|
|
Komplexní léčebná rehabilitace u pacientů po operacích Dupuytrenovy kontraktury
DYRYNKOVÁ, Pavlína
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou Dupuytrenovy kontraktury. V teoretické části popisuji palmodigitální aponeurózu, kineziologické aspekty jemné motoriky, Dupuytrenovu nemoc, její klasifikaci, symptomatologii, souvislosti s pohlavím, s věkem, národností, eventuální souvislosti s nemocemi a dále popisuji možnosti léčby. Cílem práce bylo sestavit a navrhnout terapeutický plán a následně jej vyhodnotit z hlediska probandova subjektivního vnímání a porovnat s naměřenými výsledky. V praktické části jsem zhotovila tři kazuistiky o probandech, kteří se podrobili operaci Dupuytrenovy kontraktury. Data jsem získala odebráním anamnézy a zpracováním vstupního a výstupního kineziologického rozboru, dále jsem použila pozorování a semistrukturovaný rozhovor. První dva probandi absolvovali v rámci mé bakalářské práce deset terapií a třetí pouze čtyři, protože musel terapii předčasně ukončit ze zdravotních důvodů. V prvních dvou případech byla nejvíce omezena extenze a u třetího probanda bylo největší omezení ve snížené svalové síle a bolestivostí úchopů. Dle vstupního kineziologického rozboru jsem navrhla krátkodobý plán a v rámci terapie jsem se soustředila na jeho plnění. V rámci kineziologických rozborů jsem použila aspekci, palpaci, antropometrické vyšetření, goniometrii, svalový test, table top test, vyšetření citlivosti a úchopů, také jsem se vždy probanda doptávala na subjektivní vnímání jeho nemoci. Z výstupních hodnocení vyplynulo celkové zlepšení u obou pacientů. Druhý pacient neměl po skončení terapie žádná omezení. Prvního pacienta i přes viditelná zlepšení stále trápila ztuhlost ruky po ránu a po zvýšené manuální práci a brnění I. - III. prstu pro pravděpodobně počínající syndrom karpálního tunelu. Splnění stanovených cílů v průběhu terapie lze mínit na základě sestavení jednotlivých rehabilitačních plánů, zhodnocení objektivních testů a subjektivního vnímání probanda.
|
|
|
Syndrom karpálního tunelu - Možnosti terapie pomocí ovlivnění neurofyziologie řízení pohybu z kořenového kloubu
ŠUBERT, Daniel
Syndrom karpálního tunelu (SKT) je nejčastějším úžinovým syndromem na horní končetině. Vzniká opakovaným a dlouhodobým přetěžováním určitých svalových skupin s následným útlakem n. medianus v oblasti zápěstí, která se nazývá karpální tunel. Spodinu tvoří 8 zápěstních kůstek a shora je překryt pomocí ligamentum transversum carpi. Skrz kanál prochází i jiné struktury jako cévy a šlachy, jejichž zduření může taktéž způsobit zmiňované onemocnění. SKT postihuje častěji ženy než muže a to v poměru 4:1 (Bitnar aj., 2009) a jeho výskyt, i přes veškerou moderní technologii a péči narůstá (Ehler, 2005; Mlčoch, 2008). Riziko postižení SKT v životě každého jedince je podle amerických vědců kolem 10% (Mrzena 2006). Celosvětový roční nárůst je 0,1% a celkový výskyt v populaci je 2,7-3% (Kanta 2006). V USA se ročně odoperuje přibližně 260 000 nemocných právě s touto diagnózou (Mlčoch, 2008). Útlak nervu má za následek stupňující bolesti a brnění, zprvu noční, mizící po protřepání ruky nebo rozcvičení. Později přetrvávají parestezie doprovázející bolest i přes den. Po odborném diagnostice neurologem pomocí elekromyografického vyšetření (EMG) pacient často podstupuje chirurgický zákrok, při němž dojde k přetětí ligamentum transversum carpi. Důležitou roli zde hraje včasná rehabilitace. Očekávaný návrat plných funkčních schopností ruky je zhruba do jednoho roku od operace. Navzdory předpokladům se asi u 25% pacientů nedaří stav v uvedeném období plně rehabilitovat (Mrzena, 2005). Vyvstává otázka, zda jsou současné postoperační rehabilitační postupy zaměřené čistě do oblasti akra horní končetiny dostatečně efektivní, či zda by bylo možno je doplnit o komplexní terapii na neurofyziologickém podkladě vedenou již z kořenového kloubu a rekonvalescenci tím zefektivnit. Tato práce zahrnuje teoretické i praktické poznatky související s onemocněním syndromu karpálního tunelu. Obecná část se zabývá především anatomií, kineziologií, funkční ontogenetikou horní končetiny, diagnostikou a terapií SKT. Cílem této práce je zjistit, jaký efekt bude mít aplikace terapie, ovlivňující neurofyziologii řízení pohybu již z kořenového kloubu a zakomponovat ji do dnešních standardních rehabilitačních postupů u pacientů, kteří podstoupili chirurgické ošetření syndromu karpálního tunelu. Dále navrhnout a uskutečnit krátkodobý rehabilitační plán u konkrétních pacientů s touto diagnozou. Za tímto účelem byl vytvořen soubor cviků zaměřených především k aktivaci a posílení stabilizačního svalstva pletence ramenního, kdy by byl účinek přenesen reflexní cestou jak na akrum, tak i na vzdálenější etáže stabilizačního systému. K uskutečnění praktické části byli vybráni dva probandi, kterým byl na základě neurologického vyšetření diagnostikován syndrom karpálního tunelu a podstoupili chirurgické ošetření. Každý z probandů absolvoval celkem šest sezení, na kterých byla prováděna manuální terapie v oblasti zápěstí a ruky, dále proběhla edukace v souvislosti se specifickými cviky zaměřenými na stabilizaci pletence ramenního. Následně byla prováděna, nezávisle na již probíhající terapii, sestava mnou navržených cviků vždy alespoň 1x denně po dobu 5-10 minut. Na každém dalším sezení byla provedena kontrola a korekce cvičebního postupu a zhodnocení přínosu cvičení. U všech probandů byla na začátku i na konci terapie odebrána data v podobě kineziologického rozboru. Pro subjektivní hodnocení efektivity terapie byla použita vizuální analogová škála hodnocení bolesti. Za účelem objektivního způsobu hodnocení byl použit sponkový test, goniometrické měření a funkční testy úchopů dle Nováka. U probandů došlo v průběhu celé terapie k úplnému vymizení bolestí v klidu a velmi výraznému zmírnění bolesti při pohybu operovanou končetinou. Rozsahy pohybů a funkční schopnosti ruky se taktéž zlepšily. Na základě objektivních i subjektivních testů lze usuzovat, že během terapie byly splněny stanovené cíle.
|
host ::
RSS.