|
|
Aktivizace seniorů jako součást ošetřovatelské péče
HÁNOVÁ, Jana
Aktivizace je definována jako proces, kterým jsou lidé, jedinci nebo skupiny vedeny k činorodosti. Aktivizace by měla být co nejpřirozenější, co nejvíce napodobit běžný způsob života. Aktivizace u seniorů je součástí prevence vzniku onemocnění, úrazů a poranění a udržení funkční zdatnosti a soběstačnosti. Ošetřovatelská aktivizující péče je péče podporující soběstačnost seniora a je charakteristická tím, že získává seniora a jeho rodinu ke spolupráci. Součástí každodenní práce sestry je vyhodnocovat úroveň soběstačnosti seniora a sestavit ošetřovatelský plán. Sestry pracující se seniory se musí stále vzdělávat v této oblasti a uplatňovat získané poznatky v praxi. Obsahem této práce je zjistit, zda sestry vyhledávají oblasti, v kterých je nutné seniora aktivizovat a dále zjistit, zda aktivizaci zahrnují do ošetřovatelských plánů péče o seniora. Práce si také dala za cíl zmapovat, jak sestry aktivizaci seniorů vnímají a jaké způsoby aktivizace znají a používají. Posledním cílem bylo zjistit, jak je v praxi uplatněn model profesora Böhma. Všechny údaje byly zjišťovány metodou kvalitativního výzkumu a rozhovory byly vedeny se sestrami pečujícími o seniory, a to v léčebně dlouhodobě nemocných a v domově pro seniory. Výzkum odhalil získávání informací od seniorů a jejich zpracování do ošetřovatelských plánů, dále byly zjištěny způsoby aktivizace seniorů, sestry se zaměřují na fyzickou i psychickou aktivizaci seniora. Celkově sestry vnímají aktivizaci velmi pozitivně a i přes překážky, jako je nedostatek personálu a času aktivizaci v různé kvalitě provádějí. Výzkum také odhalil, že model profesora Böhma je v praxi uplatňován minimálně a zatím se sestry s tímto modelem nesetkaly. Výsledky práce mohou využít ve své práci vedoucí pracovníci, ale i sestry, které přímo se seniory pracují. Sestry pracující se seniory se musí v rámci celoživotního vzdělávání zaměřit na specifika péče o seniora. Vedoucí pracovníci mají vést k individuálnímu přístupu ke každému seniorovi, jen tak lze zajistit kvalitní péči.
|
|
|
ANTONÍN MARKUS - ŽIVOTOPISNÁ STUDIE
HOMEROVÁ, Libuše
Historik a archivář PhDr. Antonín Markus (1886 {--} 1968) zaujímá přední místo v dějinách Státního oblastního archivu v Třeboni, ale i v dějinách českého archivnictví obecně. Vídeňský rodák, který většinu svého života prožil v jihočeské Třeboni, absolvoval v roce 1910 studium dějin a pomocných věd historických na Filozofické fakultě Karlo {--} Ferdinandovy univerzity v Praze. Byl žákem významných českých historiků Jaroslava Golla, Josefa Pekaře a Josefa Šusty. V roce 1911 složil státní archivní zkoušku v prestižním Ústavu pro rakouský dějezpyt při vídeňské univerzitě. Do služeb knížecího schwarzenberského archivu v Třeboni Markus nastoupil v roce 1910 na Gollovo a Šustovo doporučení. V roce 1925 byl jmenován vrchním archivářem a stal se jeho přednostou. V třeboňském archivu působil až do svého nedobrovolného odchodu v roce 1945. Poprvé se výrazněji zviditelnil při provádění spisové rozluky s Rakouskem po roce 1918 a důležitou roli sehrál i při uzavření tzv. Archivní dohody v roce 1936. Byl významným českým rodopiscem, popularizátorem rodopisu a zakladatelem Rodopisné společnosti (1929). Markusova bohatá publikační činnost je zaměřena zejména na archivnictví, vědecký rodopis a ochranu památek. Předkládaná práce se opírá o studium archivních pramenů osobní povahy, především o Markusovy dopisy a útržkovitě sepsané vzpomínky. Vlastní text bakalářské práce tvoří tři větší celky. Úvodní část podává výčet a charakteristiku využitých archivních fondů a krátké pojednání o použité literatuře. Druhá a nejobsáhlejší část, která je členěna do jednotlivých kapitol, se detailně zabývá Markusovým soukromým a profesním životem. Krátká kapitola v závěrečné části práce je věnována Markusovu vzhledu, jeho charakteristickým povahovým vlastnostem, názorům apod. Není opomenuto ani celkové zhodnocení Markusova života a díla.
|
|
|
Sebeprezentace uchazeče o zaměstnání písemnou formou před ústním pohovorem
NEKOLOVÁ, Adéla
Práce se zabývá významem životopisu při hledání zaměstnání a to v období před ústním pohovorem. Tématika je nahlížena z pohledu zaměstnavatele i uchazeče o zaměstnání. V teoretické části jsou vymezeny a vysvětleny klíčové pojmy a je zmapován proces příprav před ústním pohovorem. Dále jsou popsány náležitosti, které by měl životopis obsahovat, přičemž jsou v literatuře sledovány rozdíly těchto doporučení. Praktická část diplomové práce konfrontuje a sleduje teoretické informace na zkoumaném vzorku šedesáti životopisů. Doporučené poznatky jsou porovnávány se skutečnými fakty, na jejichž základě jsou vyvozeny závěry a souhrny konkrétních kategorií i studovaného celku.
|
|
|
Životní pouť Františka Alexandra Zacha (1807-1892)
Hladký, Ladislav
Článek podává stručný přehled života Františka Alexandra Zacha – propagátora mezislovanské vzájemnosti a česko-srbské spolupráce v 19. století. Hlavní pozornost je zaměřena na politickou angažovanost F. A. Zacha v Srbsku ve 40.–70. letech 19. století a na jeho podíl při výstavbě srbské armády.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Regionální identita obyvatel (české části) euroregionu Nisa
Roubal, Ondřej
Cílem této disertační práce je poznání životopisné a regionální identity obyvatel české části euroregionu Nisa. Vztah k 'životnímu prostoru' má svůj vlastní vývoj a vnitřní rozměry. Pokusím se najít a popsat kořeny a současné procesy regionální identifikace obyvatel prostřednictvím jejich biografických vyprávění. Cílem je rovněž mezigenerační srovnání revolučních historických událostí minulého století, nahlížených z perspektivy individuální zkušenosti, chování a mentality 'starší' a 'mladší' generace. Projekt se zakládá na kvalitativních výzkumných postupech. Informační bází jsou biografická vyprávění generace prarodičů a vnoučat a hluboká analýza jejich obsahu.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.