|
|
Význam pravidelných kondičních aktivit před plánovaným ortopedickým operačním zákrokem
KOTLABOVÁ, Sandra
Bakalářská práce se zabývá vlivem pravidelných kondičních aktivit před plánovaným ortopedickým operačním zákrokem. Pojednává o využití speciálních metodik fyzioterapie a fyzikální terapie, které napomáhají pacientům připravit se na operační zákrok a pooperační rehabilitaci. Nejčastějším plánovaným ortopedickým zákrokem v České republice je totální endoprotéza kyčelního kloubu, přičemž ročně je aplikováno až 10 000 náhrad. Následovaná je neméně frekventovanou endoprotézou kloubu kolenního. Provádění jakékoliv vhodně zvolené kondiční aktivity před operačním zákrokem může být pro pacienta velice přínosné a žádoucí. V teoretické části jsou shrnuty dosavadní poznatky o anatomii a biomechanice nosných kloubů dolní končetiny kolenního a kyčelního. Dále jsou podrobně popsány samotné kloubní náhrady. Zmíněn je vývoj náhrad v průběhu historie, jednotlivé typy endoprotéz a vkládaných komponent a v neposlední řadě i používané operační přístupy pro implantaci náhrad. Práce popisuje i vhodné fyzioterapeutické postupy a metody fyzikální terapie, které mohou být aplikovány v rámci předoperačního období. Cílem bakalářské práce je zmapovat, zdali pravidelné kondiční aktivity v období před operací mají vliv na průběh pooperační rehabilitace. V praktické části bylo k dosažení cílů použito metody kvalitativního výzkumu. Sběr dat proběhl formou kazuistik, pomocí rozhovoru, pozorování a fotografické dokumentace. Výzkumu se zúčastnily tři pacientky, všechny diagnostikovány pro kloubní artrózu, dvě kloubu kyčelního a jedna kolenního. Ani u jedné pacientky nezabrala konzervativní léčba, proto byly doporučeny na operativní léčbu spočívající v nahrazení poškozeného kloubu. Při prvním setkání proběhlo odebrání anamnézy a provedení kineziologického rozboru. Po vyhodnocení vstupních dat proběhlo seznámení pacientek s terapeutickým postupem. Terapie probíhala po dobu jednoho měsíce, vždy třikrát týdně. Po ukončení terapie byl proveden výstupní kineziologický rozbor. Následně byl od každé z pacientek získán subjektivní názor na průběh terapie a změny, které po terapii pocítily, pomocí nestrukturovaného rozhovoru. Všechna data byla zaznamenána a následně vyhodnocena. V rámci terapie byly nejprve ošetřeny lokální nálezy, konkrétně omezení kloubní hybnosti, otoky měkkých tkání v okolí kloubů a zkrácené nebo oslabené svaly. Použity byly i techniky senzomotoriky, které jsou vhodné pro korekci plochonoží nebo hallux valgus. Pro posílení celého trupu a nabytí stabilizační funkce bránice byly použity stabilizační techniky PNF a aktivace HSS. Následovalo i posílení horních končetin pro budoucí chůzi o berlích. Posledním bodem po ošetření lokálních nálezů bylo celkové zařazení kloubu do správných pohybových stereotypů. Po ukončení terapie pacientky udávaly lehký ústup bolesti a větší stabilitu končetiny i celého těla. Z vybraných dat vyplývá i zlepšení svalové síly u všech pacientek minimálně o půl stupně v poškozených kloubech. Ukazatelem pokroku je i srovnání goniometrického vyšetření před a po terapii, kdy došlo ke zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti. Operační zákroky proběhly bez jakýchkoliv komplikací a následná rehabilitace byla pro pacientky bezproblémová.
|
|
|
Vliv intenzivní fyzioterapie na nadváhu a obezitu u osob 40-50 let
ILLOVÁ, Lenka
Tématem mé bakalářské práce je vliv intenzivní fyzioterapie na nadváhu a obezitu u osob 40-50 let. Obezita je závažné onemocnění, které se v současné době stává velice výrazným problémem ve společnosti. Přesto je stále poměrně malý důraz kladen na sledování a řešení rostoucího počtu osob s nadváhou a obezitou. Téma považuji za velice aktuální, protože výskyt obezity v posledních letech stoupá a objevuje se i v zemích, kde se dříve nevyskytovala. Teoretická část se zabývá cílem zjistit, zda může dojít ke snížení hmotnosti pouze přidáním pohybové aktivity do denního režimu. Dalším bodem bylo zkoumání, jestli dojde k redukci hmotnosti začleněním pohybových aktivit společně se změnou stravovacích zvyklostí. Posledním cílem bylo sestavit a realizovat rehabilitační program, který by napomohl ke snížení hmotnosti u osob s nadváhou či obezitou. V praktické části práce byl použit kvalitativní výzkum formou kazuistik na skupince čtyř osob. Údaje byly odebrány ve formě kineziologického rozboru při vstupním a výstupním vyšetření. Součástí tohoto rozboru je anamnéza odebraná formou strukturovaného rozhovoru, vyšetření pohledem a pohmatem, antropometrie a specifické fyzioterapeutické vyšetření, zahrnující kaliperaci a zjištění stavu hlubokého stabilizačního systému páteře. Terapie probíhala 3 měsíce. Probandi se při ní věnovali kondičnímu cvičení, aerobní pohybové aktivitě a aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře. Z výzkumu vyplynulo, že nejvhodnějším způsobem redukce tělesné hmotnosti je kombinace zvýšené pohybové aktivity a změny jídelního chování. Nejlepších výsledků bylo dosaženo právě u probandů, kteří se zahájením terapie změnili své stravovací návyky. Pokud se při léčbě nadváhy a obezity aplikuje pouze pohybová aktivita, tak může dojít ke snížení hmotnosti, ale tento váhový pokles není výrazný. U jednoho probanda dokonce došlo ke zvýšení váhy, s prokazatelným snížením obvodu pasu. Výzkum potvrdil nutnost individuálního přístupu k jednotlivým probandům. Ačkoliv se jedná o stejnou problematiku, tak každá osoba reaguje na terapii různě rychle a jinak se jí přizpůsobuje. Léčba nadváhy a obezity je dlouhodobou záležitostí, avšak tři měsíce stačily k prokázání účinnosti terapie. Tato bakalářské práce může být využita v kliniké fyzioterapeutické praxi při léčbě nadváhy a obezity. Dále ji lze využít jako studijní materiál pro studenty a absolventy oboru fyzioterapie, nebo jako edukační materiál pro veřejnost.
|
|
|
Účinky fyzioterapie u pacientů s Bechtěrevovou chorobou léčených v ambulantních zařízeních a lázeňských léčebnách
HRADILOVÁ, Ivana
Bakalářská práce se zabývá vlivem fyzioterapie u pacientů s Bechtěrevovou chorobou, z nichž jedna skupina výzkumného vzorku podstupuje terapii v ambulantních zařízeních a druhá absolvuje komplexní balneoterapii. V teoretické části je stručně nastíněna stabilita páteře, funkční anatomie a kineziologie axiálního systému. Další část je zaměřena na podrobný popis Bechtěrevovy choroby, zabývá se jejím zařazením do skupiny séronegativních spondylartritid, definicí a klasifikací nemoci, jejím výskytem, vznikem a vývojem, prognózou a klinickým obrazem onemocnění, dále se věnuje diferenciální diagnostice choroby, možnostmi její léčby a využitím fyzioterapie v jednotlivých stadiích. Součástí teorie je stručný popis ambulantních zařízení i lázeňských léčeben. Cílem této práce je zhodnocení účinků fyzioterapie u pacientů s Bechtěrevovou chorobou léčených v ambulantních zařízeních a lázeňských léčebnách. K dosažení cíle bylo použito kvalitativního výzkumu, kterého se zúčastnili čtyři probandi, z nichž dva byli léčeni ambulantně, konkrétně v Rehabilitačním a regeneračním centru Borovany a na Poliklinice Medipont, s. r. o. Další dva probandi absolvovali komplexní lázeňskou léčbu v Bertiných lázních Třeboň. U pacientů byla přítomna různá stadia nemoci v rozmezí II. V. stupně postižení. V úvodním setkání bylo provedeno vstupní kineziologické vyšetření, dále byli požádáni o vyplnění informovaného souhlasu a Funkčního indexu BASFI (The Bath Ankylosing Spondylitis Functional Index), který se užívá k posuzování funkčních schopností pacienta ve zvládání běžných denních činností a odráží dopad choroby na kvalitu života nemocného. Po ukončení terapie byl proveden výstupní kineziologický rozbor spolu s opětovným vyplněním indexu za účelem hodnocení úspěšnosti léčby v rámci jejich funkčních dovedností. S probandy byl také proveden nestrukturovaný rozhovor, při kterém sdělili své subjektivní hodnocení průběhu výzkumu a porovnali ambulantní a lázeňskou terapii ze svého pohledu na přínos pro ně samotné. Výsledky vstupních i výstupních vyšetření a průběh fyzioterapie je zaznamenán v praktické části bakalářské práce. Bakalářská práce může sloužit jako studijní materiál pro studenty, zdravotníky i laickou veřejnost ke zlepšení informovanosti o vlivu fyzioterapie u pacientů s Bechtěrevovou chorobou, zároveň edukovat pacienty o možnostech jejich léčby.
|
|
|
Fyzioterapeutická péče u pacienta s diagnózou impingement syndrom
BUŘILOVÁ, Pavlína
Abstrakt Bakalářské práce se zabývá problematikou fyzioterapeutické péče u pacientů s diagnózou impingement syndrom ramenního kloubu. Impingement znamená útlak či tíseň, v oblasti ramenního kloubu se jedná o bolestivé funkční postižení s postupným omezením hybnosti ramenního kloubu. Je způsoben přetěžováním rotátorové manžety a jejím útlakem s traumatickými změnami v oblasti subakromiálního prostoru. Impingement syndrom se projevuje bolestí v oblasti m. supraspinatus s vyzařováním do anterolaterální strany ramene při elevaci paže mezi 60°a 120°. V teoretické části jsou popsány nejdůležitější informace z kineziologie a biomechaniky ramenního kloubu, které jsou potřebné pro prezentaci problematiky impingement syndromu. Dále jsou zmíněny příčiny vzniku impingement syndromu v různých věkových rozmezích, jednotlivá stadia a jejich možnosti léčby. Ve výzkumné části bakalářské práce je použita metoda kvalitativního výzkumu, metody vyšetřovací a terapeutické. V kineziologickém rozboru byly využity vyšetřovací metody dle Jandy (svalový test a testování zkrácených svalů), vyšetření kloubní vůle dle Rychlíkové, goniometrické vyšetření, palpační, aspekční neurologické vyšetření a vyšetření reflexních změn dle Lewita V rámci terapií byly využity metody měkkých tkání, postizometrickou svalovou relaxaci dle Lewita a s následným protažením,mobilizaci dle Rychlíkové, PNF dle Kabata a respirační fyzioterapii. V rámci terapií byla používána rehabilitační pomůcka overball. Ke sběru dat byly použity techniky rozhovoru a pozorování. Výzkumný soubor byl tvořen třemi pacientkami, které byly doporučeny ortopedickým lékařem k operačnímu řešení impingement syndromu.Celková doba výzkumu byla u dvou pacientek 2 měsíce a u jedné 3 měsíce. Pacientky byly seznámeny s průběhem a cílem terapie. Cílem této práce bylo zpracovat problematiku impingement syndromu a popsat teoretické podklady z oblasti kineziologie ramenního pletence. Druhým cílem bylo popsat terapeutické možnosti a v rámci výzkumné části prakticky zhodnotit jejich efektivitu. Na začátku výzkumu jsem si zvolila výzkumnou otázku: Jaký postup fyzioterapie je u pacientů s impingement syndromem účinný? Průběh a výsledky byly hodnoceny u operativního řešení impingement syndromu ramenního kloubu.Terapie byla u dvou pacientek efektivní, došlo k úpravě otoku, rozsahu pohybu,svalové síly, zlepšení stereotypu dýchání a stereotypu abdukce. U třetí pacientky, kde byla provedena revize rotátorové manžety nejsou výsledky tak efektivní, z důvodu krátkého úseku terapie. Přesto jsou výsledy znatelné a terapii jsem zhodnotila jako efektivní, u pacientky došlo k snížení četnosti bolestí, úpravě otoku, rozsahu pohybu v ramenním kloubu, zvětšení svalové síly, ovlivnění dechového stereotypu. Nepovedlo se zcela upravit stereotyp abdukce a plný aktivní rozsah pohybu. U všech pacientek došlo ke zlepšení svalové souhry v první třetině pohybu, dál pohyb pokračuje s aktivitou m.trapezius horní část. Pro ovlivnění stereotypu abdukce byl sledován krátký časový úsek,je potřeba dále pokračovat ve fyzioterapii. Výsledky výzkumné části prokázaly, že použité terapeutické metody byly v terapii efektivní a tím byl cíl práce splněn. Obsah této bakalářské bude přístupný odborné fyzioterapeutické veřejnosti. Může být přínosem v klinické praxi v poukázání na problematiku impingement syndromu a na možné způsoby terapie.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientek po nádorovém onemocnění prsu
POCHOPOVÁ, Jana
Karcinom prsu je celosvětově nejčastějším nádorovým onemocněním žen. Postihuje zhruba 6 % z nich a každý rok je zaznamenáno přibližně 600 tisíc nových případů onemocnění. V České republice situace také není příliš uspokojivá. V posledních letech bývá zaznamenáno okolo 6500 nových případů ročně a přibližně 2000 žen na tuto chorobu umírá. Rakovina prsu se řadí mezi onemocnění, které bohužel nelze předvídat ani mu zabránit. I přesto se však jedná o typ rakoviny, jejíž brzký záchyt může vést ve většině případů k uzdravení pacientky. K včasnému odhalení karcinomu slouží metoda samovyšetřování, které by měly ženy pravidelně provádět, a především mamografický screening. S léčbou karcinomu prsu nezřídka souvisí vznik určitých obtíží, které ztěžují následnou rekonvalescenci pacientky. Patří mezi ně například postmastektomický syndrom, či vznik lymfedému. Pokud se tyto komplikace objeví, existují v rámci fyzioterapeutické léčby možnosti, jak s nimi bojovat. Též jim lze preventivně zabránit nebo je alespoň výrazně zmírnit. Problematika karcinomu prsu je stále velmi aktuální, proto jsem si za téma bakalářské práce zvolila ?Fyzioterapie u pacientek po nádorovém onemocnění prsu?. Práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část vymezuje základní pojmy týkajících se prsu, jeho vývoje a anatomie. Taktéž se zabývá problematikou karcinomu prsu od etiologie vzniku onemocnění, vlivu rizikových faktorů, přes diagnostiku až k terapii. Dále popisuje riziko vzniku pooperačních komplikací souvisejících s chirurgickým výkonem na prsu a odstraněním lymfatických uzlin a možnost těmto potížím předcházet či s nimi účinně bojovat pomocí vhodné terapie. Praktická část práce zahrnuje sledování pooperačních změn u pacientek se zákrokem na prsu a v podpaží a popis terapie zaměřené na prevenci vzniku komplikací spojených se zákrokem či odstraňování již vzniklých obtíží. Sběr primárních dat byl realizován kvalitativním způsobem formou kazuistik, zvolena byla metoda rozhovoru, pozorování (kineziologický rozbor) a analýza osobních zdravotnických dokumentů. Výzkumný soubor tvořily dvě pacientky s diagnostikovaným karcinomem prsu, které podstoupily operační zákrok na Chirurgickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. V práci byl stanoven cíl popsat vliv fyzioterapie v prevenci vzniku pooperačních obtíží spojených s chirurgickým výkonem při odstranění karcinomu prsu. Společně s cílem práce byla stanovena následující výzkumná otázka: Jaký je přínos fyzioterapie v prevenci vzniku pooperačních obtíží u pacientek s diagnózou karcinomu prsu? U obou pacientek se terapií povedlo docílit funkčního a nebolestivého pohybu ramenního kloubu a celé horní končetiny na postižené straně, volné pohyblivosti v hrudní oblasti a zlepšení stereotypu dýchání. Došlo k uvolnění zkrácených a posílení některých oslabených svalových skupin. Podařilo se též z velké části uvolnit pooperační jizvy, přičemž pacientky byly poučeny, jak je ošetřovat v budoucnu. Přínos fyzioterapie lze tedy hodnotit kladně. Pacientky byly dále edukovány o nutnosti pravidelného cvičení i po rozcvičení paže a dostaly doporučení týkající se péče o horní končetinu, životosprávy, hygieny, sportu či vykonávání domácích prací. Výsledky výzkumné části prokázaly, že provádění fyzioterapie u pacientek po chirurgickém zákroku souvisejícím s odstraněním karcinomu prsu má pozitivní vliv v prevenci vzniku pooperačních komplikací, čímž byl cíl práce splněn. Bakalářská práce bude sloužit pro fyzioterapeuty k ucelení informací o možnostech rehabilitace po nádorovém onemocnění prsu a dále též jako edukační materiál pro pacientky a další zájemce o tuto problematiku.
|
|
|
Fyzioterapie u osob s dětskou mozkovou obrnou od 15ti do 30ti let
ŠKOPKOVÁ, Eva
Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma Fyzioterapie u osob s dětskou mozkovou obrnou od patnácti do třiceti let. Počet pacientů s dětskou mozkovou obrnou stále přibývá přibližně od 50. let 20. století, kdy se začala zlepšovat neonatologická péče. Díky které se zachrání stále větší počet novorozenců, kteří dříve umírali na následky nedonošenosti či na jiné nemoci. Tyto děti jsou často postiženy dětskou mozkovou obrnou. Jedná se o dosud nevyléčitelné postižení, ale vhodně zvolenou léčebnou terapií můžeme ovlivnit důsledky tohoto postižení. Bakalářská práce má dvě základní části. První část je teoretická, která je rozdělená na část obecnou a speciální. V obecné části jsem věnovala pozornost souhrnu teoretických poznatků o dětské mozkové obrně, zaměřila jsem se na charakteristiku dětské mozkové obrny, na incidenci, etiologii, na patologickou anatomii a na klasifikaci tohoto onemocnění. Nadále se zabývám sdruženými poruchami s DMO. Ve speciální části především popisuji fyzioterapii u dětské mozkové obrny se zaměřením na reflexní lokomoci. Cílem teoretické části je shrnout informace a poznatky o daném onemocnění. Vzhledem k tomu, že jedním ze základních pilířů léčby je fyzioterapie, věnovala jsem pozornost základním metodám používaných při léčbě dětské mozkové obrny. V teoretické části se zabývám zejména Vojtovou metodou reflexní lokomoce, Redcord? terapií a konceptem manželů Bobathových. V praktické části jsem použila kvalitativní výzkum, kde jsem stanovila cíle práce, popis metodiky, charakteristiku souboru a zpracovala jsem tři kazuistiky. Součástí kazuistik byla anamnestická data a zpracování vstupního a výstupního vyšetření. V těchto vyšetřeních bylo obsaženo celkové objektivní vyšetření, určení lokomočního stádia podle prof. Vojty, vyšetření pohybových dovedností a goniometrické vyšetření. U všech probandů byla nadále hodnocena spasticita podle Ashworthovy škály a bylo provedeno vyšetření zkrácených svalů. Výzkum byl prováděn v centru ARPIDA v Českých Budějovicích, probíhal po dobu tří měsíců (březen, duben a červen/2013), kdy u každého pacienta trvala terapie přibližně 1 měsíc, ve kterém bylo uskutečněno 9 terapií sezení. Cílem praktické části bylo vypracovat fyzioterapeutický postup u sledovaných pacientů s dětskou mozkovou obrnou. Výsledky výzkumu prokázaly, že krátkodobá terapie měla pozitivní efekt na zdravotní stav u třech pozorovaných probandů. Nejvíce došlo k pozitivnímu ovlivnění stability, korekce osového orgánu, dále byl snížen hypertonus svalů či došlo k posílení ochablých svalů. Bakalářská práce může být využita jako informační materiál pro orientaci v této problematice studentům fyzioterapie či může sloužit jako edukační materiál pro pacienty ve věkovém rozmezí od patnácti do třiceti let a jejich rodiče Také může být inspirací pro fyzioterapeuty k sestavení léčebné terapie u pacientů s dětskou mozkovou obrnou s využitím ne tolik známé metodiky Redcord?.
|
|
|
Možnosti fyzioterapie u dětí s vývojovými poruchami v oblasti kyčlí
PEŠTUKOVÁ, Lucie
Tématem této bakalářské práce jsou možnosti fyzioterapie u dětí s vývojovými poruchami v oblasti kyčlí. V teoretické části jsou popsány obecné podklady, které se vztahují k dané problematice. V obsahu teoretické části je zpracován souhrn poznatků, který popisují anatomicko-fyziologický vztah kyčelního kloubu, dále je zde uveden souhrn motorického vývoje dítěte ve vztahu k dolním končetinám, v neposlední řadě je zde uvedena diagnostika a léčba dětí, kterých se dysplazie kyčelních kloubů týká. Vývojová dysplazie kyčelní (VDK) se řadí mezi nejčastější poruchy pohybového systému dětí a přináší s sebou řadu morfologických odchylek, které mohou zahrnovat prostou nestabilitu, subluxovanou nebo luxovanou hlavici kyčelního kloubu a jiné závažné patologie. Volba terapie se pak dle charakteru diagnostikovaných deformit různí a má dopad na individuální růst během vývoje. Na vzniku VDK se podílí řada faktorů, dříve byl jako hlavní činitel považován genetický faktor, nové studie uvádějí vliv mechanických faktorů v prenatálním (např. poloha plodu během porodu) ale i v postnatálním životě (např. násilné natažení dolních končetin hned po porodu, nebo těsné balení novorozence do peřinek s povijanem), v neposlední řadě se jedná o zvýšenou laxicitu kloubního pouzdra. Během vývoje prošla léčba VDK řadou změn. Česká republika je jedním z mála států, ve které se časné detekci a terapii klade velká pozornost. Zkoumání dané problematiky je spojováno s významnými osobnostmi jako Zahradníček, Frejka, Pavlík a mnoha dalších jmen. V našich podmínkách začínají screeningová vyšetření už v porodnici a pokračují v následujících týdnech života. Odchylky jsou odhaleny klinickým vyšetřením, které provádí dětský ortoped, a jsou podloženy snímky různých zobrazovacích metod. Možnosti terapie se liší s charakterem poškození kyčelního kloubu. Lehčí deformity kyčelního kloubu jsou řešeny konzervativním způsobem, který zahrnuje léčbu abdukčními pomůckami, mezi které patři např. Frejkova peřinka, Pavlíkovy třmeny a jiné. Těžší případy je nutné řešit chirurgickým zásahem a hospitalizací. Léčba VDK je v dnešní době poměrně úspěšná, začíná ihned po odhalení patologie. Přesto se v dnešní odborné společnosti mísí mnoho názorů na nároky léčby. Řada ortopedů je spokojená volením léčby konzervativním způsobem ihned po odhalení. Vliv této možnosti terapie má své opodstatnění a nezastupitelný význam, na který poukazuje řada studií. V současnosti je snaha fyzioterapie nabídnout dětem s diagnostikovanou VDK podpůrné rehabilitační metody, které by mohly konzervativní léčbu stanovenou ortopedem obohatit. Dále se také jedná o spolupráci s fyzioterapií po úspěšném doléčení dětí s VDK nejen po chirurgických operacích, ale také po zaléčení dětí konzervativním způsobem. V mnoha případech jsou děti po sejmutí abdukčních pomůcek ponechány vlastnímu vývoji, který se po dlouhodobém znemožnění pohybu může stát ohrožující, co se svalových souher (dříve neaktivovaných) týče. Pro praktickou část byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu formou vypracované kazuistiky jedné pacientky s diagnostikovanou VDK. Práce obsahuje vstupní i závěrečný kineziologický rozbor, pozorování, popsaný průběh terapie, vlastní vyhodnocení, komunikace s matkou a fyzioterapeutem, pod kterým byla rehabilitace vedena. Cílem práce je poukázat na nedílnou úlohu práce fyzioterapie při léčbě dětí s VDK, navrhnout možnosti rehabilitačních technik při léčbě VDK a nastínit jakým způsobem ovlivňuje Vojtova metoda vrozené poruchy kyčlí.
|
|
|
Vliv fyzioterapie při léčbě syndromu tenisového lokte
MARHOUN, Ondřej
Syndrom tenisového lokte, jinak také nazývaný jako laterální epikondylitida je onemocněním, postihující oblast nazývanou enthesis. Enthesis je přechod mezi kostí a šlachou, která se na kost upíná, za účelem přenesení mechanické energie vyprodukované svalem za vzniku pohybu. V současné době postihuje toto onemocnění 1-3% populace (Dungl, 2005; Goguin, Rush, 2003; Johnson, 2007). Laterální epikondylitida se může vyskytovat ve dvou stádiích. Akutní stádium vzniká nejčastěji náhle po předešlém přetížení. Naopak chronické stádium nastává při dlouhodobém přetěžování, vlivem kterého se mohou tvořit strukturální změny. V 75% bývá přetěžováním narušena šlacha m. extensor carpi radialis brevis. Až v 90% případů positivně působí aplikovaná terapie nasazená v akutním stádiu. Proto je pro ustoupení obtíží důležité včasné zahájení léčby (Dungl, 2005). Je mnoho možností vzniku syndromu tenisového lokte. Nejčastější exogenní příčinou je přetěžování daných svalů. Podle Véleho (2007) se jedná hlavně o inkoordinaci svalů vykonávajících daný pohyb. Na základě svalové inkoordinace dochází ke vzniku patologií, vedoucích k bolestivosti v oblasti enthesis. Vlivem přetěžování extenzorů zápěstí dochází ke zvýšené spotřebě kyslíku svalem. Daná šlacha, nejčastěji šlacha svalu m. extenzor carpi radialis brevis, poté nemá dostatečný přísun kyslíku, v důsledku čehož nemůže plně vykonávat svoji úlohu. Dochází ke zkracování vazivových obalů a vzniku ztuhlých svalových snopců. Uvnitř snopců se mohou vytvářet svalové uzlíky neboli trigger points (část svalových vláken v permanentním hypertonu. Ty jsou pravděpodobně způsobeny poruchou na nervosvalové ploténce, ze které se vyplavuje acetylcholin, zodpovědný za neustálou kontrakci daných vláken. Ztuhlé svalové snopce poté zapříčiňují zvýšený tah v oblasti úponových částí daného svalu. Následkem toho se tvoří v oblasti enthesis drobná mikrotraumata struktur šlachy, kalcifikované i nekalcifikované chrupavky a periostu, které jsou navzájem propleteny. Mikrotraumata způsobují nociceptivní dráždění, které u daného jedince vyvolává bolest (Faltus, 2010; Jarošová, 2010, Kolář, 2009). Cílem této práce je zmapovat možnosti léčby syndromu tenisového lokte a zjistit, zda fyzioterapie ve formě kinezioterapie a aplikace kineziotapingu má pozitivní vliv při léčbě syndromu tenisového lokte. Za tímto účelem byla vytvořena skupina specifických cviků. Pro uskutečnění praktické části bakalářské práce byli zkoumáni pomocí kvalitativního výzkumu tři probandi. Každý z nich dostal skupinu specifických cviků, kterou si po edukaci cvičil doma sám 1x denně po dobu cca 5 týdnů. Navíc každý proband docházel celkem na 7 sezení, při kterých jsme se zaměřovali na syndrom tenisového lokte a na přidružené problémy. V jednom případě se jednalo o akutní syndrom tenisového lokte, vzniklý na základě stereotypně se opakujících pohybů zápěstí, které musel proband z důvodu své ?montážnické? práce vykonávat. Ve dvou dalších případech se jednalo o chronická stádia laterální entezopatie, která byla způsobena každodenním přetěžováním extenzorů zápěstí prací na počítači. Ani jeden z probandů nedokázal cíleně při své práci využívat pouze ty svaly, které by zajišťovaly ergonomický pohyb. Ke svalům určeným pro daný pohyb jejich tělo přibíralo další pomocné svaly, které měly být v daný okamžik relaxovány. Tímto způsobem se vytvářela dlouhodobě patologická posturální zajištění pohybu a patologický motorický stereotyp. Následkem čehož mohlo být způsobeno, že u všech léčených probandů se vyskytovaly bolesti krční páteře, zkrácené horní trapézové a prsní svaly, dysfunkce hlubokého stabilizačního systému páteře (insuficience bránice), oslabené mezilopatkové svaly a další.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s kompresní zlomeninou v oblasti bederní páteře
LUKŠAN, Filip
Bakalářská práce se zabývá tematikou fyzioterapie u pacientů s kompresní zlomeninou v oblasti bederní páteře. Kompresní zlomenina bederního obratle vzniká v důsledku nadměrného dynamického tlaku na bederní páteř. Zlomenina vzniká jednak přímou příčinou a to v důsledku úrazu například pádem z výšky nebo poraněním při automobilových nehodách. Druhým aspektem je osteoporóza, která je generalizovaným onemocněním skeletu a způsobuje odbourávání kostní hmoty, je tedy nepřímou příčinou kompresní zlomeniny bederního obratle. Tímto onemocněním nejčastěji trpí ženy nad 70 let. Cílem mé bakalářské práce je zmapování fyzioterapeutických metodik u pacientů s kompresní zlomeninou lumbálních obratlů. Tato práce je rozdělena na dvě hlavní části, na teoretickou a praktickou. V teoretické části popisuji příslušné anatomické struktury, typy a diagnostiku osteoporózy, druhy a příčiny poranění bederní páteře a mechanismus jejich vzniku. Dále je práce zaměřena na diagnostiku tohoto poranění a možná řešení, tedy konzervativní a operační léčbu. Další kapitolou v teoretické části jsou fyzioterapeutické metodiky, které je možno použít u těchto stavů, jako je například Vojtova metoda, senzomotorická stimulace, proprioceptivní neuromuskulární stimulace, spinální cvičení, cvičení na vel-kém míči, dynamická neuromuskulární stabilizace, škola zad a fyzikální terapie. Za pomocí těchto fyzioterapeutických metodik zle docílit zmírnění bolesti, podpořit hojení a zlepšit funkční stabilitu bederní páteře. Do praktické části byli vybráni celkem 4 probandi, které jsem rozdělil do dvou skupin. Na pacienty bezprostředně po zlomenině a na pacienty po zhojení. Všichni pacienti byli léčeni konzervativním způsobem, tedy v Jewettově ortéze. První skupinou byli 2 pacienti, kteří byli hospitalizováni v Nemocnici České Budějovice, a.s. U nich jsem odebral anamnézu a provedl vstupní a výstupní kine-ziologický rozbor. Terapie probíhala po dobu 3 ? 4 týdnů. Za pomocí zmapovaných metodik v teoretické části jsem sestavil vlastní fyzioterapeutický postup, kterým jsem se řídil po celou dobu terapie. U těchto pacientů jsem se zaměřil na polohování na lůžku, používání Jewettovy ortézy, správného stereotypu chůze v ortéze, dosažení co největší soběstačnosti a samostatnosti při běžných denních činnostech a posilování svalového korzetu. Tato terapie pomohla pacientovi v co nejkratší době přejít do domá-cího léčení. Druhou skupinou byli 2 pacienti, kteří již byli po zhojení zlomeniny, ale stále u nich přetrvávala bolest v bederní oblasti. Také jsem u nich odebral anamnézu a provedl vstupní a výstupní kineziologický rozbor. Terapie probíhala po dobu 3 ? 4 týdnů. Byla zaměřena na aktivaci hlubokého svalstva a posílení svalstva povrchového za pomoci metodik dynamické stabilizace bederní páteře, cvičením na velkém míči, senzomotorikou a naučení se zásad, jak o svoje záda pečovat. Přínosem této bakalářské práce je zmapování metodik u těchto stavů a sestavení vlastního fyzioterapeutického postupu v této problematice.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů se spinální svalovou atrofií - využití terapeutických metod a kompenzačních pomůcek k oddálení neuromuskulárních deformit páteře
KUBIČKOVÁ, Karolína
Ve své bakalářské práci se věnuji problematice spinální muskulární atrofie (SMA), vlivu prováděné terapie a využívaných kompenzačních pomůcek na progresi nemoci. SMA je autozomálně recesivní genetické progredující onemocnění nervosvalového aparátu, při kterém postupně dochází v důsledku poškození motoneuronů předních rohů míšních ke svalové hypotonii až atrofii. Řadí se mezi vzácná dědičná onemocnění, kdy jsou oba rodiče postiženého nositelé defektního genu, ačkoliv u nich samotných se nemoc neprojevila. Onemocnění u středních a těžších forem SMA se začíná obvykle projevovat v raném dětském věku. Rychlost progrese onemocnění je u každého jedince jiná. Pacienti, kteří trpí touto chorobou, jsou ve velké většině případů odkázáni na invalidní vozík a je u nich výrazně zkrácena délka života. Patogeneze ani léčba nejsou v současné době zatím známy (Nováková, Havlová, Böhm; 2006). Jedním z velkých problémů, které nemoc přináší, je vznik neuromuskulárních deformit páteře, které se postupně zhoršují. Progredující skolióza je často tak významná, že je nezbytná operativní léčba, neboť již dochází k útlaku vnitřních orgánů a konzervativní terapie už není dostačující. Pacienti si také často stěžují na bolestivost zad a kyčelních kloubů. Z pohledu fyzioterapie je nezbytné zvolit správnou, individuální terapii pro každého jedince se SMA a pacientovi doporučit vhodné kompenzační pomůcky. Zvláště velkou pozornost je nutné věnovat volbě vozíku. Při jeho výběru je důležité dbát na správný sed a dostatečnou stabilitu trupu, neboť ve vozíku tráví pacienti se SMA většinu svého času, a proto je důležité, aby jim zajišťoval dostatečný komfort, pohodlí a zároveň, aby co nejvíce zamezil rozvoji deformit páteře, obliquit pánve atd. V teoretické části své bakalářské práce jsem se zaměřila na vymezení nemoci SMA. Uvedla jsem klasifikaci SMA, možnosti terapie, zmínila jsem využívané fyzioterapeutické metody, které se nejčastěji aplikují v terapii. Zaměřila jsem se na používané kompenzační pomůcky, bez kterých by se nemocní se SMA v běžném denním životě neobešli, a které jsou možnou alternativou umožňující zpomalení progrese nemoci. Kvalitní a vhodně zvolená kompenzační pomůcka se podílí na částečném zpomalení vzniku či postupu neuromuskulárních deformit páteře. Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat možnosti aplikovatelné fyzioterapie u SMA, zda se terapeutickými metodami dá do určité míry ovlivnit progrese nemoci a jak jsou kompenzační pomůcky dostupné a efektivní.
|
host ::
RSS.