|
|
Závislost objemové aktivity 131I v čističce odpadních vod nemocnice na podaném množství léčebného 131I na oddělení nukleární medicíny
KAMPELSHEIMEROVÁ, Šárka
Tématem práce je řešení radiační ochrany na pracovišti nukleární medicíny s lůžkovým oddělením v souvislosti s léčbou onemocnění štítné žlázy radioizotopem 131I. V teoretické části se práce stručně zabývá anatomií a patologií štítné žlázy a způsoby její léčby, dále pak základními vlastnostmi radioizotopu 131I a historií oboru nukleární medicíny a radiační ochrany. V praktické části je pak provedena kontrola účinnosti řešení radiační ochrany při nakládání s tekutým odpadem a ověřena korelace aktivity odpadů s aktivitou podaných radiofarmak. Zhoubné nádory štítné žlázy tvoří 0,5?1 % všech nádorových onemocnění. Některé typy těchto nádorů, histologicky diferencované, si uchovávají schopnost vychytávat z krve jód a jsou tak vhodné k léčbě radioizotopem jódu. Jsou proto nejčastěji léčeným typem nádorů na odděleních nukleární medicíny. Základem terapie bývá chirurgické odstranění nádorové tkáně, obvykle celé štítné žlázy, a podání izotopu 131I. Léčba štítné žlázy se provádí vždy za současné hospitalizace pacienta na oddělení nukleární medicíny s lůžkovou částí. Izotop 131I je smíšeným ? a ? zářičem a po podání nemocnému je zdrojem radiační zátěže pro personál nemocnice i pro případné jedince z obyvatelstva. Současně dochází k jeho vylučování z organizmu močí, stolicí a potem. Proto je třeba věnovat značnou pozornost ochranným opatřením. Vzhledem k závažnosti této problematiky a důrazu kladenému v současné době na ochranu před ionizujícím zářením jsem si tuto problematiku vybrala jako téma své bakalářské práce. Cílem praktické části práce bylo prověřit, zda jsou limity stanovené vyhláškou č. 307/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. o radiační ochraně současným systémem nakládání s kapalnými odpady lůžkové části Oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice dodržovány. Byly stanoveny dvě hypotézy: Provozní předpisy a současné programové vybavení technického zařízení sloužící k automatickému vypouštění odpadních vod z lůžkové části oddělení nukleární medicíny jsou dostačující k tomu, aby limity dané vyhláškou nebyly překročeny; druhá hypotéza pak předpokládá, že hodnoty objemové aktivity odpadních vod ve vypouštěcí nádrži nemocniční čističky odpovídají aktivitě radiofarmaka podaného pacientům léčeným na Oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice. Pro účely této práce byla jednou týdně po dobu dvou měsíců pomocí studnového detektoru měřena aktivita odpadu ve vypouštěcí nádrži nemocniční čističky odpadních vod, aby bylo možno ověřit, zda nepřekračuje uvolňovací úroveň 455 Bql-1 stanovenou v příloze vyhlášky č. 307/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. Měřením bylo zjištěno, že průměrná aktivita odpadu ve sledovaném období byla 279,8 Bql-1, přičemž nejvyšší aktivita naměřená 18. 3. 2013 činila 373 Bql-1. Ve sledovaném období nedošlo v žádném týdnu k překročení zákonem stanovené uvolňovací aktivity. Současně byla prokázána korelace hodnot podané radioaktivity s radioaktivitou odpadních vod. Podařilo se tak prokázat obě hypotézy práce. V práci se podařilo prokázat, že limity stanovené vyhláškou č. 307/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. o radiační ochraně jsou současným systémem nakládání s kapalnými odpady lůžkové části Oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice dodržovány.
|
|
|
Vliv napětí rentgenky na vstupní povrchovou kermu
HYKA, Daniel
V souvislosti s přijetím zákona č. 18/1997 Sb., Atomový zákon novelizovaným zákonem č. 13/2002 Sb., se zásadním způsobem zpřísnily zásady radiační ochrany. § 4 ukládá každému, kdo provádí činnosti vedoucí k ozáření, povinnost přednostně zajišťovat radiační ochranu. Dále mu ukládá povinnost zavést systém zabezpečování jakosti, jehož rozsah stanovuje vyhláška č. 214/1997 Sb. Každý držitel k nakládání se zdroji ionizujícího záření je pak ještě povinen podle § 18 odst. 1 písmena a) Atomového zákona, monitorováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním těchto údajů sledovat příslušný zdroj ionizujícího záření. Děje se tomu při převzetí zdroje ionizujícího záření a ještě před jeho užíváním v rozsahu vymezeném přejímací zkouškou. V průběhu používání pak zkouškou dlouhodobé stability. Zákon č. 18/1997 Sb. také ukládá každému, kdo provádí činnosti vedoucí k ozáření, povinnost dodržovat takovou úroveň radiační ochrany, aby riziko ohrožení života, zdraví osob a životního prostředí bylo tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek. Tato optimalizace je především dosahována zavedením programu zabezpečování jakosti, jehož obsahem je právě i zkouška dlouhodobé stability. Jedním z kroků optimalizace a redukce dávky IZ je správná volba zatěžovacích parametrů RTG přístroje. Použité napětí rentgenky je významným faktorem, ovlivňujícím vstupní povrchovou kermu, která je základní informací pro následný odhad efektivní dávky. Změnou tohoto parametru lze výrazně ovlivnit, respektive snížit absorbovanou dávku pro pacienty i lékařský personál. Často nastanou takové podmínky, které vyžadují změnu napětí, což na druhé straně vyžaduje změnu v expozici (mAs nebo vzdálenost). Nicméně musíme mít na paměti, že zvýšené napětí spolu s upravenou expozicí tak, aby byla zachovaná stejná průměrná densita, bude mít za následek nižší kontrast snímku, protože rentgenové záření vyrobené při vyšším napětí redukuje kontrast subjektu. A totéž platí i naopak, tedy při snížení napětí dochází ke zvýšení kontrastu. Cílem bakalářské práce je praktickým dozimetrickým měřením na fantomu zjistit, jakou měrou se podílí změna napětí na rentgence na zvýšení, nebo poklesu radiační zátěže pacientů při skiagrafických postupech. Měření bylo provedeno pomocí zeslabovacího tělesa (břicho 20 cm H2O, hrudní orgány 10 cm H2O) za běžně používaných expozičních podmínek (U, Q, OF, t, AEC a mřížka) pro standardního pacienta (70 kg). Detektor dozimetru (transmisní ion. komoru) jsem umístil na vstupní plochu fantomu. Exponoval jsem při specifikovaných parametrech pro vyšetření břicha anebo hrudních orgánů (podle provozních podmínek pracoviště) tak, abych u zobrazovacího systému nepřímé digitalizace dosáhl indexu citlivosti ? SI v rozmezí hodnot 200 - 400. Tyto použité zatěžovací charakteristiky jsem zaznamenal a následně použil ke stanovení dopadové kermy (K_a^P). Samotnou vstupní povrchovou kermu K_a jsem stanovil pomocí měření, které jsem provedel za geometrických podmínek viz. obrázek č.1. Na RTG přístroji jsem nastavil zatěžovací parametry (U, I, t) zjištěné měřením pro dopadovou kermu K_a^P. Provedl jsem tři měření, z nichž byl stanoven aritmetický průměr (střední hodnota), který jsem použil pro výpočet relativní hodnoty (%). Pomocí relativních hodnot jsem výsledky promítnul do bodových grafů. Výstupem z těchto grafů je informace, že při zvyšujícím se napětí rentgenky se snižuje vstupní povrchová kerma a to natolik, že zde můžeme hovořit o důležité metodě optimalizace, praktického naplňováni diagnostických referenčních úrovní a tím snižování radiační zátěže vyšetřovaného pacienta. Výhody tohoto zjištění jsou zjevné. Kromě již výše zmíněných je důležité zmínit i finanční stránku věci. Finanční zatížení tohoto modelu radiační ochrany pacienta je nulové, jako rovněž prostorová náročnost a zvláštní nároky na přístrojové vybavení.
|
|
|
Pacient po diagnostické aplikaci radiofarmaka jako zdroj záření - radiační zátěž personálu a pacientů navzájem
MARKOVÁ, Iveta
ABSTRAKT Pacient po diagnostické aplikaci radiofarmaka jako zdroj záření - radiační zátěž personálu a pacientů navzájem Má práce je zaměřena na radiační ochranu z důvodu možného vlivu ionizačního záření, které může mít nepříznivý vliv na organismus. Ve své práci jsem se zaměřila na sledování obdržených osobních ekvivalentních dávek ionizujícího záření na oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice a.s. Také jsem se ve své práci zaměřila na měření a vyhodnocování dávkového příkonu, který obdrží zaměstnanci oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice a.s. od aplikovaných pacientů s ohledem na vzdálenost a druh aplikovaného radiofarmaka. Metodika zvolená k samostatnému měření, shromažďování, záznamu a vyhodnocení získaných dat je detailně popsána a uvedena v metodice mé práce. Data získaná z osobních TL dozimetrů jsou evidovaná a archivovaná na oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice a.s. dlouhodobě. Umožnila mi tak provést analýzu ekvivalentní dávky čtyř zdravotních sester za posledních pět let. Získané výsledky byly porovnány s údaji, které stanoví vyhláška č.307/2002 Sb., v pozdějším znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. Prezentace získaných výsledků je pro přehlednost uvedena v tabulkách i grafech. Shromážděná data potvrdila, že hodnoty ekvivalentních dávek získané z osobních TL dozimetrů čtyř zdravotních sester oddělení nukleární medicíny Nemocnice České Budějovice a.s. nepřekročí povolené hodnoty stanovené vyhláškou č. 307/2002 Sb., v pozdějším znění vyhlášky č. 499/2005 Sb. Naměřené dávkové příkony klesají se vzdáleností a jsou úměrné podané aktivitě a druhu radiofarmaka.
|
|
|
Nakládání s radiačními odpady na oddělení nukleární medicíny
VENCLÍK, Zdeněk
Nakládání s radiačními odpady na oddělení nukleární medicíny je složitým procesem, kdy je třeba, aby byla dodržena celá řada zákonných předpisů, které jsou postaveny na základě fyzikálních a chemických vlastností jednotlivých radionuklidových zářičů. V současné době mezi tyto předpisy patří zejména zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, v platném znění a jeho prováděcí vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně (ruší vyhlášku č. 184/1997 Sb.) ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně. Tato legislativa upravuje nakládání s radioaktivními odpady jako celku a prostřednictvím příloh se zabývá již konkrétními radionuklidy. Je tedy nutné, aby byla dodržena, ať už se jedná o radioaktivní odpady vzniklé při samotné výrobě radionuklidů nebo při jejich aplikaci ve smyslu diagnostiky a terapie. Všechny výrobní i aplikační procesy mají za následek vznik určitých materiálů, kontaminovaných radionuklidovými zářiči, avšak bez možnosti jejich dalšího využití. Takto kontaminované a dále již nepoužitelné materiály se nazývají radioaktivní odpady. Radioaktivní odpady vzniklé provozem nukleární medicín se v zásadě dělí na pevné, kapalné a plynné. Pevné radioaktivní odpady se shromažďují v lednicích a olověných trezorech v závislosti na tom, zda se jedná o odpad infekční nebo neinfekční. Kapalné odpady se ve většině případů řeší procesem ředění, kdy dochází k poklesu jejich objemové aktivity pod stanovené limity a k následnému vypouštění do kanalizace. A odpady plynného skupenství tvoří zanedbatelnou složku radioaktivních odpadů vznikajících na odděleních nukleární medicíny, tudíž nakládání s nimi není ve většině případů podrobněji řešeno. Ať už se jedná o odpady kteréhokoli skupenství, proces jejich likvidace má společný cíl, kterým je snížení aktivity těchto odpadů pod stanovené limity (uvolňovací úrovně), kdy odpad může být bez větších rizik expozice přemístěn či uvolněn a zlikvidován tak jako jiné, neradioaktivní odpady.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.