|
|
Sestra a fyzikální vyšetření klienta/pacienta
BENEDIKTOVÁ, Martina
Bakalářská práce se zabývá tím, zda sestry na interních a chirurgických odděleních znají správný postup při fyzikálním vyšetření klienta/pacienta a zda toto vyšetření provádějí. Respondenty výzkumu byly sestry interních a chirurgických oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Bakalářská práce se v teoretické části věnuje kompletnímu fyzikálnímu vyšetření a jeho definici. Fyzikální vyšetření je zaměřené na somatický stav jedince a proto jej sestra musí provádět {\clq}qod hlavy až k patě``. Cílem fyzikálního vyšetření je pouze zaznamenat, co sestra zjistila svými smysly tj. zrakem, sluchem, hmatem eventuelně i čichem. Při vyšetření používá sestra tzv. 5P, což je: pohled, pohmat, poslech, poklep a vyšetření per rektum. Dále se bakalářská práce věnuje tomu, jak by mělo fyzikální vyšetření správně vypadat a proč by ho sestry měly provádět. Též jsem se zabývala otázkou, proč by se toto vyšetření mělo stát běžnou součástí ošetřovatelského procesu v péči o klienta/pacienta.
|
|
|
Zácpa - problém imobilních pacientů
HULIČKOVÁ, Tereza
Práce se zaobírá problematikou zácpy u imobilních pacientů. K výzkumu jsem si vybrala kvantitativní metodu získání dat, která probíhala formou dotazníku. Jediným omezením při výběru respondentů byla jejich mobilita {--} dotazník byl určen pro imobilní pacienty všech věkových kategorií na jakémkoliv oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Cílem práce, bylo zmapovat denní stravovací návyky, pitný režim u těchto pacientů a posoudit jejich vliv na vznik zácpy. Na základě prostudované literatury jsem si stanovila tři hypotézy. První hypotéza uvádí, že stravování imobilních pacientů nezohledňuje jejich zvýšené nároky na přísun vlákniny. Z výzkumu jsem zjistila, že imobilní pacienti mají pestřejší stravu doma (zelenina, ovoce, tmavé pečivo). Rovněž návštěva nutričního terapeuta byla u imobilních pacientů ojedinělým jevem. Převážná většina respondentů nebyla omezena žádnou dietou. První hypotéza se potvrdila Druhá hypotéza stanovuje, že imobilní pacienti nedodržují pitný režim. Z výsledků vyplývá, že doma i v nemocnici přijmou imobilní pacienti v průměru 1-2l tekutin/24h. Pokud pomineme, že pitný režim je individuální s ohledem na váhu, věk a zdravotní stav pacienta, pak se dá říci, že imobilní pacienti dodržují pitný režim. Druhá hypotéza se nepotvrdila. Třetí hypotéza míní, že při vyprazdňování imobilních pacientů není zachována a respektována jejich intimita a pocit studu, což má za následek další podporu vzniku zácpy. Výzkum ukázal, že v taktnosti při pomoci vyprazdňování u imobilního pacienta má ošetřovatelský personál značné rezervy. Nelze se pak divit, že na rozdíl od vyprazdňování doma, při vyprazdňování v nemocnici většina dotázaných pociťuje nedostatečnou míru soukromí. Dle mého názoru se této problematice nevěnuje dostatečná pozornost. Nedodržování intimity při vyprazdňování má na imobilního pacienta negativní dopad. V nemocnicích by se také mělo dbát na stravu bohatou na vlákninu, zvláště u těchto pacientů. Vhodná je individuální konzultace nutričního terapeuta, která může významně přispět k prevenci vzniku zácpy. Také dostatečný pitný režim pacienta by měl být ve zvýšené pozornosti ošetřujícího personálu. Myslím si, že dodržování správné životosprávy a empatický, psychologický, holistický a citlivý přístup sester k ošetřování imobilních pacientů by mohl zlepšit stav imobilních pacientů trpících zácpou a zmírnit jejich obtíže. Kéž by toto bylo cílem každé sestry ošetřující takovéto pacienty.
|
|
|
Terapeutická komunikace v ošetřovatelském procesu
POLÁKOVÁ, Lenka
Terapeutickou komunikaci je možno chápat v kontextu toho, že sestra svým každodenním chováním vůči nemocnému vytváří psychoterapeutický přístup. Dále bychom terapeutickou komunikaci mohly definovat jako proces, který pomáhá překonávat přechodný stres, dobře vycházet s lidmi, adaptovat se nezměnitelným skutečnostem a současně překonávat psychické překážky, které stojí v cestě k seberealizaci. Sestry terapeutickou komunikaci mohou využít v různých situacích, ve kterých pacientovy pomáhají lépe vyrovnat se s danou situací. Česká republika je co se kvality zdravotní péče dlouhodobě na velmi vysoké úrovni {\clqq}odborné kvality``, bohužel však na zcela opačném konci stojí nízká úroveň komunikace zdravotnického personálu vůči pacientům. Tento fakt přispívá k celkové nízké spokojenosti populace s úrovní zdravotního systému, a je překážkou rozvoje v oblasti kvality zdravotnického zařízení.
|
|
| |
|
|
Vnímání bolesti u pacientů po operačním výkonu
VAŇKOVÁ, Blanka
Bakalářská práce na téma {\clqq}Vnímání bolesti u pacientů po operačním výkonu{\crqq} se zabývá odlišnostmi při vnímání bolesti v pooperačním období. Pro dosažení stanovených cílů byl prováděn výzkum metodou dotazování technikou dotazníku. Výzkumný soubor tvořili pacienti hospitalizováni na chirurgických odděleních Nemocnice České Budějovice a Nemocnice Strakonice. Cíle práce byly splněny, protože pomocí výzkumu jsme zjistili skutečný stav dané problematiky. Hypotéza 1 se nepotvrdila, jelikož většina zdravotnického personálu si ověřuje účinek po podání analgezie. Hypotéza 2 se potvrdila, po operačním výkonu vnímají ženy bolest intenzivněji než muži. Hypotéza 3 se potvrdila, protože pacienti po svodné anestézii vnímají bolest jako menší než po celkové anestezii. Bakalářská práce poslouží sestrám, aby se zamyslely nad tím, zda pacientům dostatečně nabízejí tišení bolesti, ověřují si účinek po podání analgezie, přistupují k pacientovi s ohledem na druh operačního výkonu a individuální vnímání bolesti.
|
|
|
Rodina jako partner v ošetřovatelském procesu
GREGOROVÁ, Jana
Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda se rodina zapojuje do ošetřovatelského procesu u svého hospitalizovaného rodinného příslušníka a zda ošetřovatelský personál tuto možnost umožňuje. Teoretická část bakalářské práce se zaměřuje na rodinu, její význam a funkci. Dále se zaměřuje na možné reakce na změnu života, negativní efekt pečování a negativní vliv rodiny na hospitalizovaného klienta. Zmiňujeme se zde i o vztahu sestry, rodiny a pacienta a také o ošetřovatelském procesu obecně a o ošetřovatelském procesu u geriatrického pacienta. V praktické části jsou graficky znázorněny a prezentovány výsledky výzkumného šetření zaměřeného na výše uvedenou problematiku.
|
|
|
Specifika ošetřovatelské péče u pacientek po rekonstrukčních výkonech po ablaci prsu
BOUŘILOVÁ, Hana
Abstrakt Ženský prs představuje jeden z nejvýznamnějších atributů ženské krásy. Proto také jakákoli vrozeně podmíněná odchylka ve velikosti a tvaru prsu bývá ženou vnímána velmi bolestně. Jaký dopad má potom na ženu ablační výkon, je více než jasné. Ztráta či deformace prsu z léčebných důvodů postihuje ženu ve dvou sférách. Vedle obav z dalších postupů léčby, vývoje zdravotního stavu a dalšího osudu, trápí většinu žen strach z toho, jak změní jejich život ztráta tak dominantního symbolu ženskosti. Pro postiženou ženu je snaha o vytvoření nového prsu často stejně důležitá jako exaktně provedená operace primární. Jde totiž o navrácení jistoty a sebedůvěry v osobním a společenském životě ženy. Rekonstrukční operace k vytvoření prsu patří mezi operace velmi náročné a bolestivé. Následné pooperační období je pro pacientku svízelné a pooperační režim přísný. Ošetřovatelská péče je dlouhodobě intenzivní a vzhledem k nezbytným lékařským ordinacím pro pacientku omezující a ztěžující. Přesto se žena odhodlá toto všechno podstoupit a trpělivě snášet veškerá úskalí s výkonem spojená. Taková změna fyzická, ale možná více psychická, kterou jí to přinese, jí za to bezesporu stojí. Cílem této práce bylo zjistit, jak žena, která přichází k operačnímu výkonu, vnímá ošetřovatelskou péči. Druhým cílem pak bylo zkoumat, jak ošetřovatelská péče ovlivňuje a působí na pacientku po operačním výkonu. Pro zjištění výsledků bylo osloveno šest žen hospitalizovaných na dvou různých chirurgických odděleních. Celkem s rozhovorem souhlasily čtyři pacientky, z nichž jedna byla přijata na chirurgické oddělení a zbylé tři na oddělení úrazové a plastické chirurgie. Výzkumnou otázkou zaměřenou na ošetřovatelskou péči vnímanou z pohledu pacientky bylo zjištěno, že se pacientky především soustředí na samotný chirurgický výkon a jeho úspěšnost a ošetřovatelské úkony pro ně představují spíše zátěž a postupem času jsou pro ně až obtěžující. Druhá výzkumná otázka měla za úkol zjistit, jak může ošetřovatelská péče ovlivnit průběh hospitalizace. Vzhledem ke zjištěným podmínkám, do kterých byly pacientky přijímány, pro ně ošetřující personál znamenal velké pozitivum. Jeho přístup a jednání pomáhalo pacientkám lépe snášet strasti spojené s pooperačním režimem a ony se v konečném shrnutí cítily v průběhu hospitalizace spokojené. Na základě zjištěného by tato práce měla osvětlit problematiku hospitalizace pacientek sestrám, aby pronikly a lépe pochopily pocity pacientek a jejich vnímání ošetřovatelské péče. Aby svou péči mohly v průběhu hospitalizace zaměřit účinněji a poskytovat ji se znalostmi, které jim pomohou v nesnadných podmínkách pečovat o pacientku jak po somatické stránce, tak jim být oporou v oblasti psychické. Více se zaměřit na komunikaci v těsném pooperačním období a na vstřícný přístup, který je pro pacientku velmi důležitý, a kde má sestra velkou možnost pocity pacientky ovlivnit pozitivním způsobem. Vzhledem k zjištěným skutečnostem můžeme vyslovit hypotézu, že nevhodnost prostředí negativně ovlivňuje psychiku pacienta. Druhou hypotézou může být vyjádření, že vhodná komunikace pozitivně ovlivňuje pacientovo prožívání za hospitalizace.
|
|
|
Dodržování nefarmakologických možností léčby při snižování rizikových faktorů aterosklerózy ze strany pacienta.
REICHERTOVÁ, Stanislava
Ateroskleróza a její rizikové faktory představují jeden z nejvýznamnějších zdravotních problémů západní civilizace, patří k nejčastějším příčinám úmrtí, výrazně snižují kvalitu i délku života a způsobují invaliditu. V České republice zemře na onemocnění srdce a cév ročně více než 50 tisíc lidí. Nedílnou součástí léčby aterosklerózy je nefarmakologická terapie, která spočívá v úpravě životních návyků. Mezi tato opatření se řadí redukce tělesné hmotnosti, vhodná pohybová aktivita, úprava stravovacích návyků, omezení stresových situací a úplné vynechání kouření. Náplní naší práce bylo zjistit, jaké jsou znalosti a následné dodržování nefarmakologických léčebných opatření u pacientů, u kterých byl již zjištěn minimálně jeden rizikový faktor. V nefarmakologické léčbě sehrává velmi významnou roli sestra, která seznamuje nemocné s nefarmakologickými opatřeními, pomáhá osvojit si žádoucí návyky, změnit chování nemocného a zvládnutí péče o sebe. Proto jsme také chtěli zjistit, jaké mají sestry vzdělání, zkušenosti, možnosti, čas, ale i nadšení pro edukační činnost na různých pracovištích. Data k naší práci jsme sbírali pomocí kvantitativní výzkumné strategie, ke které jsme použili metodu dotazníků. Dotazník pro pacienty obsahoval 31 otázek a pro sestry 23 otázek. Výsledky byly zpracovány v grafické podobě. Výzkumné šetření probíhalo na interní lůžkové stanici a odborných ambulancích kardiologické, diabetologické, interní a v ordinaci závodního lékaře Mulačovy nemocnice Plzeň. Byly stanoveny tři hypotézy. 1. Pacienti znají zásady nefarmakologické léčby rizikových faktorů aterosklerózy. 2. Pacienti dodržují zásady nefarmakologické léčby rizikových faktorů aterosklerózy. 3. Existují rozdíly v možnostech provádění edukace v lůžkovém a ambulantním zařízení u pacientů se zjištěním rizikovým faktorem aterosklerózy. Z výzkumného šetření vyplynulo, že pacienti se zjištěným rizikovým faktorem znají zásady nefarmakologické léčby, ale tyto zásady nedodržují. První hypotéza byla potvrzena, druhá hypotéza byla vyvrácena. Dále bylo zjištěno, že existují rozdíly v možnostech a vybavenosti sester k provádění edukace v lůžkovém a ambulantním zařízení. Třetí hypotéza byla potvrzena. Výsledky našich zjištění získané touto bakalářskou prací budou použity jako podklad pro edukační činnost sester, a mohou tak přispívat ke zvyšování preventivních opatření u pacientů se zjištěným rizikovým faktorem aterosklerózy.
|
|
|
Mobbing a bossing na pracovišti
MANETHOVÁ, Jana
Mobbing a bossing je šikana na pracovišti, která se bohužel nevyhýbá ani zdravotnictví a zdravotnickému kolektivu. Cílem této bakalářské bylo zjistit znalost pojmů mobbing a bossing, a výskyt šikany na neurochirurgických odděleních (JIP, SIP a dvou standardních odděleních) v Nemocnici Na Homolce v Praze. Pro naplnění cílů a hypotéz, byl zvolen kvantitativní sběr dat pomocí dotazníků, které vyplňovali lékaři, zdravotní sestry a ošetřovatelé, jak muži tak ženy. Cíle práce byly naplněny. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že skoro třetina respondentů nezná pojem mobbing a bossing nebo jej neumí přesně definovat. Po zmapování výskytu šikany na odděleních se zjistilo, že většina respondentů neví, kam se obrátit při výskytu mobbingu a bossingu. První hypotéza o větším výskytu šikany u žen než mužů se potvrdila. Druhá hypotéza o znalosti možnosti boje s mobbingem a bossingem se nepotvrdila, protože respondenti neznají možnosti jak efektivně bojovat s šikanou na pracovišti. Po prozkoumání všech vyplněných dotazníků vyplynulo, že při výskytu mobbingu a bossingu respondenti více preferují odchod z práce než aktivní obranu proti kolegům nebo nadřízeným. Domníváme se, že seminář na téma mobbing a bossing by uvítala většina respondentů. Upřesnili by si zde rozdíl mezi šikanou a pravomocí nadřízených, ale i možnosti aktivní obrany.
|
|
|
Vztah sestra-pacient v ambulantním sektoru
VČELIČKOVÁ, Martina
Tématem mé bakalářské práce byl ,,Vztah sestra-pacient v ambulantním sektoru``. Bakalářská práce byla rozdělena do dvou částí. V teoretické části se zabývala problematikou faktorů ovlivňující vzájemný vztah sestry a pacienta. Práce se snažila vystihnout nejdůležitější ukazatele působící na navazování vzájemného vztahu z pohledu sestry i z pohledu pacienta, protože mohou být diametrálně odlišné a přiblížit tak aspekty ambulantně léčeného pacienta. Významnou roli zde hrála délka čekání na ošetření, celkový dojem z návštěvy, povaha pacienta a zátěž ambulantních sester. V praktické části byly stanoveny dva cíle. Prvním cílem bylo zmapovat faktory podílející se na utváření pozitivního vztahu klient-sestra v ambulantní péči. Druhým cílem bylo zmapovat faktory podílející se na utváření pozitivního vztahu sestra-klient v ambulantní péči. Dále bylo stanoveno 5 hypotéz. První hypotéza zněla, že ,,Čekací doba na ošetření ovlivňuje vztah sestry s klientem. `` Druhá zněla, že ,,Ženy vyjadřují větší ochotu k vzájemné spolupráci, než muži.`` Třetí zněla, že ,,Čím kratší čas klient stráví čekáním na ošetření, tím větší je jeho ochota ke spolupráci.`` Čtvrtá zněla, že ,,Vysoká pracovní zátěž ambulantní sestry ovlivňuje její vztah ke klientovi.`` Pátá zněla, že ,,Velký počet klientů čekající na ošetření je pro sestry silným stresorem.`` Ke zjištění skutečného stavu byla použita kvantitativní metoda technikou anonymního dotazníku. Byly použity dva druhy dotazníku. Dotazník pro pacienty obsahoval 24 otázek. Otázky byly uzavřené a polootevřené k doplnění stručné odpovědi. Úvodní otázky měly identifikační charakter. Další otázky byly zaměřeny na pozitiva a negativa, která úzce souvisejí s návštěvou ambulance. Dotazník pro sestry obsahoval 29 otázek, které byly uzavřené, polootevřené k doplnění stručné odpovědi a jedné otevřené otázky k vyjádření vlastního názoru. V dotazníku měly úvodní otázky identifikační charakter. Následující otázky byly zaměřeny na pozitiva a negativa spojená s poskytováním péče pacientům přicházejícím na ambulantní ošetření. Výzkumný soubor tvořili pacienti, kterým byla poskytnuta ambulantní péče a sestry, v ambulancích a ordinacích v Písku, Strakonicích a Brně. Bylo rozdáno celkem 200 dotazníků. 100 dotazníků ambulantním sestrám a 100 dotazníků pacientům, kterým byla poskytnuta ambulantní péče. Výsledky byly vyjádřené grafy, které byly zpracovány na základě odpovědí sester a pacientů. Diskuse byla konfrontována s odbornou literaturou. V závěru práce jsou uvedeny výsledky sumarizace práce, potvrzení či vyvrácení hypotéz a možné návrhy, jak v budoucnu pozitivně ovlivnit utváření vzájemných vztahů mezi sestrami a pacienty na ambulanci.
|
host ::
RSS.