|
|
Studium reprodukční biologie u raků - páření, kladení a morfologická struktura samčích a samičích gamet
KUBEC, Jan
V přírodě se raci reprezentují jako predátoři nebo i část potravní základny některých ryb. Ve volných vodách působí také jako detrivoři, a jsou tak důležitým prvkem v koloběhu živin a energie ve vodním ekosystému. Rakům se však nevyhnuly negativní dopady antropogenní činnosti jako znečistění vod a devastace habitatů. Z těchto důvodů je zapotřebí reprodukce raků v líhních a farmách. Hlavním cílem mé práce bylo studium reprodukční biologie u raků se zaměřením na proces páření, interval mezi pářením a kladením vajíček, oplodněním a morfologickou strukturu samčích a samičích gamet. Mezi vedlejší cíle bylo zařazeno využití opakované elektrostimulace u raků a možnost existence hybridů raka říčního (Astacus astacus) a raka bahenního (Astacus leptodactylus). Pozorování období reprodukce proběhlo na zástupcích raka říčního a raka bahenního, pomocí přirozeného páření v nádržích. Struktura gamet byla pozorována na vzorcích odebraných od raka říčního (Astacu astacus), raka bahenního (Astacus leptodactylus), raka signálního (Pacifastacus leniusculus), raka červeného (Procambarus clarkii) a raka pruhovaného (Orconectes limosus). Experimenty se uskutečnily během podzimního období v roce 2012 a 2013. Výsledky pozorování reprodukce raků nám více přiblížily období a intervaly všech fází procesu páření raků. U samic raka říčního i raka bahenního bylo zjištěno nakladení vajíček bez přítomnosti samců. Pomocí ultrastruktury samčích a samičích gamet byly popsány jejich jednotlivé složky. Opakovaná elektrostimulace se ukázala u čeledi Astacidae jako vhodný prostředek pro sbírání většího množství spermatického materiálu. Experiment hybridizace dokázal, že může docházet ke spáření obou druhů raků v lokalitách, kde se vyskytují současně. Tyto experimenty pomohly v dalším poznání reprodukční biologie raků.
|
|
|
Využití transgenních linií ječmene SCLW-GP-PHYA ve šlechtění
Hanáková, Marie
F1 generace, získaná hybridizací transgenních linií sladovnického ječmene SCLW-GP-PHYA s krmnými odrůdami ječmene Azit, Heris a Tocada, byla vytvořena za účelem přenosu transgenu phyA, exprimujícího mikrobiální fytázu. U 107 hybridů F1 generace, kde byla použita krmná odrůda Azit jako samčí rostlina, byl ověřen hybridní původ pomocí SSR EBmac0603. U 27 jedinců byl potvrzen hybridní původ a ve 23 případech byla pomocí PCR zjištěna přítomnost transgenu phyA. Na základě měření aktivity fytázy v obilkách F1 generace, která byla nižší ve srovnání se samčími transgenními liniemi, ale vyšší než u samčí krmné odrůdy Azit. U F2 generace bylo pozorováno fenotypové štěpení ve velikosti rostlin, délce klasu a velikosti zrna. Pozitivní rostliny, které obsahovaly transgen phyA byly použity pro stabilizaci genu a získání homozygotních jedinců metodou androgeneze. Bylo kultivováno 4834 prašníků, z kterých regenerovalo 54 zelených rostlin a 148 albikátních rostlin. Transgen phyA byl pomocí PCR zjištěn u 33 zelených (61,6 %) a 2 albikátních rostlin (1,4 %). Metodou průtokové cytometrie byl hodnocen stupeň ploidie u 54 regenerantů, z kterých bylo 42 dihaploidních (77,7 %), 6 haploidních (11,1 %), 4 tetraploidní (7,4 %) a 2 triploidní (3,7 %). Dále byla provedena reciproká hybridizace, kdy krmné odrůdy byly použity jako samičí rostliny a transgenní linie ječmene SCLW GP-PHYA jako samčí rostliny. Bylo získáno 10 hybridních rostlin F1 generace, u 8 z nich byla pomocí PCR prokázána přítomnost transgenu phyA.
|
|
|
Taxonomic study of the Eurasian taxa of Tortula muralis (Pottiaceae, Musci) complex
KOŠNAR, Jiří
Práce se zabývá problematikou taxonomie mechů komplexu Tortula muralis. Taxony komplexu byly zkoumány pomocí morfometrické analýzy, stanovení ploidie průtokovou cytometrií a analýzou sekvencí ITS regionu jaderné ribozomální DNA. Morfometrická a cytometrická analýza odhalila pouze dvě dobře odlišené skupiny, které odpovídaly nápadně variabilní T. muralis a poměrně uniformní T. lingulata. Variabilita ITS sekvencí byla pravděpodobně způsobena genovým tokem mezi některými morfologicky definovanými taxony komplexu. U některých taxonů komplexu byl detekován opakovaný a polytopický autopolyploidní původ polyploidních rostlin. Na základě získaných dat byly navrženy změny v taxnomickém konceptu T. muralis. Hybridizace se jeví jako pravděpodobný zdroj morfologické a taxonomické diverzity komplexu T. muralis.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.