|
|
Subjekt in articulo mortis a tváří v tvář přírodě
Hrbata, Zdeněk
Studie v první řadě charakterizuje pozitivní (např. William Wordsworth, Novalis, Victor Hugo) a negativní (Alfred de Vigny, Giacomo Leopardi) koncepci přírody a upozorňuje na hlavní objekty, k nimž se upíná myšlení romantické epochy: hybnou sílu vesmíru a vzhled konkrétní krajiny. S ohledem na toto pozadí jsou srovnávány situace a reflexe vězně nebo odsouzence k smrti v dílech George Gordona Byrona (The Prisoner of Chillon, 1816, Vězeň chillonský), Victora Huga (Le Dernier Jour d'un Condamné, 1829, Poslední den odsouzence; Quatre vingt-treize, 1874, Devadesát tři) a Karla Hynka Máchy (Máj, 1836). Analýze je podroben tragický protiklad konečnosti lidské existence a věčné obnovitelnosti přírody, netečné k lidskému osudu.
|
|
|
Raná recepce Máchovy "Marinky" v próze třicátých až čtyřicátých let 19. století
Charypar, Michal
Máchova povídka "Marinka", vydaná jako součást jeho cyklu "Obrazy ze života mého" vyvolala nečekaný ohlas nejen v literární kritice, ale i v soudobé české literatuře. Kromě zjevných aluzí (v díle Františka Jaromíra Rubeše a Jana Pravoslava Přibíka) se objevují i prózy, které jsou nepřímo, nicméně o to hlouběji inspirovány Máchovou povídkou (texty Karla Sabiny, Jana Jindřicha Marka a dalších). Můžeme tedy sledovat dráhu Máchova inspiračního impulsu a výsledky, které přinesl. Intertextuální analýza může přinést nové poznatky k recepci Máchova textu (a osobnosti básníka samotného), současně však nevyhnutelně vede též k pokusu identifikovat a zhodnotit intertextuální přenos jednotlivých literárních motivů, námětů, dějových složek atd., jako literárních fenoménů charakteristických nejen pro pomáchovské období.
|
|
|
Máchovský rodokmen české lyriky
Křivánek, Vladimír
Mácha svou poezií založil tradici hlubinné meditativní poezie směřující k transcendentnímu přesahu a pojímající lidské bytí jako rozporné, stejně krásné jako trýznivé, rozklenuté mezi světem smyslů a světem ducha, tělesností a spiritualitou, mezi nebem a zemí. Mácha vstupoval do české poezie různě. Zprvu prostřednictvím vyznavačských básní jemu věnovaných. Tyto básně často programní povahy se různou měrou ztotožňují s máchovským gestem a představují Máchu jako prototyp moderního básníka. Máchovo dílo postupně vyjevovalo v řadě nových básnických kreací svou zázračnou inspirativní potenci a prostoupilo verši řady českých básníků ve všech vrstvách básnického tvaru. Temní, melancholií prostoupení reflexivní básníci tragického životního pocitu tvoří vůdčí linii máchovského rodokmenu.
|
|
|
Máchovské rezonance. IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?)
Piorecký, Karel ; Křivánek, Vladimír ; Charypar, Michal ; Fořt, Bohumil ; Hrbata, Zdeněk ; Ibrahim, Robert ; Koten, Jiří ; Sládek, Ondřej ; Sgallová, K. ; Šerlaimova, S. ; Berkes, T. ; Budagova, L. ; Čolakova, Ž. ; Galmiche, X. ; Grigorov, D. ; Melnyčenko, I. ; Procházka, M. ; Valcerová, A.
Mezinárodní bohemistický kongres se koná každých pět let z iniciativy Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Letošního kongresu se zúčastnilo více než 150 vědců z celého světa. Diskuse o projevech "jinakosti" v české literatuře byla vedena ve čtyřech tematických blocích. Vzhledem ke stému výročí narození K. H. Máchy v roce 2010 byl jeden z diskusních panelů nazván Poezie, recepce, intertextovost: druhý život díla K. H. Máchy. Konferenční příspěvky se v tomto bloku přednostně soustředily k tvorbě básníků a prozaiků, kteří se svým dílem hlásili k Máchovu odkazu a čerpali z něj inspiraci. Odlišnou cestu k porozumění významu Máchova díla nabídly referáty, které jej vnímaly v kontextu evropského a zejména středoevropského romantismu. Máchovo dílo vytvořilo rovněž příležitost k úvahám nad dějinami české literární vědy a ke sledování vlivu tohoto básníka na formování pražského literárněvědného strukturalismu.
|
host ::
RSS.