problematiku a specifika péče o geriatrické pacienty, se kterými se sestra na oddělení následné péče denně setkává. Konkrétní výstupy z práce budou zapracovány do přednášky pro personál ONP, která bude prezentována na provozní schůzi. Výsledky práce mohou posloužit zdravotnickému personálu oddělení následné péče jako zpětná vazba pro neustálé zlepšování kvality ošetřovatelské péče.
|
|
|
Léčba bolesti u pacientů v terminálním stadiu na ONP z pohledu sestry
KUNEŠOVÁ, Martina
Bakalářská práce se věnuje léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů na oddělení následné péče. Teoretická část je zaměřena na popis chronické bolesti a její dělení, možnosti léčby chronické bolesti, charakteristiku terminálního stadia a práci sester na oddělení následné péče. Teoretická část má přinést nejdůležitější informace o problematice chronické bolesti u umírajících pacientů. Praktická část informuje o výsledcích kvalitativního výzkumného šetření. Ve výzkumném šetření byly stanoveny čtyři cíle. První cíl byl zaměřen na přínos ošetřovatelské péče o umírající pacienty s chronickou bolestí v paliativní péči. Druhý cíl se věnoval postojům sester k pacientům v terminálním stadiu. Třetí cíl měl zjistit používané metody ošetřovatelských postupů v péči o pacienta s bolestí v paliativní péči. Čtvrtý cíl měl zhodnotit vědomosti sester na oddělení následné péče o současné léčbě bolesti v paliativní péči. K těmto cílům byly stanoveny čtyři výzkumné otázky: Jaký je přínos ošetřovatelské péče v léčbě bolesti v paliativní péči?, Jaké jsou postoje sester k pacientům v terminálním stadiu?, Jaké nové možnosti ošetřovatelských postupů u pacientů s bolestí nabízí paliativní péče?, Jak jsou sestry informovány o léčbě bolesti v paliativní péči? K realizaci výzkumu byl použit hloubkový, strukturovaný rozhovor, který je metodou kvalitativního výzkumu. Výzkumný soubor tvořilo osm všeobecných sester, pracujících na oddělení následné péče Nemocnice České Budějovice a. s. Rozhovor se věnoval informacím o přínosu ošetřovatelské péče, postojích sester k umírajícím pacientům, používaných ošetřovatelských postupech a vědomostech sester, pracujících na oddělení následné péče. Záznam rozhovorů byl proveden písemně. Získané rozhovory byly analyzovány a kódovány technikou otevřeného kódování. Bylo vytvořeno šest kategorií, kterými byly: Metody ošetřovatelských postupů v léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů, Účinnost léčby chronické bolesti u umírajících pacientů, Přínos ošetřovatelské péče, Postoje sester k umírajícím pacientům s chronickou bolestí, Spolupráce s rodinou a Vědomosti sester. Ve výzkumném šetření bylo zjištěno, že přínos ošetřovatelské péče je velký, péče přináší spokojenost pacientů, jistotu, komunikaci, dostatek informací, zajištění základních potřeb, kontakt, informace o aktuálních změnách zdravotního stavu, nabídku lepší péče, podporu psychiky, lepší spolupráci sestry s pacientem a s rodinou, a blízkost personálu. Myslím si tedy, že ji lze považovat za velice přínosnou. Dále byly zjištěny tyto postoje sester k umírajícím pacientům: Důvěra či nedůvěra sester ve schopnost projevit bolest, aktivní zájem sester, přístup k pacientovi a komunikace. Výzkum dále odhalil tyto používané ošetřovatelské postupy v léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů: polohování, aplikaci tepla, aplikaci chladu, masáže a nezatěžování zbytečnou manipulací. Vědomosti sester o současné léčbě bolesti v paliativní péči odhalily obsáhlé informace o zásadách podávání analgetik a opiátů, kterými se řídí sestry na ONP. Praktickým výstupem bakalářské práce je brožura Podávání opioidů a Záznam o spotřebě omamných látek, určený všeobecným sestrám. Klíčová slova: bolest, sestra, ošetřovatelská péče, terminální stadium, oddělení následné péče
|
|
|
Orientovanost sester na potřeby klientů, technické vybavení a parametry klienta jako ošetřovatelský problém
HOUSEROVÁ, Renata
Orientovanost sester na potřeby klientů, technické vybavení a parametry klienta jako ošetřovatelský problém Potřeby je možné uspokojovat individuálně různým způsobem, u každého člověka jinak, kdy záleží na věku a pohlaví dotyčné osoby, dále pak na jeho onemocnění, aby se správným způsobem a adekvátně tento nedostatek odstranil či zmírnil, a tím zajistil kvalitní život konkrétní osoby. Cílem této práce bylo zjistit rozdíl při uspokojování potřeb klientů na Oddělení následné péče a Jednotkách intenzivní péče. Dále bylo třeba rozpoznat orientovanost sester na potřeby klientů na těchto odděleních, jak sestry aktivně zjišťují a uspokojují tyto individuální potřeby klientů. V této práci jsme se zaměřili jak na fyziologické potřeby, tak i na psychosociální potřeby, které se sestry snaží uspokojovat prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Výzkum byl prováděn pomocí kvalitativního šetření prostřednictvím rozhovorů a skrytého pozorování. Dotazováni byli klienti a sestry z Nemocnice Tábor, a.s., kdy rozhovory byly doplněny a ověřeny pozorováním. Orientovanost sester na potřeby a uspokojování potřeb klientů, je specificky daná oddělením, což mělo největší význam ze zjištěných výsledků této práce. Sestry z Jednotky intenzivní péče musí vždy uspokojit základní fyziologické potřeby klientů, aniž by v tom viděli nějaké úkony navíc, ale neuspokojují klientovy psychosociální potřeby, neboť je zde krátkodobá hospitalizace a psychosociální potřeby nejsou v ten daný moment prioritní, proto je mohou odsunout na pozdější čas. Kdežto sestry na Oddělení následné péče, kde je hospitalizace dlouhodobá, samozřejmě uspokojují potřeby jak fyziologické, ale i potřeby psychosociální, kdy klienti přijati na toto oddělení, již nejsou v ohrožení života. Nastupují zde vyšší potřeby, jako je potřeba jistoty a bezpečí, a sestry na tomto oddělení se jimi zabývají daleko intenzivněji nežli na Jednotkách intenzivní péče. Z tohoto výzkumného šetření vyplynulo, že každé oddělení má svoji specifičnost při uspokojování potřeb klientů, která vychází z aktuálního zdravotního stavu jedince. Proto sestry vždy musí brát zřetel na tento stav nemocného, zajistit klientovy základní fyziologické potřeby a dále uspokojovat potřeby vyšší, které jsou v daný moment prioritní.
|
|
|
Možnosti klidného a důstojného umírání na oddělení následné péče v Nemocnici České Budějovice a. s.
KRATOCHVÍLOVÁ, Eva
Práce pojednává o problematice paliativní péče a zázemí těchto oddělení o možnostech tuto péči poskytovat. Umírání je nedílnou součástí života. Klidné a důstojné umírání je v rámci nemocnic problematické. Principy paliativní péče se obtížně aplikují i na odděleních, kde lze předpokládat, že nemalé procento pacientů těchto oddělení je k takové péči indikováno. Takovým oddělením je i oddělení následné péče. Teoretické části je popsán význam paliativní medicíny, celkový pohled na umírání. Jsou zde popsaná stádia umírání kterými prochází umírající i jeho rodina. Dále je zde informace o hospicích, umírání z pohledu laické veřejnosti a z pohledu zdravotníka. Výzkum byl prováděn formou nestandardizovaného rozhovoru s vybranými 15 zdravotními sestrami pracující na oddělení následné péče minimálně 3 roky a ochotnými vést rozhovor na toto téma. Výzkum potvrdil, že zdravotní sestry na oddělení následné péče mají znalosti o specifiku ošetřovatelské péče o umírající, ale mají potřebu se dále v této problematice vzdělávat. Všechny uvádějí, že na tomto oddělení je problematika paliativní péče velmi aktuální. Dále bylo zjištěno, že po technické stránce toto oddělení není vybaveno jednolůžkovými pokoji a důstojnými místnostmi pro komunikaci s rodinou. Všechny zdravotní sestry si myslí, že by se této problematice mělo věnovat více.
|
|
|
Míra ošetřovatelské zátěže na Oddělení následné péče v Nemocnici České Budějovice
SCHAFFELHOFEROVÁ, Lucie
Abstrakt Povolání sestry patří mezi nejodpovědnější, nejnamáhavější a zároveň nejhumánnější profese. Sestra vyhledává, pojmenovává problémy pacientů a společně s ostatními zdravotnickými pracovníky nacházejí vhodná řešení. Avšak pozornost je třeba věnovat i sestrám samotným, neboť v současné době dochází ke stálému nárůstu požadavků na sesterské povolání, což má za následek zvýšenou negativní zátěž, kterou pociťují nejen sestry ale všichni zaměstnanci zdravotnických zařízení. V teoretické části této práce jsou obsaženy poznatky o českobudějovické nemocnici, dále jsou zde zahrnuty obecné informace o sesterském povolání, jako jsou např. kompetence sester, vzdělávání nebo registrace sester. Následující část je věnována psychické a fyzické zátěži. Teoretická část končí kapitolou o motivaci. Výzkum byl prováděn podle Metody kvantifikace ošetřovatelské péče na Oddělení následné péče v Nemocnici České Budějovice. Cílem mé práce bylo zjistit míru ošetřovatelské zátěže a následný výkon sester a zjistit chybějící počet ošetřovatelského personálu na 2. oddělení následné péče Nemocnice České Budějovice, a. s. Stanovené hypotézy byly tři. Hypotéza 1 potvrzuje, že zátěž sester na 2. oddělení následné péče stanice B v Nemocnici České Budějovice, a. s. je min. 500 min./jednu sestru. Hypotéza 2 potvrzuje, že výkon sester na 2. oddělení následné péče stanice B v Nemocnici České Budějovice, a. s. je min. 130%. A hypotéza 3 potvrdila, že na ranní osmihodinové směně je na 2. oddělení následné péče stanice B v Nemocnici České Budějovice, a. s. min. o 3 členy ošetřujícího personálu méně. Výsledky výzkumu ukazují, že sestry na oddělení následné péče jsou výrazně přetěžovány. Výsledky výzkumu jsem poskytla náměstkyni pro ošetřovatelskou péči českobudějovické nemocnice jako nástroj k optimalizaci personálního zabezpečení.
|
host ::
RSS.